neděle 30. září 2007

Tak jako život jede...


Tak jako život jede
svými kolejemi,
tak naše srdce přede
a teď dobře je mi.
Svět se nám zbláznil hele,
když líbáš zemi,
tu tvoje láska hřeje,
jak vzduch mezi lampami.
To tvoje láska dívej,
v rybníka záři plovoucí,
pomáhá zahnat chmury
jak jen jsme vidoucí.
Slepí, jak slepci stíny sbíraj
a už jsme všichni na konci.
Belzebub bázeň zpívá shůry
o tom, že MY jsme pitomci.

mé sestře Blance

čtvrtek 6. září 2007

Mravní důsledky jež vyplývají z anatomických studií - Leonardo da Vinci



A Ty, člověče, který v tomto mém usilí odhaluješ obdivuhodná díla přírody, usoudíš-li, že je ničemností ničit ji; pomysli, že je věcí nad jiné ničemnou vzít život člověku, pomysli, jestliže toto jeho složení se Ti zdá obdivuhodně dovedné; že je to ničím k duši, jež přebývá v takové architektuře, a skutečnost ať je jakákoli, je věcí božskou; nech ji tedy bydlet v jejím díle podle libosti a nedopusť, aby Tvuj hněv nebo zlomyslnost zničily takový život, kterého si ten, kdo jej nectí, opravdu nezasluhuje.






pátek 22. června 2007

Čím začít ve svém vzhledu?


Začneme USMĚVEM: Úsměv je kouzlo, které dokáže vytvořit ve vaší tváři zázraky. Zkuste si někdy jenom tak usmát se sama na sebe, podívejte se na svou postavu a usmějte se na ni. ne křečovitě, ale s důvěrou v sama sebe. Podívejte se sama na svou hlavu a usmějte se na ní. Usmějte se na svoje vlasy. Na svůj obličej, na svoje oči, na svoje řasy, na svoje líce, na svá ústa, své zuby, své rty svůj jazyk. Usmějte se na svůj krk, na svá ramena, na svoje záda, na svoje dívčí ňadra, usmějte se na svoje břicho, i na svůj zadek a třeba i na svůj... no však vy víte co, usmějte se na své nohy, na svá stehna, svoje kolena (na ty obzvlášť), na svá lýtka a nohy s prsty. Co vaše ruce, ramena, lokty a ruka s prsty a s předloktím. Taky si zaslouží váš usměv.

Usmějte se i na sebe dovnitř na své tělo, které nevidíte, ale které je stejně tak krásné jako vy. Usmějte se. Make-up pak bude jenom drobná povrchová úprava tváře člověka o kterém nebudeme nikdo vědět, kolik mu je. Nebude nás to totiž vůbec zajímat. Bude nás přitahovat svou úžasnou nádhernou tváří, která bude plná prožití svého vlastního úsměvu v celém svém člověku. A tomu se říká věčnost. Teď pokud se ještě usmíváte, seberte se a mazejte k zrcadlu! Pokud jste se na sebe skutečně usmívala a klidně jste si mohl ještě pár úsměvů na pár míst přidat, vaše tvář nemůže a nebude už nikdy vypadat tak, jak vypadala, než jste začala číst tyto řádky. Bude jiná, plná tajemného úsměvu Mony Lisy, záhad a možná i splněných přání.

pondělí 4. června 2007

Muj drahý táto...



Co sem ti to vlastně chtěl ještě říct? A nestihnul jsem to...
Že jsem moc rád, že jsi byl můj táta.
Že jsem naschvál nikdy nezlobil - jenom, když jsem chtěl, aby sis mně všimnul.
Že jsem vždy obdivoval tvou zručnost a preciznost. I přes to, že jsi makal na soustruhu jsi měl cit v rukou a nejenom v rukou. To bych tady jinak nebyl...
A taky, jak jsi uměl mluvit s rybičkami v akváriu. To sem ti moc záviděl.
Jak jsi uměl mluvit beze slov. Takovou hloubku moudrosti jako ve tvých očích jsem skoro nikde jinde neviděl.
Měl jsi moc pochopit lidi kolem sebe a nikdy jsi ji nezneužil.
A i když dneska už není nějak nikdo, kdo by ti to potvrdil - taky, jak jsi uměl držet slovo. To především.
Držel jsi ho až do dnešního dne 4. 6. 2007 do 13.15.
Děkuju ti za to, že jsi žil.

Tvuj Michal




neděle 3. června 2007

Co dodat k bBailandu?



Dostal jsem několik e-mailů s dotazem co říkám "Bailandu". No asi takhle - je dobře, že se upozorňuje na problémy lidí, které nejsou řešeny a není ani v jejich silách, je samostatně řešit. Za druhé - proč se však TV NOVA a sponzoři reklam o přestávkách nevzdali cca 15% svých zisků ve prospěch naplnění snů všech soutěžících?
To by se pak tato "soutěž" musela přejmenovat na BAI CANAAN ...




Láska bankrotuje - 20. října 2006, Lidové noviny

Rozhovor se světoznámým polským sociologem Zygmuntem Baumanem, který v Praze tento měsíc převzal cenu Vize 97, o mezilidských vztazích v „tekutém světě“.

Podezírám vás, že jste také přišla s očekáváním, že vám dám rozhřešení. Ale to jsou falešné naděje. Já nemám recept. Jenom se můžu pokusit vysvětlit svět, ale neporadím vám, která cesta vás učiní šťastnější,“ varuje mě Zygmunt Bauman na úvod rozhovoru. Byť se tak brání úloze proroka, přesto se stal tento neuvěřitelně čilý, vstřícný a ostražitý dvaaosmdesátiletý profesor, ochotný zaníceně diskutovat o čemkoliv, jedním z globálně nejrespektovanějších vykladačů naší doby. Jeho knihy, z těch posledních zejména Postmoderní etika, Tekutá modernita, Identita nebo Tekutá láska se pro miliony čtenářů stávají průvodcem po moderní společnosti se všemi jejími nejistotami a deformacemi.

Sociolog polského původu Bauman pro naši společnost rád používá charakteristiku „tekutá“, protože její rysy jsou chaos, ambivalence, nejistota, nahodilost a neustálá změna pravidel, stejně jako vykořeněnost, úzkost a rozpolcenost mezi touhou po bezpečí a touhou po svobodě. Jeho postřehy o mezilidských vztazích, morálce, spotřebě nebo nacionalismu mají poukázat na patologické způsoby našeho života. V onom tekutém prostředí moderní společnosti, jež nás nutí do role spotřebitelů, cizinců a turistů, či ještě hůře do role tuláků, hráčů, zevlounů a barbarů.

Dnes emeritní profesor na univerzitě v anglickém Leedsu přijel do Prahy převzít cenu nadace Havlových Vize 97. Stihl diskusi s intelektuály, slavnostní ceremonii, konferenci a jako správná filozofická celebrita několik rozhovorů do společenských časopisů. „Já vím, budu soupeřit s fotbalisty a pedofily propuštěnými z vězení,“ ironicky komentuje žádost fotografa o zapózování. „Proč se filozofové stávají takovými celebritami?“ zamyslí se nad mojí poznámkou. „Myslím, že lidé hledají a potřebují vedení víc než kdykoliv předtím. Je to obzvlášť důležité, ale zároveň obzvlášť beznadějné. Získat návod je těžší než kdykoliv předtím. Poradců je mnoho a je jen vaše zodpovědnost si vybrat, kterou radu budete následovat. Úzkost je nekonečná a nerozřešitelná,“ říká nekompromisně, „ale já věřím v lidskou autonomii a zodpovědnost.“

* Podle vaší diagnózy žijeme v tekuté společnosti. Říkáte, že zkapalněly i mezilidské vztahy, dokonce i láska. Co znamená tekutá láska?
Znamená to, že lásku a mezilidské vztahy prožíváme ambivalentně. Hlavním znakem tekuté společnosti je neustálá změna pravidel. Jako bychom se pohybovali na tekoucím písku. Láska a vztahy jsou jediný stabilní bod v tomto pohyblivém prostředí, jako most přes rozbouřené vody. Pevnou síť přátel a partnerů, na které se můžeme spolehnout, potřebujeme více než kdykoliv předtím v historii. Jenže v tomto prchavém, křehkém světě jsou dlouhodobé svazky a závazky velmi riskantní záležitostí. Sníme o dvou věcech zároveň - o svobodě a o lásce. To je ambivalentní, protože láska neznamená závazek, který plyne ze vzájemného dávání a braní. To je byznys.

*Prožívají podle vás dnešní mladí lidé lásku jinak než předchozí generace? Jak vypadá takový tekutý vztah?
Mladá generace zakouší tuto ambivalenci svobody a lásky obzvláště. Hledá mezi nimi kompromis. Považuje za moudřejší udržovat vztahy jen do odvolání. Uvidíme, co bude, říká si většina z nich. Nevdávejme se, nežijme společně. Pokud se budeme mít rádi a nezačneme se nudit, zůstaňme spolu, pokud ne, rozejdeme se. Mladí lidé spolu chodí prostřednictvím různých médií. Dávají přednost internetu před vztahy tváří v tvář. Můžou totiž vždy zmáčknout tlačítko smazat. To je praktické, protože co je dnes věcí pýchy, může být zítra věcí studu. Problém je, že čím více praktikujeme takové neosobní, prchavé vztahy, tím více ztrácíme dovednosti spolužití a jednání s druhou osobou. Funguje zde sebereprodukující se mechanismus, v tom je to nebezpečné.

* Opravdu si myslíte, že tekuté lásce dávají lidé přednost? Netouží většina z nás pořád stejně po dlouhodobých harmonických vztazích? Většina lidí, které znám, žije s někým, koho potkali ve dvaceti nebo ještě dřív. A když se rozejdou, jen těžko se dokáží zamilovat do někoho jiného.
Netvrdím, že to je obecné pravidlo, ale že tekuté vztahy nabývají na síle. Dělá mi to starosti. Vidím to mezi svými studenty docela často, i u vlastních potomků a známých. Zmítají se jako ryby v akváriu. Když jsou ve vztahu moc dlouho, mají strach, aby jim neunikla příležitost. Přerušují na chvíli vztahy, chtějí od sebe mít pokoj. Tvrdí, že potřebují více prostoru. Prchavé vztahy nabízejí svobodu, dlouhodobé závazky zase nutný pocit bezpečí, že se lze na někoho spolehnout. Obojí se navzájem vylučuje. A v obou případech je láska, jak já říkám, collateral casualty, paralelní oběť. Jako smrt civilistů, když bombardujete teroristy.

* Existuje podle vás láska, která by se dala charakterizovat jiným přívlastkem?
Formule lásky před padesáti lety byla „dokud nás smrt nerozdělí“. Společný život a závazek navždy, za všech okolností. Já sám jsem byl v mládí pod vlivem romantického konceptu lásky, že mezi několika miliony lidských bytostí je jedna jediná, já ji musím najít a zůstat s ní do smrti. To je pro dnešního člověka zcela neakceptovatelné, protože má pocit, že ho to zbavuje možnosti využití tolika jiných možností. Umění žít dnes je být bdělý a nepřehlédnout jedinou příležitost, která vám přijde do cesty.

* Já si nejsem jistá, jestli svoboda a jistota vztahu se musejí navzájem vylučovat. Věřím, že můžete najít toho pravého, být s ním celý život a mít s ním existenciální pouto, které vám umožní být sám sebou, a tedy využít všechny ty příležitosti, které dnešní svět nabízí.
No to jste výjimka a já vám gratuluji. Souhlasím s vámi. Já a moje žena slavíme šedesát let společného života. Nepředstírám, že to bylo bez mráčků. Měli jsme konflikty, ale vždy jsme oba shledali, že je pro nás mnohem radostnější zůstat spolu. A i po těch šedesáti letech jsme pořád dvě rozdílné bytosti. Je to ale věc volby.

* Přesto vám připadá, že takový vztah je dnes utopií? Je člověk naivní blázen, když hledá velkou lásku v tekuté společnosti?
Ne, to ne. Je to přístup producenta. Já rozlišuji dva přístupy k životu - přístup producenta a přístup konzumenta. Konzument si koupí mobil, druhý den vidí jiný s lepším příslušenstvím a chce ho. Stejně to má i s partnery. Producent, pokud mu něco nefunguje, zkouší to znovu, víc se snaží, učí se, jak věc lépe používat. Láska vyžaduje přístup producenta. Láska se nedá najít na ulici, musí se dennodenně obnovovat a budovat. Berete a musíte dávat. Je to obrovský úkol. Protože v lásce jsou dvě autonomní bytosti, každá je totalita a zároveň, jak říká Emmanuel Levinas, absolutní alterita. Druhého nelze vlastnit a absorbovat. Soužití je nekonečný boj, pokud nefunguje, musíte se víc snažit.

* Je tekutost vztahů a lásky důvod, proč se západní společnost potýká s nízkou porodností?
Nejde jen o konflikt mezi svobodou a vázáním se. Jde také o logiku odkládání rozhodnutí. Mladí lidé jsou neochotní se rozhodnout například pro studijní obor a povolání. Chtějí si nechat příležitosti otevřené. To je dominantní přístup jejich života. V případě dětí jde o odkládání závazku, který je na celý život. A to je problém, protože čím více věci odkládáte, tím je těžší učinit rozhodnutí. Jsme zcela zabraní životem, jenž neobsahuje péči o děti. Vmáčknout do našeho života další lidský život je mimo chápání většiny lidí. Já sám mám tři dcery. Nijak jsme se nerozhodovali, jestli chceme nebo nechceme. Prostě přišly. Ale to bylo v době, kdy nám bylo něco málo přes dvacet!

* Lidé si děti přesto pořizují, dokonce se hovoří o mateřství jako o módním trendu. Myslíte, že mít dítě je experiment s možnostmi, které život nabízí? Jakýmsi pokusem o naplnění osobního projektu?
Děti se často stávají předmětem náhradní realizace svých rodičů. Někteří lidé se definují jako vlastníci dětí, které mají takové a takové vzdělání atd. Takové dítě se stává předmětem spotřeby, čekáte, že vám přinese štěstí a uspokojení. Přitom mít děti znamená uvedení dalšího života do světa. Rozšíření světa humanity. Ale pro moderního člověka je to ambivalentní: něco získává, něco musí dát. Ve společnosti, která všechno chápe jako omezení, za něž požaduje náhradu, je rodičovská oběť nesnesitelná. Lidem připadá, že cena je příliš vysoká.

* Jak vás poslouchám, získávám dojem, že problémem vztahů a lásky není tekutost, ale konzumní přístup.
Ano, mám obavy, že v lidských vztazích ve stále větší míře převládá postoj konzumenta. Zvykli jsme si vyhazovat věci, které nefungují. Stává se to obecným postojem a promítá se to i do lidských vztahů.

* Konzumní společnost se snadno kritizuje. Lze ale tak jednoznačně říci, že spotřební život je špatný? Konzumní kultura je daň, kterou platíme za rozšiřování svobody, autonomie a demokracie.
Nevím, jestli je špatně, že žijeme v konzumní společnosti. Nejsem nostalgický. Před sto, padesáti lety byla tuhá pravidla na všechny sociální podmínky. Minulá společnost dříve byla peklem pro mnoho lidí, zejména žen, které neměly možnost se rozvést nebo se vzbouřit proti otrockým manželským poutům. Moderní člověk má to štěstí, že není odsouzen žít a dělat to, co mu bylo předem předurčeno. Já jen říkám, že dnes nejde jen o čistý zisk. Za to, co jsme získali, musíme zaplatit cenu. Pokud to člověk se svojí svobodou myslí vážně, musí ji užívat jako producent, ne jako spotřebitel. Musí produkovat a tvořit. Ambivalence, ambivalence, ambivalence - to je hlavní rys moderní doby.

* Co považujete za největší cenu, kterou musíme platit za život v konzumní společnosti, za všechnu tu svobodu a možnosti volby?
Znepokojivé jsou morální konsekvence. Konzumní společnost znehodnocuje to, co je základem veškeré morálky, totiž ideu „života pro“, nejen „života s“. Nacházení radosti ve službě někomu. Konzumní přístup zakazuje být loajální, nakazuje užívat věc jenom potud, pokud přináší uspokojení. Loajalita ke komoditě by znamenala konec konzumní společnosti. Společnosti by zbankrotovaly. Pokud se ale konzumní přístup rozšíří do sféry lidských vztahů, láska a mezilidské vztahy zbankrotují.

* To nejsou nadějné vyhlídky...
Víte, já si nepřestávám myslet, že život není jednoduchý. Nemůže být. Je ambivalentní, o tom jsou moje knihy. Každý životní styl vyžaduje různé oběti. Musíme prostě víc CHTÍT a ne se jenom snažit.

úterý 22. května 2007

Kdybychom věděli...

Kdybychom věděli, že jsme na správné cestě, a museli ji opustit, znamenalo by to pro nás nezměrné zoufalství.
Jenže my jsme na cestě, která jenom vede k cestě další, a ta zase další a tak pořád dál.
Ale opravdovou silnici nespatříme hodně dlouho, jestli vubec.
A tak se jen necháváme unášet plni pochybností, i když si zároveň užíváme neskutečně krásné rozmanitosti.
Splnění nadějí proto vždy bývá nečekaným zázrakem.
I když na druhou stranu platí, že zázrak se může stát vždycky.

Franz Kafka

Pro co žít?

Ten, kdo bude žít pro druhé, bude mít velké potíže,
jež mu však budou připadat nepatrné.

Ten, kdo bude žít pro sebe, bude mít malé potíže,
jež mu však budou připadat obrovské.

William R. Inge

středa 25. dubna 2007

Jak je to?


Jak je to doopravdy s naším osudem?
Jak řídí ho Bůh? Letící skřivánek z pásky?
Jak skončíš bytí, do prachu přeludem?
Jak zbytečné jsou naše lásky?
Jak v přístavu bolesti jdem umřít v sobě ven?
Jak je to uvnitř? Proměny bez otázky?
Jak nesou to tvé oči setmělé?
Jak lhali jsme si v kostele... my masky.
Jak jsme si dali jen touhu po těle?
Jak žít lásku, když jsem v dobré víře láska?
A oheň v krbu od srdce k srdci praská.
A praská a praská a praská nám všem.
Ptáte se, jak je to? I ty Prem?


Michal Zachar


čtvrtek 29. března 2007

Mluvení o pocitech...

Mluvte o svých cílech a pocitech jenom s těmi, kteří vám přejí a nezávidí, a o jejichž přátelství jste přesvědčeni.

Pokud se necítíte silní, nevysvětlujte svoje vnitřní poznání lidem, kteří mu nejsou otevření protože vám začnou oponovat hrubšíma myšlenkama a vy se neubráníte, protože to je jakoby vkročil slon do obchodu s porcelánem, budete mít co dělat jenom s tím aby vám něco nerozbil, vznikne frustrace a vy se jenom navzájem oddálíte.

K tomu, aby jste druhému ukázali svoje poznání anebo názor, stačí mnohem míň, stačí když ho budete mít uvnitř rádi a budete s ním mluvit o věcech z jeho světa, které mu činí radost, tak ten druhý k vám získá důvěru.

Pak už se vše bude dít samo a on vás začne pomalu poslouchat více, aniž by vám odporoval. Láska nezná předpojatosti. Pomozte člověku najít lásku, potom se vytratí rozpory.

ČÍM BUDU V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ ???

V tomhle životě jsem žena.V mém příštím životě bych byla ráda medvěd.

Jsi-li medvěd, držíš zimní spánek. Neděláš nic jiného, než že šest měsíců v jednom kuse spíš. To bych vydržela.

Než jdeš spát, musíš se pořádně nacpat. To bych taky snesla.

Když jsi medvědí holka, tak porodíš své děti ve spánku. A ty nejsou větší než vlašské ořechy a když se probudíš, jsou z nich už správná odolná mláďata k mazlení. To bych teda určitě vydržela.

Když jsi máma medvěd, tak každý ví, že to myslíš vážně. Ten, kdo by zlobil tvoje mladé, dostane facku. A když tvoje mláďata něco provedou, dostanou taky jednu za ucho. To bych v klidu provedla.

Když jsi medvěd, pak tvůj partner OČEKÁVÁ, že ráno budeš vstávat nabručená.
OČEKÁVÁ taky, ze máš chlupaté nohy a pořádné špeky.

Ano. Myslím, že budu medvěd!




středa 13. prosince 2006

Vánoční přání všem pro rok 2007

Pokrm staré herky není nutně tím,
co by se mělo opatrovat s láskou.

Dish old jade isn't necessarily by,
that would had look after con amore.

čtvrtek 30. listopadu 2006

Tiskové prohlášení rodiny Jana Antonína Bati ze dne 8.11.2006

Vítáme a vážíme si skutečnosti, že v posledních dvou letech došlo v českých médiích k nárůstu publicity o Janu Antonínu Baťovi v souvislosti s vydáním několika knižních publikací a odvysíláním televizního dokumentu. Těší nás, že se připravuje nový dokumentární film, na jehož uvedení by měl navázat cyklus přednášek ve školách. Bude to další skvělá možnost přiblížit mládeži i starším občanům osobnost Jana Antonína Bati a jeho ojedinělý význam pro český národ.

Vydáváme toto prohlášení na základě dlouhodobého sledování zpráv, článků, poznámek, knih, filmů a webových stránek, podávajících různé verze o životě Jana Bati. Nemáme možnost monitorovat všechno a musíme se spolehnout na osoby dobré vůle a čestných záměrů v České republice, usilující o to, aby vyšla najevo pravda a aby knihy a ostatní dokumenty o Janu Baťovi vešly v širokou veřejnou známost.

Stále totiž přežívají po desetiletí podsouvané nepravdivé a zfalšované informace. Dějiny se nemohou zakládat na verzích, ale na faktech. Protože jinak by se jen potvrdila Goebbelsova teorie, že lež mnohokrát opakovaná se nakonec stane pravdou. Považujeme za důležité, aby se veškeré mediální výstupy o Janu Baťovi zakládaly na doložených faktech. Velmi prosíme, aby propříště již nebyla zveřejňována zejména tvrzení, že Jan Baťa byl ředitel podniku a že byl odsouzen pro kolaboraci s nacisty.

Nechme hovořit fakta. Jan Baťa nebyl ředitelem, ale majitelem 100 % akcií Organizace. Máme všechny doklady o tom, že Jan Baťa koupil Světovou organizaci Baťa od svého nevlastního bratra Tomáše, který převod potvrdil i ve své poslední vůli, a že syn Tomáš Jr. a jeho matka Marie Baťová písemně potvrdili svůj souhlas před kompetentními československými úřady.
Když československá vláda roku 1947 zahájila proces před Národním soudem, obvinila Jana Baťu z různých zločinů včetně kolaborace s nacisty. Jan Baťa však byl všech obvinění zproštěn.

To je historický fakt. Jelikož účelem procesu byla konfiskace majetku v tehdejším Československu, museli žalobci najít nové obžaloby, které v prvotním procesu vůbec nebyly vzneseny. Nakonec byl tedy Jan Baťa v nepřítomnosti odsouzen za to, že se choval tak, že byl zapsán na černou listinu anglickou a americkou, a že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. První obžaloby byl brzy po válce zproštěn jak anglickou, tak americkou vládou. Co se týče druhé obžaloby, Jan Baťa a Organizace pod jeho vedením zásadní měrou přispěli k finančnímu zajištění odboje včetně exilové vlády presidenta Beneše. Také o tom máme v archívu nezvratné písemné důkazy.

Je velmi důležité, aby byly definitivně vyvráceny všechny lži, které komunisti a jiní nepřátelé Jana Bati po desetiletí opakují ve snaze měnit dějiny v očích mladé generace. Proto stručně shrnujeme:
1. Jan Baťa nebyl ředitelem, ale fakticky a právem osobním a jediným majitelem 100 % akcií všech podniků Světové organizace Baťa.
2. Jan Baťa nebyl nikdy odsouzen pro kolaboraci.
3. Jan Baťa byl osobně pod pseudonymem a skrze Světovou organizaci Baťa největším přispěvatelem československého protinacistického odboje.
4. Jan Baťa finančně podporoval exilovou vládu presidenta Beneše.

Edita Baťová de Oliveira, dcera Jana Antonína Bati, Brazílie

Marek Belza, kontaktní osoba v České republice; http://mbelza.sweb.cz
Kontakt: mbelza2002@yahoo.com

Pravidla diety

Pravidlo 1: Jestliže něco jíš a nikdo Tě nevidí, neobsahuje to kalorie.

Pravidlo 2: Jestliže zapíjíš čokoládu dietní Coca-Colou, kalorie jsou tímto dietním nápojem zrušeny.

Pravidlo 3: Jestliže jíš ještě s někým, kalorie se nepočítají, pokud ostatní snědí více než Ty.

Pravidlo 4: Jestliže pomůžeš ztloustnout všem v okolí, budeš sám vypadat štíhlejší.

Pravidlo 5: Jídlo pojídané v biografu, jako popcorn, Italská směs, polárka a podobně neobsahují kalorie, protože je součástí zábavy, nikoli stravování.

Pravidlo 6: Zlámané vánoční cukroví neobsahuje kalorie, ty vytekly tím zlomem.

Pravidlo 7: Jídlo požité pro zdravotní účely, jako kakao, brandy, topinky nebo tvarohový dort, neobsahuje kalorie.

Pravidlo 8: Věci slíznuté ze lžíce či nože neobsahují kalorie, pokud jste v procesu vaření.

Pravidlo 9: Jídlo stejné barvy má i stejný obsah kalorií. např. špenát a pistáciová zmrzlina nebo houby a čokoláda poznámka: hnědá čokoláda má univerzální barvu a může být použita k náhradě jakékoliv barvy jídla.
Pravidlo 10 a poslední: Obezita je nemoc - proto je třeba pořádně se najíst, aby s ní mohlo tělo bojovat.

Vytiskni tento motivační dopis a inkoustové tiskárně a PŘEPIŠ HO RUČNĚ ! a pak jej pošli všem svým kamarádům a..... uvidíš, že zhubneš! P.S. 100% to funguje:)!
Pošta je většinou někde daleko...

Miluji lidovou tvořivost a tu naši národní, jéje

Sami víte, že zaujmout dítě je věc nelehká. Pokud zrovna nemohu lechtat, bafat, štěkat a dělat legrační obličeje, musím si vystačit s říkadly a básničkami. Svým zpěvem porušuji domovní klid a jistě i autorský zákon, tak většinu písní zrychleně recituji. Podobně jako to dělají rapeři. Co se v dětské poezii vlastně dozvídáme? Beru si na pomoc knížku svého dítěte, abych to zjistil.

Tak třeba: Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Slovo "ententýky" je jedno z prvních slov, které se dítě naučí... a nikdy nepoužije. Nevím, jestli jsou zmíněnými "špalíky" myšleny devítivoltové baterie. Pak bych chápal, že jde zřejmě o varování před následky úrazu elektrickým proudem.

Pec nám spadla, pec nám spadla,
kdopak nám ji postaví.
starý pecař není doma a
mladý to neumí
.

Viděli jste někdo starého pecaře? A mladého? Případně pecařku s pecařčaty?
Možná tak starého pizzaře! Taky se vám zdá, že jsou říkanky našeho dětství málo aktuální? Tady je poselství mladým generacím jasné.
Starý pecař je pracovně vytížený machr a mladej je lempl. V bytech s ústředním topením lze použít variantu "starý topenář není doma" nebo pravděpodobnější "starý topenář nebere mobil".

V písničce "Ovčáci čtveráci" se dítě dozvídá:

Nebyla to vička
Ani čočovička

Co je to proboha "vička"? Ta patří podle mého soudu do stejného pytle jako "ententýk". Potřebovali jste někdy slovo "vička"? (Neplést s frekventovaným výrazem "slivovička"!) Vzpomínejte! A výraz ovčáci čtveráci? Mrně zvládající nějakých 200 slov má ve své slovní zásobě pecaře, ententýk, čočovičku (nebo šošovičku?) a vičku. O významu těchto slov nemají leckdy jasno ani odborníci.

Od básničky "Polámal se mraveneček" jsem si sliboval morální povzbuzení pro nemocné dítě. Na obrázku k říkance je malý nemocný mraveneček. U jeho postýlky stojí pan doktor a ve flanelových pyžamech tatínek - mravenec a maminka .... mno... vlastně taky mravenec. Maminka-mravenec??!
Vzhledem k růžovému flanelovému pyžamu jde asi těžko o královnu - tedy mravenečkovu maminku! Z logiky věci tedy musí jít o divně oblečeného strejdu-mravence. Hle, jaký liberální autor!

Šnečku, šnečku vystrč růžky
Dám ti tvaroh na parůžky


Předně šneček nemá růžky a vzhledem k tomu, že je hermafrodit, tak si obtížně nasazuje i parůžky! A pak, koho z vás láká představa, že běháte po zahradě a drolíte nízkotučný tvaroh na slimáky?? Pokud by básnička vznikla v dnešní době, byla by označena jistě za "odvážnou" či "výstřední".

A pak zde máme sadistické - například "Šla Nanynka do zelí".

Při verši:

Přišel na ni Pepíček
rozšlapal jí košíček


se dítě dozvídá o vandalství a šikaně. Dejme tomu... Jen nevím, proč je v záhlaví písničky uvedeno "veselá lidová"...

O něco těžší kalibr je:

Chodí pešek okolo,
nekoukej se na něho
Kdo se na něj koukne
Toho pešek bouchne


Pokud si dobře vzpomínám na pravidla této hry, tak pešek (kdy jste naposledy použili slovo pešek?) bouchne, i když se nekouknete. Vidíte v tom nějaký výchovný element? Já ne! Poslouchej příkazy a budeš náhodně potrestán. Velký bratr (s peškem) se dívá!

Nejhorší jsem si nechal na konec. Co si myslíte o verši: "Budulínku dej mi hrášku, povozím Tě na ocásku?"
Ano! Pedofilní lišák loudí luštěninu! Nebo snad uveze pětikilová liška patnáctikilového Budulínka? Na ocásku?

Viděli jste někdy lišku vozit někoho nebo něco na ocásku? Radši svému dítěti budu číst před spaním v matematicko-fyzikálních tabulkách! A každého, kdo mi bude podstrkovat podobnou dětskou knížku, praštím!

Peškem!

ženy POZOR!!!

Ve tři hodiny v noci se manželka potichoučku vkradla do sousední místnosti. Kladivem rozbila devatenáctipalcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se s láskou k boku svého nic netušícího spícího manžela, o kterém byla přesvědčená, že už teď veškerý volný čas bude věnovat jejich lásce. Do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny...

Až zase budete psát někomu e-mail...

Aneb e-mail od nebožtíka

Manželský pár se rozhodne, že na chvíli unikne tuhé zimě a stráví týdenní dovolenou na jihu u moře. Z pracovních důvodů se stane, že manželka může odletět až o den později.

Manžel odletí podle plánu, po příchodu se ubytuje v hotelovém pokoji, vytáhne laptop a hned posílá e-mail své ženě. Ale stane se mu taková hloupá věc, že při zadání e-mailové adresy stačí změnit jedno písmenko a mejl se dostane do schránky někam úplně jinam. V tomto případě do schránky jisté vdovy, která právě pochovala svého muže.

Vdova si právě probírá svou poštu v počítači, jestli jí nepřijdou nějaké soustrastné dopisy, případně vzkazy od přátel nebo známých. Ve chvíli, kdy její syn vstoupí do pokoje, leží ta žena na zemi v bezvědomí. Syn jenom čte na monitoru:

KOMU: „Mé opuštěné manželce.”
OD KOHO: „Od tvého muže, který je tady dřív.”
VĚC: „Dorazil jsem.”
TEXT: „Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu celkem zabydlel a vidím, že je vše připravené na Tvůj zítřejší příchod. Přeju ti šťastnou cestu a čekám Tě. Miluju Tě, Tvůj manžel.
P.S.: Tady dole je ďábelské vedro.”

Předmět: Zájmové sdružení JARO ať už je tady…

Vážení, vyhlašuji bojkot zimy!

Když to ta příroda nezvládá, je nutné abychom se toho chopili my, lidé!

Po krátkém zamyšlení nad efektivní realizací přilákat JARO navrhuji následujícími způsoby:

- ti z vás, kteří mají "ptačí" příjmení, popř. jména (např. Špačková, Kavková, Drozd, Vrabec, Jiříček a Jiřička...) vylezou na nejbližší strom a začnou šveholit, švitořit a štěbetat, a jelikož simulujeme jaro, tak se samozřejmě („za účelem rozmnožování“ ) u toho musí tvářit vilně, dámy poodhalí výstřihy, pánové načechrají chocholy, je povoleno stavět hnízda... (přirozeně : Vrána, Vránová, Havran, Havranová, Vraný a podobná havěť zavřou zobáky a odtáhnou na sever, třebas lyžovat, to je mi jedno).

- kolegové Suchý, Suchánek, Sušák, Vysušil a jim podobní poberou lopaty, smetáky, vysavače, hadry a fény a začnou odstraňovat sníh a vlhkost, pomůže jim např. Teplý, Teplá.

- ti z vás, kteří disponují příjmením typu - Louka, Paseka, Fiala, Fialová, Konvalinková, či se jmény typu Květa, Jiřina, a výjimeční jedinci jako: „Petr Klíč“ apod. se výrazně oblečou a nalíčí a na místech již ošetřených pány Suchým a spol. zahrabou své bosé nohy po kotníky do země, vztyčí paže směrem k nebi a budou se i nadále tvářit blaženě, hulení se povoluje...

- Ježek, Norek, Kuře, Zajíc, Králík - vylézt z brlohů, odblešit a rozmnožovat;

- Jelen speciálně VY! Je třeba si uvědomit, že ostych ve vašem případě v okamžiku nouze nejvyšší není na místě; tak se vykašlete na ty svoje ohledy na ostatní a jeďte co to dá, parohy a výkon – žádné čekání na říjen!

- ostatní, s nepoužitelnými jmény jako Nykodýmová, Joura, Šilhavá,..., se lehce oblečou a za tance Volání jara, začnou zpívat píseň s jarní nebo letní tématikou (Léto - I.Bartošová, Léto je léto (son of Jamaica) - Helena Vondráčková, atp.), choreografie je individuální, zakázány jsou pohyby připomínající sníh, sněžení, vánoční stromek, lyžování, let na lyžích, Ježíška, Santa Clause, soba, zimní olympiádu a podobné symboly zimy, počet opakování nejméně 5x denně;

- pány a dámy Mrázek, Mrázková, Studený, Studená, Zima, Zíma, Zímová a jim podobné je bohužel nutné obětovat...

přijímáme vaše další návrhy:

středa 29. listopadu 2006

Co dokáže vlastní mýdlo v zaběhnutém kolotoči pořádkumilovného hotelu

Toto je skutečná korespondence jednoho londýnského hotelu s jedním z hostů. Hotel se nakonec rozhodl uveřejnit dopisy v Sunday Times:

Vážená slečno pokojská, prosím nenechávejte v mé koupelně žádná hotelová mýdla. Přivezl jsem si svá vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Odneste prosím těch šest nepoužitých mýdel z poličky pod lékárničkou a také ta tři mýdla ze sprchového koutu. Překážejí mi.
Děkuji, S. Berman


Vážený pokoji 635, nejsem Vaše pravidelná pokojská. Vaše pokojská má dnes volno a bude zpátky ve čtvrtek. Odnesla jsem 3 hotelová mýdla ze sprchového koutu, jak jste požadoval. Těch 6 mýdel jsem odnesla z poličky, aby Vám nepřekážela. Dala jsem je na krabici s papírovými kapesníčky pro případ, že byste změnil názor. Přidala jsem pouze 3 nová mýdla, protože mám instrukce od vedení nechávat na každém pokoji 3 mýdla denně. Doufám, že nyní je vše v pořádku.
Kathy, pokojská

Vážená slečno pokojská, doufám, že jste moje pravidelná pokojská. Zřejmě Vám Kathy neřekla o mém upozornění ohledně hotelových mýdel. Když jsem se včera večer vrátil do svého pokoje, zjistil jsem, že jste přidala 3 malá mýdla Camay na poličku pod lékárničkou. Budu zde v hotelu bydlet 14 dní a přivezl jsem si své vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Nebudu tedy potřebovat těch 6 malých mýdel na poličce. Překážejí mi, když se holím, čistím si zuby atd. Odneste je, prosím.
S. Berman


Vážený pane Bermane, assistant manager, pan Kensedder, mě dnes ráno informoval, že jste mu včera večer telefonoval a nebyl jste spokojen s hotelovým servisem. Přidělili jsme Vám proto novou pokojskou. Budete-li mít další přání, volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Děkuji, Elaine Carmen, provozní

Vážená paní Carmen, není možné Vás telefonicky kontaktovat, protože odcházím z hotelu ráno v 7:45 a vracím se v 17:30 nebo 18:00. Proto jsem včera večer volal panu Kensedderovi. Vy jste již odešla. Jen jsem pana Kenseddera požádal, zda by mohl něco udělat s těmi hotelovými mýdly. Ta nová pokojská, kterou jste mi přidělila, si musela myslet, že jsem nový host, protože přidala 3 nová mýdla do lékárničky, spolu s pravidelnou dodávkou 3 mýdel do sprchového koutu.
Za pouhých 5 dní zde jsem již nashromáždil 24 hotelových mýdel. Proč mi to děláte?
S. Berman


Vážený pane Bermane, Vaše pokojská byla instruována, aby přestala dávat mýdlo do Vašeho pokoje a všechna přebytečná mýdla odnesla. V případě dalších dotazů, prosím, volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Děkuji, Elaine Carmen, provozní

Vážený pane Kenseddere, moje toaletní mýdlo zn. Dial chybí. Všechna mýdla byla odnesena z mého pokoje, včetně mého vlastního toaletního mýdla zn. Dial!
Včera večer jsem se vrátil později a musel jsem volat hotelového sluhu, aby mi přinesl 4 malá mýdla Cashmere Bouquet.
S. Berman


Vážený pane Bermane, informoval jsem naši provozní, Elaine Carmen, o Vašem problému s mýdly. Nechápu, proč nebylo žádné mýdlo ve Vašem pokoji, protože naše pokojské mají každý den nechávat 3 hotelová mýdla v každém pokoji. Situaci okamžitě napravíme. Přijměte, prosím, mou omluvu za způsobené nepříjemnosti.
Martin L. Kensedder, Assistant Manager

Vážená paní Carmen, kdo proboha dal 54 malých mýdel Camay do mého pokoje? Když jsem se včera večer vrátil, našel jsem 54 mýdel. Nechci 54 hotelových mýdel Camay. Chci moje vlastní jedno toaletní mýdlo zn. Dial. Uvědomujete si, že tu mám 54 mýdel? Jediné, co chci, je moje mýdlo Dial.
Prosím, vraťte mi moje mýdlo Dial! S. Berman


Vážený pane Bermane, stěžoval jste si na příliš mnoho mýdla ve Vašem pokoji, takže jsem je nechala odnést. Pak jste si stěžoval panu Kensedderovi, že nemáte žádné mýdlo, takže jsem je osobně vrátila. To znamená, 24 hotelových mýdel Camay, která byla odnesena a 3 nová mýdla, která máte dostávat každý den. Nevím nic o 4 mýdlech Cashmere Bouquet. Vaše pokojská zřejmě nevěděla, že jsem Vaše mýdla již vrátila, a tak přinesla 24 hotelových mýdel Camay plus 3 nová mýdla. Nevím, jak jste přišel na to, že náš hotel dává na pokoje velká mýdla zn. Dial. Podařilo se mi najít jedno velké mýdlo Ivory, které jsem nechala ve Vašem pokoji.
Elaine Carmen, provozní

Vážená paní Carmen, rád bych Vás krátce informoval o nejnovějším stavu zásob mýdla na mém pokoji. K dnešnímu dni eviduji: - na poličce pod lékárničkou 18 mýdel Camay ve 4 sloupečcích po 4 a 1 sloupečku po 2 - na krabici s papírovými kapesníčky 11 mýdel Camay ve sloupečcích po 4 a 1 po 3 - na koši na prádlo 1 sloupeček se třemi mýdly Cashmere Bouquet, 1 sloupeček 4 hotelových mýdel Ivory, 8 mýdel Camay ve 2 sloupečcích po 4 - v lékárničce 14 mýdel Camay ve 3 sloupečcích po 4 a 1 sloupečku po 2 - ve sprchovém koutě 6 mýdel Camay, velmi vlhkých - na severovýchodním rohu vany 1 mýdlo Cashmere Bouquet, lehce použité - na severozápadním rohu vany 6 mýdel Camay ve 2 sloupečcích po 3 Až bude pokojská uklízet můj pokoj, požádejte ji, prosím, aby všechny sloupečky mýdel byly pěkně vyrovnané a pečlivě oprášené. Dále ji upozorněte, že sloupečky s více než 4 mýdly mají tendenci se kácet. Dovoluji si navrhnout, že parapet okna v ložnici je nevyužit a může tedy být skvělým místem pro budoucí dodávky mýdla.

A ještě jedna věc - obstaral jsem si nové velké toaletní mýdlo zn. Dial, které nyní uchovávám v hotelovém trezoru, aby nedošlo k dalším nedorozuměním.
S. Berman

Když ti chcípne kůň... (dakotský příběh)

Staletá moudrost Indiánů z kmene Dakotů praví: "Když zjistíte, že jedete na chcíplém koni, je nejlepší slézt.

My ovšem nežijeme jako divoši, ale v pokročilém jednadvacátém století s moderními metodami řízení.

Dnešní manažeři studovali na prestižních universitách a mají skvělé ekonomické vzdělání. Proto se dnes setkáváme s pokročilejšími metodami řízení, jako například:

1. Koupí se větší bič.

2. Vymění se jezdec.

3. Koni se pohrozí okamžitým propuštěním.

4. Ustaví se komise pro studium koně.

5. Zorganizuje se pracovní návštěva několika cizích zemí, aby se zjistilo, jak se jezdí na chcíplém koni jinde.

6. Sníží se výkonnostní standard tak, aby se do hodnocení mohli zahrnout i chcíplí koně.

7. Chcíplý kůň se překlasifikuje na "žijící-nefunkční".

8. Pro jízdu na chcíplém koni se najmou externí specialisté.

9. Několik chcíplých koňů se spřáhne společně, aby vzrostla jejich celková rychlost.

10. Aby se zvýšila výkonnost chcíplého koně, prodlouží se jeho výcvik a seženou se na to další finanční prostředky.

11. Provede se studie produktivity, aby se zjistilo, jestli lehčí jezdec nezlepší výkonnost chcíplého koně.

12. Konstatuje se, že chcíplého koně není třeba krmit, takže jeho provoz není tak nákladný jako provoz ostatních koní.

13. Výkonnostní požadavky na chcíplého koně se rozepíší na ostatní koně.

14. Chcíplý kůň se povýší na vrchního koně.