neděle 12. dubna 2009

Lístek z květu


květ růžový
padá
zpěv jabloní
uvadá

letí chvíli
sen
kousek síly
v něm

vše končí
rázem
kdo skočí
blázen

oči jen
zavírám
lístků svět
je tam

Michal Zachar
...............................
pro ty, co rádi sbírají život do svých očí


Křídla andělům


andělé prý
zjevují vřídla
když na zemi
zahodily křídla

s jakou silou
dokážu křídla
nasadit a život
to, abys svitla

dala jsi svůj
úděl i za mě
ty neslyšíš stůj
a nejdeš ladně

sama ty sebe
zkoušíš vyslat
bez křídel nebe
ztracený případ

už nejsou andělé
a křídla ze závoje
dovol mi nesměle
strhnout i ta svoje

Michal Zachar
.............................
Láska zvětrá v nadbytku moudrosti, 
v němž anděl srdce kulhá, táhna za sebou špinavé křídlo.

Nenasytný malíř - Anthony de Mello, SJ


Gessen byl budhistický mnich a krom toho neobyčejně talentovaný malíř. Než se však pustil do nějakého obrazu, vždy vyžadoval peníze předem. A jednalo se o horentní sumy! Díky tomu se mu také časem začalo říkat Nenasytný mnich.¨

Jednou pro něj poslal gejša, protže také chtěla obraz. Gessen se zeptal: "Kolik mi zaplatíte?"Dívka zrovna měla u sebe zákazníka. Řekla: "Dám vám, kolik si řeknete. Ale obraz musí vzniknout zde, před mýma očima."

Gessen se hned pustil do práce a když byl hotov, řekl si o víc než kdy předtím. Když mu gejša vyplácela peníze, obrátila se na svého zákazníka se slovy: "Tento muž je prý mnich, a přitom nemyslí na nic jiného než na peníze. Jeho talent je vyjímečný, jeho mysl je však nízká a ovládá ji mamon. Může se člověk vůbec pyšnit plátny od někoho tak ubohého? Na mém prádle - tam se bude jeho umění vyjímat spíš."

Hodila na mnicha jednu ze svých spodniček, aby na ni něco namaloval. Dříve než začal, položil jí Gessen obvyklou otázku: "Kolik za to dostanu?" "Kolik si řeknete," řekla znovu dívka. Gessen jmenoval sumu, namaloval obraz, sebral své peníze a odešel.

Uběhlo mnoho let, než se čirou náhodou přišlo na to, proč byl Gessen tak, chtivý peněz. Jeho rodnou provincii často stíhal hladomor. Bohatí nebyli ochotni chudým jakkoliv pomáhat. A tak tam pro případ nouze nechal Gessen vystavět ukryté sýpky a naplnil je obilím. Nikdo nevěděl, kde se tam to obilí vzalo, ani kdo mohl být tím štědrým dárcem.

Dalším důvodem, proč se Gessen tolik sháněl po pěnězích, byla silnice vedoucí z města až k jeho vesnici, dlouhá mnoho kilometrů. Byla v tak špatném stavu, že povoz tažený volem by na ní neujel ani 2 metry. Tím trpěli staří a nemocní, kteří občas potřebovali zajet do města. Gessen tedy nechal silnici opravit.

A posledním důvodem byl Chrám meditace, který Gessenův učitel vždycky toužil vystavět, ale neměl k tomu dost prostředků. Gessen tento chrám vystavěl na znamení vděčnosti svému váženému učiteli.

Když náš chtivý mnich dokončil stavbu sýpek, silnice i chrámu, odložil barvy a štětce a odešel do hor, aby se cele oddal rozjímání. Už nikdy nenamaloval jediný obraz.
......................................................................
 V chování druhých nenalezneme víc, než co jsme schopni v něm hledat.

sobota 11. dubna 2009

Zpovědnice víry

foto EVA MATUŠKOVÁ


Víra v to, co jsou. Ty skutky v nás.
A že čas nenajdou. Jak spálit jas.
Jsou chvíle, kdy. Se tvé mým stává.
A jsou milé dny. Bez závoje sláva.
Všichni chtěli mě. Říct, abych se změnil.
Jen beze mne. Vím, že jsem tu nebyl.
A vidíte, jsou tací. Co vědí, co kdo má.
Řekli, ne pro legraci. Ahoj, vítej doma.
Když zapalují svíčku. A modlí se i za to.
Abych byl i debil. Prý to stojí za to.
Neměňte se lidé. I když třeba nazí.
Nevíte, kdo vyjde. Doma na zápraží.
Dokud je tam jeden. A vás bere stejně.
Za sucha i s medem. Tak se klidně měňte.
Víra v to, co jste. Bez nutnosti změny.
To je srdce užaslé. A to už nechci měnit.

Michal Zachar

pátek 10. dubna 2009

Kdo může ukrást měsíc II.


Dala jsi svou duši.
A já vzal i tělo.
Kdo to mohl tušit.
Že to nechybělo.

Že to byla láska. 
Poznáš podle toho.
Jak ti srdce praská.
Pořád bez jednoho.

Když si všímáš záhy.
A jde ti taky o děj.
Kdo zůstane nahý?
A kdo bude zloděj?

Michal Zachar
................................
všem, kdo si všímají, jak svítí měsíc


čtvrtek 9. dubna 2009

Kdo může ukrást měsíc! - Anthony de Mello, SJ


Zenový mistr Rjókan žil velmi prostým životem v malé chatrči na úpatí hor. Jednou večer, když byl mistr pryč, se do chatrče vloupal zloděj, ale zjistil, že tam není co ukrást.

Rjókan se vrátil a lupiče přistihl. "To jste si ale dal dost práce, abyste mě navštívil, " pravil.  "To nesmíte odejít s prázdnou. Přijměte prosím jako dar můj oděv a přikrývku." Dočista zmatený zloděj popadl jeho oděv a zmizel.

Rjókan se nahý posadil na zem a pozoroval měsíc. "Chudák," pomyslel si, "škoda, že jsem mu nemohl dát tento úchvatný měsíční svit."

Když odpouštíš (One)


Když odpouštíš.
Ta strašná slova.
Jen popouštíš.
Aby nezazněla znova.
Jak snadné je.
Zničit tak mnoho.
I kousek naděje.
Nevíš, kdo z koho.
Jen nevnímáš.
Slova, co vzali slinu.
A oči zavíráš.
Už slyšíš kovadlinu.
Dopadne a rozbije.
Silou slov napětí.
Ten, kdo přežije.
Ať sejme prokletí.

Michal Zachar

středa 8. dubna 2009

Beautiful Agony


dunivá souhra
slyšíš i to, co není
kde hrají program
od půlnoci rozednění

jdem stále vpřed
cíle jsou silné
soubojem met
chvíle nedochvilné

jak slyšíme svá
slova beze slov?
vnímáme sebe znova
bude to dobrý lov

kdo z nás se ztrácí
v objetí a úsměvu?
ty jsi ta, co vrací
nás dva do zpěvu

Michal Zachar
..................................................................................

všem, kdo v lásce vytvářeji MY


Zas vyplouvám


Zas vyplouvám.
Nad oceánem snů.
Výtah zpět.
Není v dosahu.

Jsem jeden.
Je daleko v nás.
Oceán zázraků.
Co sebral je čas.

Plout je dál.
Říkáme si navždy.
A věřit v létání.
Můžeme každý.

Michal Zachar

úterý 7. dubna 2009

Answer - Odpovědi IV.


Proč píšu básně?
A jiní zase příběhy?
Chcem popsat krásné?
Najít nebe bez něhy?

Jeden to zkouší.
Třeba kvůli penězům.
Nevíte, co je horší.
Stavět už druhý dům.

Druhý popisuje pohled.
A staví otázky.
Je život jen boží úlet?
A jakpak, bez lásky?

Třetí zase tuší.
A porozuměli si sobě.
Našli svojí duši.
A taky svojí době.

Na všechny jednou. 
Někdo zapomene.
Je skvělé vhlédnout.
Až tam do pramene.

Tam voda bohů.
Tryská svěží!
Popsat vše mohu.
I to, oč tu běží.

Michal Zachar
..............................................
pro všechny psavce


neděle 5. dubna 2009

Age of Loneliness


v srdci platíš tou z nejtvrdších měn
máš před sebou sám sebe podoben
nevzdáváš lehce čest úsvitem zasažen
necháváš se svést a pořád noc a den
pohledy z pohlednic jen lehce v oparu
říkají o to víc, když hledáš do páru
své lásky spočítat před slunce západem
kdo měl rád a rád ví, že žít sám svůj sen
samota je hluboká studna a bez okovu
chutná divoká až u dna, tak hledej znovu

Michal Zachar
.............................................
věnováno skupině Enigma


čtvrtek 2. dubna 2009

Léčitel


...nebrání-li nic oku...
...výsledkem je zrak...
...nebrání-li nic uchu...
...výsledkem je sluch...
...nebrání-li nic nosu...
...výsledkem je čich...
...nebrání-li nic ústům...
...výsledkem je chuť...
...nebrání-li nic mysli...
...výsledkem je moudrost...
...nebrání-li nic srdci...
...výsledkem je láska...

Milovat znamená vidět člověka,
situaci nebo věc takovou,
jaká doopravdy je. 
Ne takovou jakou si ji představujeme.
A co nám brání vidět?

Naše předsudky, projekce a všechny ty nálepky, 
které jsme převzali od rodiny, přátel, společnosti,
kultury a ze svých zkušeností.

Vidět je ten nejnáročnější úkol,
do kterého se může lidská bytost pustit. 
Je to jen se namáhat vidět každou věc,
každou bytost nově v každém okamžiku.
Je to naše přítomnost.


Gladiátor II.



lítost nad svými činy
je pozdě na to být jiný?
anděl sepnul ruce k nebi

a nebe zrcadlí se nad pohledy
a po jeho tváři skanuly slzy
když život vzal tak brzy
prosebný pohled mířil k nebesům:
"ten nepatří ďábelským psům"!
a Bůh se tehdy slitoval
když o to anděl smrti stál
a mraky prosvítilo slunce
to když vědomí jde prudce
do dalšího světa, kde vidíš zář
a paprsek osvítil jeho tvář
světlo je dar, láska je síla
kdo žije srdcem, ten neumírá

Ikaros


třeba i celý život
a mávnul křídly
jako o závod
a v tu chvíli
vosk jen skápnul
na dlaň a pálí
celý ses napnul
chtíc uvidět v dáli
nad mraky slunce
a nový svět
vidíš vše prudce
a jen tak vyletět
spálil jsi peří
seškrábnul vosk
kdo viděl neuvěří
z duše zbývá kost
výkřik jen zebe
radost či splíny?
a modré z nebe
ti přinese jiný
-------------------------------------------------------------
Kam chodíš skrýt se lásko, 
když dva tě z duše vyženou.
Kam chodíš skrýt se lásko,
když překročí tě zraněnou.


středa 1. dubna 2009

Knockin' On Heaven's Door


máš let kolibří
zpět a jen chvilku
něžnou
když to zajiskří
a vidíš myšku
běžnou

dáš sílu svou
a lásku do dlaní
stoupajících
vem sem mou
duši bez ptaní
hledajících

až tam do dveří
té nebeské brány
skrývané
až tam, kde nesněží
ale jsou jen panny
laskavé

MZ
....................................................
všem, kdo buší na nebeské brány


Kámen mudrců


V kameni mudrců,
zakleté dědictví.
Vnímání obrazů,
v síle té zrající.

Žalem až usedá,
duše tvá toužící.
Kůň není osedlán,
uchopen za líci?

Skutečně není,
cesta k moudrosti.
Kámen vše změní
a k naší radosti.

Mudrcem jsi zván,
vstup do otázky.
Lze srdcem uchovat,
moudrost bez lásky?


Stardust



když rozhoří se
hvězdný prach
na tváři tvé
mívám i strach
dotknout se tě
na místech pih
všimnou si tě
jsi z nesmělých
posvěcení těla
posílen a klidně
taková jsi celá
usmíváš se vlídně
prach hvězd
září ti na čele
nechci ho smést
svítí tak vesele...

Michal Zachar
...............................
všem ženám, co v našich životech září a nejen v září