úterý 24. ledna 2017

Sacrifice


zeptal jsem se z lásky
dostal jsem bolesti hrst
když Hádes nese sázky
v ruletě, kde ztratíš srst

kůže, jak znovu zrozená
po srázu cest ke hvězdám
srdce je bouře slyšená
v tichu, kam nespěchám

zde vidíš všechny jizvy
uvnitř sténající pohybem
dech doby, kdy vznikly
vítr zla končící poryvem

a teď, když už nezbývá
než modlit se za lásku
do duší, jak se nazývá
pár mořských oblázků

pondělí 23. ledna 2017

Jsem tvůj stín (I Am Your Shadow)


jdeš časem na místo smrti
tam, kde jsou stíny zrušeny
a čas zadrží dech, jak chrti
co po závodě leží sečteny

a v tom běhu být životem
jak chudý herec na jevišti
smrt nezaženeš bonmotem
ani tmu světlo neroztříští

když dojdeš k bodu lásky
ne každý, kdo bloudí je sám
pro ty odpovědi na otázky
kdo stoupá srdcem neklesá

dech smrti je tvým grálem
z popela oheň znovu vzplane
nekorunovaný bude králem
obnoví to, co bylo polámané

neděle 15. ledna 2017

Mé stěny


uši dávno neslyší pláč
rty necítí chuť malin
kůže jsou mé stěny, nač?
když jsme srdcem lhali

prsty nemající trochu citu
oči, vidící svou pýchu
duše s nálepkou k použitu
směřující lásku k tichu

jsi malý krok své krve
co září plnou barvou
nestačí říct lásce setrvej
někdy se i srdce zatnou

kolikrát přehraješ si zlo
hrot srdce je vyměněný
zaklínáš se do svých slov
tvou bolest drží mé stěny


sobota 14. ledna 2017

Komár


v hranici planoucí vrchem
láska podobá se slámě
hrající si se srdcem
odpověz mi, znáš mě?

jak komár toužící po krvi
způsobíš bolest všem
a kdo bodnutí nestrpí
neumře sám spokojen?

mít křídla ne pro okrasu
jen navždy zmizet
oči nedávají spásu
stačí se podívat cize?

umět létat, až do vesmíru
okny chceme unikat
Bůh dává draze víru
kolikrát musíme umírat?

úterý 10. ledna 2017

Oči nočních sov


průsvitné steskem jsou oči sov
svítící uhlíky, tmou žhnoucí
vítr, co zbyl z tvých slov
stébla pro tonoucí

o svět, co vznikl z plamene
láska znamená se rozdělit
když řekneš tušené
neboj, bude líp

led pokryl vše, co v tobě žilo
zamrzl život, dech i les
možná se zachytilo
co jde do nebes

zpívají oči nočních dravců
třpyt hvězd tu sílu nemá
jako křik mořeplavců
srdce, co jsou němá


„Dříve či později se však svých konfliktů přestaneme bát – 
také proto, že duchovní cesta je cestou lásky jako každodenní zkušenost.“
– Paulo Coelho

pátek 6. ledna 2017

Slepý ďábel



když hořeli jsme tvojí dlaní od lásky
co na pokraji rýmu utečou
když dávali jsme sobě jen nezřetelné obrázky
to abys prošla oblevou

když láme slova vzdech tvých plic
a na palouku přede tiše sníh
chtěl jsem být všechno a nejsem těch u zřítelnic
slepý ďábel a jeho smích

když plavem kam vítr fouká pěnu
z říčního jezu slyším pláč
kdo se točil dříve, Viktorky pláčou bez prstenu
vítr hřímá točící jsi hráč

když myslíš, že přišla tvoje chvíle
ústa ti srdce sprostě zkrvaví
kdo mění víru nemá žádnou, zůstane jen bílé
člověka nepředěláš, jen se vybarví

a teď víme, kdo je kdo...