sobota 27. června 2009

Stillness of Heart


pro vzlétnutí potřebuješ křídla
když se tvá ústa zachmuří
jen tak z našeho vřídla
vzlétnout neumíš

když dva jsou, ale jeden svět
co sám dává ze všech sil
stačí jen napovědět
že bys tam žil

tak sníme hlavně brzo k ránu
že zastaví se tichý sen
a skočí do románu
srdce životem

skončila rána celých bez nocí
kdy tvoje horké dlaně
hledali, jak pomoci
tady máš mě

najdeme odvahu říkat slova
co mohou dost znamenat
říkej zas a znova
mám tě rád

Michal Zachar
................................
všem, kdo vědí, jak mi je

sobota 20. června 2009

Hroby času



když zloba dává zlobu
v srdci na místa určená
jíme ovoce svých hrobů
a neumíme dělat ramena
na věci, co nás schvátí
při běhu života v nás
jdou proti nám ti kati
kterým říkáme, náš čas
neotvírejme hroby času
když zahrozíme sami sobě
pěstí bolavou, když spásu
v sobě oživíme a ne v hrobě


Michal Zachar

.....................................

jestliže si svou lásku neseme pohřbenou v sobě,
co z nás vlastně může vyzařovat ven?



pátek 19. června 2009

Dotkni se - Touch me



když lehkým dotykem
rozezním tvé struny
nevím zda-li smím až sem?
ač duše sténá "umí"
jak dotknout se, že líto
je jí až opouští tvé dlaně
minulé a budoucí jsou síto
že nevztáhneš je na mně?
pohladit malým dotykem
je lepší nežli prázdná slova
tak přejdi cestu s chodníkem
a dotkni se mně znova

Michal Zachar
.....................................................................................................

Soustředíme-li se na přítomnost, budeme ji moci zlepšit.
A zlepší-li se přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší.

čtvrtek 18. června 2009

Přání


chtěl bych se naučit
spravovat kameny
prasklinou vodu pít
sát horské prameny

všechny ty možnosti
změn, co nejdou ven
dotýkat s něžností
vědom si všech jmen

která ti zůstanou
aby jsi donaha
kamínkem pod vodou
našlas, co pomáhá

Michal Zachar
...............................
všichni známe lidi, kteří se snaží skrýt
svou laskavost za ironii a lhostejnost,
jako by láska byla synonynem pro slabost...

středa 17. června 2009

Everytime we touch


moc přítomného okamžiku
co dávno nikam nespěchá
slétl jsi s křídly a TY v mžiku
potkal jsi svého člověka ...

zas máš svůj prostor a řád
to jenom tvé tělo moc chce
přát si jen ať je to napořád
a vidíš, co kdo jí za ovoce ...

všechno je dotyk tvého já
je v přítomnosti tady a teď
tak vnímej, jak se odevzdat
dřepni a naslouchej si hned ...

Michal Zachar
...............................................
pro pana Eckharta Tolleho

pondělí 15. června 2009

Lupič duhy - The Highwayman rainbow


zářivá barva duhy
spojuje zemi i nebe
kdo je první a druhý
nevnímám vedle tebe

splynou naše duše
jak z duhy barvy
praskáš tak suše
motýl je z larvy

křídla když rozloží
mačkaná v barvě duhy
v zajetí slov nezažít
malujem skrz srdce pruhy

Michal Zachar
---------------------
Někdy se stane, že prohrajeme.
Je, ale lepší prohrát několik bitev za své sny,
než se nechat porazit, aniž víme, proč bojujeme....

neděle 14. června 2009

Vzteklí Andělé - Furious Angels



jsme vzteklí andělé
co nesestoupí z nebe
jsme svoji přátelé
jednoho znáš - sebe

když stvořil náš bůh
na nebi svoji sféru
nezapomněl, že dluh
upíšeš na atmosféru

vztahů, co jsou krach
a nejen z důvodů cen
tak zvyš o jeden mach
rychlost s níž letí den

rozhodnutí je začátek
tvého nového dne i noci
jak pouhroužit počátek
na místo bez pomoci

vzteklí jsme andělé
že unáší nás proud
na místa na něž nesměle
nesmíme ani vzpomenout

Michal Zachar
...............................

Někdy k nám požehnání přijde jako rána.
A třebas i rozbije okno.
Tak se nebojme větru, co jim vnikne dovnitř.

čtvrtek 11. června 2009

Láska, láska.....


chvíle, co teď jsou
myšlenkou jen
obrazy, prý lžou
a derou se ven...

atmosférou doby
ber vše útokem
mozek nepochopí
krok za krokem...

nač je vědět
a hledat-li JSEM
když jít a sedět
je jak noc a den...

kdy zapomenem
že dotek není sex
jak připomenem
lásku nevypít na ex?

po douškách pít
a přikusovat tělo
takhle si lásky sníst
co by se ráčit chtělo...


Michal Zachar
............................
Lásku nemůžeme najít v někom jiném, ale jen sami v sobě.
Prostě ji probudíme.
Ale aby se to stalo, potřebujeme druhého člověka.


sobota 6. června 2009

Forgiven


mám jen jeden život
a jen jednu šanci dát mu svůj smysl

kdo ví, jakou silou
musíš si v rámci sebe spojit tělo a mysl

svobodně se rozhodnout
co konkrétné mému životu, ten smysl dodá

vírou v beznaději plout
co nezměrnému úsilí ve mně se mi poddá

má víra chce a nezná
kompromis, jenž stvořil předchozí světy

mám strach, že nemám
jen dost síly vhodit kuličku do rulety

za mnoho nocí bezesných
když říkáš si, že tvůj život ten smysl nemá

hledám v lidských příbězích
kdy vím, že se lidé ptají a ne do ztracena

Michal Zachar
...............................
největší umění svého vlastního vývoje je odpustit sám sobě...

pátek 5. června 2009

Nic není stálé


nic není stálé
nic není napořád
vlna neustále
porušuje řád

země se sune
světlo se mění
vždy to tak bude
i kámen na kameni

moře jen omílá 
skály se čistí
hory jsou rovina
ze stromu listí

rodí se další
ty lidské rody
nejsme jen další
kusy do nepohody

jinačí svědci
nežli my nejsou
jsou zde i zmetci
a ne všichni nelžou

moře už stoupá
světlo teď slábne
milenec doufá
děti blbnou žasneš

když se nedržíme
zradíme víru v nás
navzájem nevěříme
vlna a tma padne zas

Michal Zachar
....................................
všechno je v pohybu


čtvrtek 4. června 2009

Fly away knight


uvolnit lásku
ze sevření smrti
z pasti zmrazků
kam ženou chrti

když svítá
a mlha se zvedá
odhalí se, že místa
kam dopadá nedá

ukázat světlo
jen a nedovolí vidět
stíny, co zaneslo
kde se lze stydět

kam dopadá
světlo tvých lásek
co nedovolí nálada
uvidět stín masek

Michal Zachar



Man on fire


Když je jeden polykačem ztrát.
A teplo v zachumlaným svetru.
Chybíš jako ten, co nesmí hrát.
Jsi člověk na kolejích v metru.
Jdeš v tunelu, co černočernou.
Tmou ti barví tvoje malé dlaně.
Blikáš si kolem s myšlenkou.
Žes dal sví a že víš, jak na mě.
Odhodlán k pocitům, co nejsou.
Brány na milost u většiny davu.
Tvé oči, když jsi tu, co nelžou.
Vím, že přímost mate ti hlavu.
Zelenou má v životě to riziko.
Že trať zázraků jede hlouběji.
Pochopíme, že motýl na triko.
Sedá si, bez ptaní po naději...

Michal Zachar
......................................................................................

...obětování se pro naději, že umožníme,
aby se děly nečekané věci má smysl...

středa 3. června 2009

Cesta do předpeklí


i když jsem popsal 
spousty papírů
nikdy jsem slovem
nezachytil tebe
i když jsem hopsal
někdy i nad míru
nejsem než bohem
krajiny svého sebe
v tom, jak jsem psal
nacházím i někdy
i malou změnu slov
v tom, co neřekly
říkám si jdeme dál
táhneme, jak vzteklý
to střecha nese krov
na cestě do předpeklí

Michal Zachar
..............................................
Slova nedokážou popsat peklo, co v životě potkáme,
ale dokážou ho možná zastavit.

Now We Are Free


letící z výšky signálů
chvějících se
a dopadá ti do snů
smějících se
jsou v rozkladu dne
tiše lžou
když slyšíš srdce mé
nenapíšou
a jak jdou dál a dál
zpíváš si
vítr, že dobře vál
v psím počasí
když nemám, co mít
a ztratit jen
přestanu chtít být
kým jsem
vítr se pouští oblaků
křičíš z nebe
najdu uprostřed zázraků
sama sebe?

Michal Zachar
...................................
pro skokany na druhou stranu

pondělí 1. června 2009

Chi mai


city jsou divoký koně
vlny, co pohání vpřed
nevysvětlíš v zákoně
kam chceš jít teď hned

strach z utrpení je horší
kdy víš, jaké to vlastně je
ale nikdo se nepohorší
když hledáš sny naděje

všechno, co děláme slouží
k tomu, naučit nás hrát
i když prohráváme s louží
a nemáme, kde vodu brát

existuje porážka, ale ne 
utrpení z prohrané bitvy
mečem jsou rány vedené
a štítem myšlenka, jen ty

život je krásně zajímavý
právě pro tu možnost jen
bít či být až na dně hlavy
uskutečnit nemožný sen

Michal Zachar
...................................
všem, co vědí, jak chutná životní porážka