neděle 14. prosince 2008

Komentář k výsledkům ankety ZS 2008

K výsledkům ankety Zlatého slavíka
za rok 2008 jen tolik:

No comment.


Izolace - TAROT


nedávej najevo bolest
ať jsi žena nebo muž
říkala nám pověst
jen tak můžeme být už

uzavíráme své dveře
všem bolestem co jsou
a mrznem na dvoře
v bolestech co jdou

a když je naše bolest
zvláště hluboká až u dna
jak uslyšet srdce šelest
když hluboká je studna?

duhové slzy proudí ke dnu
a lámou ledy v nás
jdi průlomem v ledu
okovy vytáhneme zas

Michal Zachar


sobota 13. prosince 2008

Projekce - TAROT


když vzájemně si hledíme
a hladíme své tváře
vypadáme, že si ladíme
ale jsou to ony nebo snáře?

jsem schopen tu tvou tvář
co zbarvila se duhou nelehce
vidět jasně a bez příkras
a nebo je to jenom projekce?

když plátno před očima
chrlí snímek za snímkem
a ve skutku ten snímek zívá
protože promítač je za oknem

když mysl vytváří tvůj sen
a ty chceš vidět svojí realitu
vypoj si mozek, třeba na týden
a zjistíš kolik světla, kolik stínu...

Michal Zachar

Přijímání - TAROT


naslouchat i tomu co nemá uši?
jsme vládci i s tím, že jsme hluší?
naslouchat znamená zapomenout
jen tehdy si můžeš nevzpomenout

když nedokážem zapomínat na sebe
když předstíráme svoje zájmy
když kýváme hlavami - ano - ne
když předstíráš, ale neposloucháš MY

náš svět je nastavený jako muž
a naslouchání je přitom celá žena
kdo z nás, chce čekat až se nůž
otázky zeptá, kdy budeš rozdělena

nebojme být taky někdy pasivní
i muže nemůže o moc moci urazit
když zjistí, že naslouchání není lascivní
způsob, jak být branou pro cit

MZ
............................
aneb, když se řekne A má se i dodat Z

Uzdravování - TAROT


ne všechna zranění jsou stejná
ne všechny nemoci jsou naše
ale jsou stejně bezejmená
když tryskají z naší duše?

ty si nosíš sebou stíny
i když na tebe nic nečíhá
léčíš si svoje propadliny
hrstkou slibů, co ulpívá

ty si je stále nosíš sebou
i tam, kde nikdo nečíhá
chodíš k nim na zapřenou
do kouta, kde hnije kobliha

ten, kdo je whole, jen celý
může snít o sobě bez ran
nepomáhej svému utrpení
tím, že chceš být zraňován

uvědom si klidně na sedmou
jdi ke kořenům beznaděje
svrhni si hlavu z ramenou
a zkus přijmout vše, co se děje

MZ

Sen - TAROT


všichni říkali to samé
sami přicházíme na svět
a jako poupě nežli plané
rozvine se na květ

myšlenka na to stát sami
proti světu je dost bolavá
tak jako vůně omamného květu
je i samota tvá dost měňavá

svou samotu utopit chcem
ve vztahu, tu k otci či bohu
a nebo oba navzájem
a nikdo neřekl nám mohu

mít rád, ale ne proto
že chci nebýt sám
díváš se do tváří a na to
že v nich svou taky mám

není druhá polovina duše
jak květy a básníci slibují
jen dvě půlky tveho srdce
co ze samoty se milují

nikdo nemá za povinnost
nosit mi moje štěstí pod nos
ani nemůže, i kdyby chtěl
laska není zavislostí na kost

i kdybych do morku ji chtěl
laska je skutečná až tehdy
když nahradí závislost, cos měl
co bude s dnem, když setmí?

láska je rozdávání hodná
když ve mně má své kořeny
laska je pro lidi ta vhodná
když slyšíš ani já či ty, ale MY

Michal Zachar
...................................................
Paulovi a všem, kdo chtějí rozdávat lásku za sebe a své sny

pátek 12. prosince 2008

Dva břehy


netrapte smutkem svoji duši
to ani v čase srocení
vždyť smutek slzám málo sluší
spíš radost slzu ocení

a v tělech, k nimž jsme hluší
je vody jenom 5 litrů a dost
srdce má v sobě ocel kuší
tak stejně tluče pro radost

změníme v sobě slzy smutku
a nebudou už nikdy zvaný host
kdo by chtěl lkát po zármutku
ať vezme z misky psovi kost

MZ
........................................................
všem rybičkám

Vzkazy


vzkazy psané rukou
z kury zalité smůlou
jdou ven, aby řekli
třeba nebuď vzteklý

na stromech je rosa ranní
se slzy z našich přání
co vyrytá jsou námi
a vzdáváme se sami

vzdáváme se však 
a nebo probudí se drak?
co spálí naše slzy
že bylo to moc brzy?

MZ
----------------------------
všem skálám (Petrům), díky kterým rostou takhle krásné borovice


čtvrtek 11. prosince 2008

Gatekeeper


všechny, kdo vešli
do tvých bran
uvítej chlebem a solí
jsou všichni sešlí
a energie z ran
utíká pryč a bolí
všem podej ruku
a usmívej se na ně 
možná jako blázen
važ si i smutku
co odevzdají bráně 
a radost pošli na zem
vstupují bosí pryč
od pořádku davu
co je ještě straší
a našli klíč 
jak odemknout hlavu
a říci si, jste naši
vzdálenost ke štěstí
se silně prolomila
když otevíráš srdce
nedbej nic na zvěsti
že zbyde ti jen nula
na pravé straně sloupce

MZ
-------------
otvírej srdce své
všem, kdo chtějí vejít
protože stát v samotě
dokáže jen prevít

Medůza


bez citu, bez lásky
zbytečné otázky
svíjení našich těl
i měsíc oněměl
soubojem hroznýšů
co ještě popíšu?
kladení bez konce
zbytečná annonce
na lásku hrajeme
o sebe bijeme
těly, co pohyby
život si zařídí
nesnáze s pamětí
dáváme do dětí
říkáš si jenom stát
tohle je milovat?
kontrasty napětí
úleva vzápětí
o tom, jak vyzbrojen
o tom, je láska jen?
jen trochu osobně
zůstáváš při sobě
a třebas bez můzy
pohledem medůzy
chceš si i přát
v kameni hřát

MZ

středa 10. prosince 2008

Mirabile visu


je krásné vidět když
je tvář lehce zasněná
do představ o svém dárku

a ty jsi malá šedá myš
co se dotklo svého břemene
nevyjde dál než do svého parku

kolikrát jsi člověkem či myší
co se kouká přes drát ze zahrady
na svět snící své krásné nové sny

kolikrát nejsme k sobě tišší
a bojíme se dívat přes ohrady
pohlédnout nevěříce, že jsme to my

ta myška malá smutně kouká
a rozmotává ztěžka svoje zlé dny
o dárcích nynějších i budoucích

snad uvidíš, že nemáš v hlavě brouka
snad nejsi slon v porcelánu i 2 dny
snad srdce netrhají buldoci

MZ
---------------------
všem myš-lenkám

Obsidián


Slzy černých kamenů,
co zprůhledněli docela
a jakou barvou plamenů
řve země ztemnělá?

A náhle silná pýcha,
lesk ohně v pádu,
zpívá si píseň tichou,
tuhnoucí do kamenného řádu.

Potěžkat, pohladit a sobě
říkáš, miluji a omlouvám,
odpouštím a díky tobě
ta bolest rozpuštěná odplouvá.

MZ
............................

Ivě

Vlkodlak


ty připomenula jsi mi věci
co v sobě tajně nesu
jsi strunou mé duše
jak půlnoční vítr z lesů

jsi můj tajný dech noci
a i když hádanka ti splývá
vytrhnout ze sna bez pomoci
studánka jsi moje milá

a se stříbrnou něhou valí
se svit měsíce, co mě mění
zas zuby ceníce do dáli
to světlo v nejtišším chvění

znáš tu svou po probuzení?
úplněk, když halí ti tvou tvář
svůj a změněn k nepoznání
víš, co za ní vlastně máš

MZ

úterý 9. prosince 2008

Stožáry II.

kam vedou stopy slunce
co je zlatou skobou
na oblohu přibitý

svět je jeden půlcent
se svou podobou
skoro už zabitý

jak se tvoří děje osudu
co snáší další z nebe
a vyvolává anděly

když být, směj se ze sudu
ať sejdeme se, kde zebe
a nebo už další pondělí

MZ