čtvrtek 27. listopadu 2008

50 x a stále poprvé...


odhazujem z křídla kamínek
a z našich malých vzpomínek
zbylo než nic a malý plamínek
a vítr odvál jej až na okraj vřídel
spálil na prach pírka našich křídel
a rybám spadl do očí diamantů příděl
vzpomínám na den, kdy zbylo jen být
a kdo se smál? cos chtěl měl a mohl mít
to andělé strhávají křídla a mohou si jen snít
o tu odvahu skočit do neznámých samot
kde snad najdem do svých srdcí tlukot
snad přilákáme do dívčích snů klapot
a sny jdou napřed tmavou oblohou
všechny sny končí, když nenajdou
co máme hledat nikdy nevzkážou
ale když odhazuješ svoje křídla
a letět bez nich, jak jsi zhlídla
jde když rozum spí dál...

Michal Zachar
..........................................................................
všem, kdo věří v myšlenky bez rozumu

úterý 25. listopadu 2008

Domov


Kde zůstává mé srdce,
ptali se mě častokrát!
A zvýším tep prudce
povídám vám za stokrát...

Rád, že žiju zrovna tam,
kde zůstává mé srdce
a nejsem nikam připoután
domovem, co hledá kupce...

A proto vcházím do dveří
a zpívám, jak ti bardi.
Jsem zase doma k večeři
a klíč nevolá, mě najdi...

Domov je tam, kde stojím
a kde své srdce mám
a neznám slovo bojím,
že jsem tu doma sám...

MZ
...............................................
pro ty, co hledají svůj domov všude, jenom ne v sobě...

Myšlenky se chápou


myšlenky se chápou rytmu
jako nohy dvou tanečnic
ptám se jich, proč mohou
říct, mám-li blízko na měsíc
je zázrak, když slova tápou
a nohy krásných tanečnic
jako vždy skvěle hlavou
prohánějí vzduch a nic víc
kouzla jdou rychle stranou
vždyť máme si co říct
a možná jsme dali stranou
kdo z nás dal vlastně víc?
tak myšlenky si plavou
a slunce vydává se za měsíc

MZ
...................................................
Edině

sobota 22. listopadu 2008

Stůj při mě lásko



Abych jednou neztratil i poslední světločivnou buňku.
A mohl rozpoznat vždy včas své zatmění.
Abych nikdy nepozbyl nejmenší částečku,
z níž možno ještě vystavět oheň.
Bez tebe daleko k zemi a zem je pustá.
Lidé jsou plni ozvěn, ale jak netečné skály.
nelze se dovolat, otevřít, pochopit - 
cokoliv zachránit - bez tebe LÁSKO.
A už je dávno čas svrchovaných rozhodnutí.
V sobě, aby z nás nezbyla utkvělá vzpomínka Země.
Méně než otisk v kameni či záchvěv černého deště.
Stůj při nás LÁSKO, protože bez tebe je člověk slepý.
Míjí i zřetelná znamení,
přestává rozumět cestám, slunci a ptákům z pekla.
Neschopen domluvy s prameny.
Protože bez tebe neumím nadýchnout se světla.
Zapustit kořeny, podepřít les
i cizí kroky pozvat k ohništi, rozdělit chléb,
pro rány druha obnažit vlastní krev a zhojit křídla.
Vyhloubit sluneční řeky srozumění.
Protože bez tebe slova se rodí mrtvá,
protože bez tebe umírá zpěv...

MZ
..........................................
modlitba

Stýská se mi - II.

















Stýská se mi hnědovlásko, po objetí, po tvých bocích.
Stýská se mi lásko, po těch nocích.
Stýská se mi, když za očima pod víčky si svítí záře.
Stýská se mi, když jsou rudé, tvoje tváře.
Stýská se mi, po líbání v světle lampy.
Stýská se mi, po zpívání ústy na rty.
Stýská se mi, když zadýcháváš ňadra svoje.
Stýská se mi, kdy vytěžím si tvoje sloje?
Stýská se mi, když nohy tvé si s mými protiřečí.
Stýská se mi, když se napnou v krásné křeči.
Stýská se mi, po sametu tvojí kůže.
Stýská se mi, když z ní sklízím sladký úžeh.
Stýská se mi, po zvlhnutí tvojich sliznic.
Stýská se mi, jsi nejlepší vlhký prieznitz.
Stýská se mi, po tvém krásném hlase.
Stýská se mi, když je vidět, tvá jsem.....

MZ

Nalej si mě do hrnečku


nalej si mě do hrnečku a vypij až do dna
ať je hořká nebo sladká láska naše plodná

ponořím se do hrnečku, rozpustím se celý
zbyde možná potom na dně trocha karamely

když miluji prožívám tvou i svoji lásku
co nám visela s hrníčkem na obrázku

milovaný oči hledají jenom naše štestí 
to ukradneš si jenom stěží na náměstí

cáry žití toulají se v písmu po papíru
když učil jsem se přijímat i tvou víru

jíním mech je sněhobílý a víme o všech, co v nás zbyly
víme o všech, víme všechno i to, že nevíme
jak se vlastně milujeme...

MZ
--------------------------------


pátek 21. listopadu 2008

Propast


Co naděláš, život jde dál.
Nenarodil ses, aby ses bál.
Chceš podat ruku nebo dvě.
Pevně se chyť, ať nespadne!
Máš v rukou osudy lidských srdcí.
Proč někdo nepodá,ale spíš strčí?

MZ

Vyšeptaná


ZKOMÍRANÁ
TRPKOU BEZNADĚJÍ
USPĚCHANÁ
LÁSKA NEMÁ NA NADĚJI

SEŠMOULANÁ
DO KLUBÍČEK OTAZNÍKŮ
VYŠEPTANÁ
DO HLADOVÝCH RTŮ

mz
.........................................
někdy je lepší jenom šeptat

stýská se mi...



Stýská se mi po tvém vzdechu, pro úplněk, pro potěchu,
stýská se mi po údělu, který jsem si zkazil věru.

Stýská se mi po tvých očích s ohnivým pohledem,
co drtí mě teď s výsměchem, tohle támhle už asi nesvedem.

Stýská se mi po tvé lásce, která zdá se ........................
stýská se mi po stýskání, když jsi spala na mých dlaních.

Stýská se mi po tvé puse, cos dávala mi dřív ne v kuse.
Stýská se mi i když máš pravdu, že horší jsem než stádo bardů.

Stýská se mi po tvých očích plných něhy, radosti i smíchu.
Stýská se mi po životě v míru a ne válce pro svou pýchu.

MZ
................................................................
všem, kteří si nejsou cizí...

Rozeznávám, když těžknou srdce...


...když těžknou srdce
a obloha je smavá
zapomělas, že v ruce
máš krom jablka i hada...

...jsou rána co nekončí
a slunce pálí do běla
být Kleopatrou všech očí
cos uštknout ani nechtěla...

...se srdcem si klidně hrej
jdi vpřed a bez přetvářky
hada v ruce klidně hřej
a nezapomeň na otázky...

MZ
...........................................
památce belgického malíře - René François Ghislain Magritta
malíře svých myšlenek - nikoliv jen pouhých obrazů...

čtvrtek 20. listopadu 2008

Jsme vlna, co najde cestu přes svůj splav...



Jsme jedné krve, ty a já.
Jsme jedna síla, co je svá.
Když proniknem si do nitra
a propast neznáma je bezcitná.

A přesto, že jsme oba jeden.
A přes sto důvodů chce dělit nás.
Jak otrávit se, když ne jedem,
slov, co vyhání až slzy z nás.

A vnímej nic než naše gesta
a vyvaruj se naslouchání hlav.
Pak nejsi jenom jeden ze sta,
jsi vlna překonávající svůj splav!

MZ

Věnováno všem, kteří nebojují za každou cenu proti sobě
a dokáží přijmout otisky svých rodičů sami v sobě za své...

pondělí 17. listopadu 2008

Hlas...


zase je tady pořád a zase sílí
hlas, co v hlavách dokola běhá
jdou kupředu obrovi síly
napnutí v hlavě spát nedá

jdem vpřed za silou těch ran
co krouží nám v hlavách nyní
a proudí vzduchem křídla vran
a z přítomných minulost činí

křičet chceš veden radostí
abys pomohl ven tomu zvuku 
co vylétl k hvězdám se zlostí
že srdce rozumu dalo svou ruku

zas jeden sjednocený - prská
když vedle sebe sami stojíme
kdo pozná, jak chutná zmrzka?
když jeden s druhým ladíme...

MZ

čtvrtek 13. listopadu 2008

my way


když jsem sám, sbírám síly
v očích mám něhu a skákající víly
když čerpám své zdroje až do dna
chci jen, abys věděla, že jsi ta hodná
když mám chuť políbit tu cestu prašnou
že šel jsem sám na cestě s dlaní prázdnou
když utrhnout chci kopretinu, to aby potěšila
poslední před pouští, kde bys ty nepřežila
když přede mnou už jenom tma a dálka
a slyšíš hřmění, to se odehrává válka
když lidi neslyší než jen to svoje
tak nejdu se být pro to svoje

MZ

pondělí 10. listopadu 2008

Sliby jsou jen slova...


Sliby jsou slova kouzelná!
Věříme jim, jako proutku mávnutí.
To naše víra činí silná slova tvá.
Plná, že možná umožní i splynutí.

S časem přilétají sliby spíše,
jak meteory, co dopadají na zem.
Skoro chyby spadlé z velkých výšek
a přitom shoří jako jedna báseň.

Slova jsou navždy vyrčená kouzla.
Co nám z hlavy na zem jen tak utekla.
Až budeš říkat jedno z těch mnoha.
Uvědom si, jdou-li do nebe či do pekla.

MZ

neděle 9. listopadu 2008

Stáj


Kůň jsem býval v čínském horoskopu.
Do přesných cest jsem vkládal stopu.

Do žlabu obilí a taky vody bylo dost.
Nadchla mě práce, ostatní je lhostejnost.

V dáli běží cesta zvoucí, až tam, do ráje.
Kdo pohne kopytem a půjde ze stáje?

Ty jdi dál do světa a v jednom mžiku.
Opustíš stáj, co dals ji předtím, tolik díků.

Splynul jsem s kamením, trávou i mechem.
Život je znamením, uvidět v zrcadle, co nechcem.

MZ

pátek 7. listopadu 2008

Pohádky


pohádkami žijem dlouho
a stát se součástí jen pouhou
kdekdo dá za trochu lásky
všechno co má pro něj cenu...

rozumíme si líp jako děti
počítáme pod dekou od 1 do 5
a odpovíme sami sobě na otázky
kdy jsme dospělostí vzali scénu...

z našeho života divadlo
kde slunce někam zapadlo
nezaleží na tom, jak pouhou
vteřinou jsme ponořeni cele...

většina z nás stále trvá
a nikdo neví, která byla prvá
vždyť láska zraje dobou dlouhou
a může se i měnit v nepřítele...

MZ
............................................


čtvrtek 6. listopadu 2008

Dotknout se


dotknout se s pocitem
smíchu i slávy
je to ten nebo ten
kdo z nás je pravý?

a tak pojď ochutnat
duši i tělo, co ztuha
nemíchat - netřepat
"power of duha"?

až budou spojeny
udery srdce i pěsti
hrát na muže a ženy
půjde i na předměstích?

MZ
............................................

středa 5. listopadu 2008

Balík



když otevřeš mi náručí
a já jsem jenom balík
 že nevíš, co ti doručí?
a dejchám, jak ten Alík...
tak obdivuji odvahu
co ve mně oněmněla
žes trhnout zezadu
sis ani nevzpomněla...
tvé ruce vzali jemně
a bylo toho dosti
že trhali tak pevně
mé zbytky nevlídnosti...
vždyť zabalení trvá
a každý přidá papír
žeš byla v tomhle prvá
a ostřejší než rapír...
tak ti chci jen poslat
své srdce bez papíru
a dát všem jasný odhad
kde nechal pošťák díru...

MZ
......................................

neděle 2. listopadu 2008

for given...


tak jako světlo proniká sem mezi mraky
máme v sobě svoje semafory
a pronikáme-li k sobě až tam nad oblaky
nevidíme sami sobě navzdory

vlna se chvěje touhou po olíznutí oblohy
a spěje k výši v matném tichu
my sami jsme někdy jak mdlé mátohy
 uslyšíš šplouch nazpět v okamžiku

obloha je chvíli čistá a chvíli zase mraková
prozářit a rozsvítit odrazem moře
jde hlavně těm, co neumí hrát slova taková
že neunesou světlo, avšak hoře

pokaždé, když jde vlna na horu, si nebe olíznout
jdem všichni s ní celí i opuštění
lidem je vlastní touha ochutnat a posunout
a pak zas být klidný v odpuštění

a stejně, když jsi nahoře i dole, jak ta vlna
najdeš i svoje vlastní představy
čím jednou bude tvoje duše s tělem plná
teď víš, že není jen já a ty, ale my.....

MZ
........................................................
všem, co neumí odpustit sami sobě