Žít za ty, co už to nemohou slyšet...

zas vylila se jednou

ta lidská zloba na člověka

a teď duší neposednou

neteče z krve žádná řeka

stane-li se tělo stínem

v tom roztoužení času

jen láska není splínem

je všechno po čem pasu

teď zmizela mi země

už nevidím své obzory

jen vím, že láska ze mě

viděla život navzdory

a tak tu teď zas žíjte

svět se jen klidně točí

vemte si pohár a pijte

do dna, mimo dosah očí

až tam na dně naleznete

víru, že život trvá věčný

a to je všechno, odejdete

pijte na život nekonečný

Michal Zachar

.........................................

Poděkování všem lidem, co nás naučili, že láska je a existuje.

A prosba za jejich duši, kterou jim někdo bez lásky vzal.

A vzkaz, že budeme žít i za ně.

Breathe - Dýcháme

cítíme, jak si dýcháme

společné zvuky zvonce

a náš svět si míváme ?

od počátku až do konce

srdce se nám spletou tóny

ozvěnou z chlopní a komor

dýcháš ty do mé zóny ?

jdu na hloubkový ponor

dáváme svému dechu život

on z mého a tvého tvoří náš

když myšlenka je srdcevod ?

to nic, vzpomínám, jak se máš

Michal Zachar

.......................................

dejme láskám našim i svůj dech...

Deja vu

smích z perutí

slétl potají

aby snad z leknutí

vzal deja vu

už jsi sám silou

co dává

tvář skrýváš milou

a to tě zmáhá

jak říct všem, že

schovávaná

neplatí a že mříže

staví sama

tvá mysl hledající

svůj rozum

bereš? jsi dávající?

sílu pilníkům

Michal Zachar

...............................

Když budeme čekat na ideální okamžiky,

nikdy se nepohneme z místa.

K dalšímu kroku musíš

být blázen.

Děkuji

pohladíš

větou

hezkou

nezakletou

v předpisy

co honí

dopisy

s ruletou

života

utíkajícího

do světa

který

spadne

občas

z hip-hopu

i do opery

Michal Zachar

............................

Simoně

Přátelé

vždycky povídáš si sama
ve spánku milým hlasem
v noci pod peřinou i zrána
člověk, aby spal s pasem

cestuješ při tom asi všude
neuznáváš hranice bytí
něco na tom snění asi bude
fyzika je ve snu k nepřežití

miluju zvláště probuzení
kdy tvoje oči vlhké jsou
chtějí se dotknout v toužení
chtějí se projít mou tmou

a tak se vracím k životu
a taky zůstávám mezi nima
přáteli v příběhu Po-Sobota
zázraky máš stále před očima

Michal Zachar
..............................................

„Co si myslíte, to vytváříte.
Co vytváříte, tím se stáváte.
Čím se stáváte, to vyjadřujete.
Co vyjadřujete, to prožíváte.
Co prožíváte, tím jste.
Čím jste, to si myslíte.”

věnovánu Vladimíru Bruntonovi

CoUld water

když hluboké tóny si zazní

až to z piána vytryskne

jako proud chladné vody

říkáme milovat, tak vážní

ne každá kapka ví, kde jsme

a chladí nám čelo do pohody

všichni známe lidi, co chtějí

skrýt se za ironii a lhostejnost

jakoby láska byla jenom slabá

s nenávistí sem k nám uhánějí

a energie k odpuštění není dost

co na tom, že láska je jen hravá?

a může déšť uhasit žízeň těla

stejně jak mozek projektily zpráv

den je plný nakladených pastí

když se zachce světlu být skvělá

ukázaná, prostě nejkrásnější mrav

padáme do všech možných slastí

to život možná hloupne v okamžiku

láska je věc bezesporu skvělá v tom

jak cele pozoruje všechno bez příkrasy

že, jak psi čtem fleky na patníku

a není třeba dávat trochu na potom

láska je světlem na ty, co nesouhlasí

Michal Zachar

...............................

Want me

chybíš mi

všude kam se jen podívám

chybíš mi

tak jsem tu zase zůstal sám

chybíš mi

a zbylo hodně z minulosti

chybíš mi

se stejně tluče s budoucností

chybíš mi

kladivo klepe tangem na vrata

chybíš mi

a kvůli tomu tančí slova ta a ta

chybíš mi

jen pro ten pocit, že beze změny

chybíš mi

podepíšu i bianko obědové meny

chybíš mi

a nožky má kohoutek nějak nahoře

chybíš mi

ale čekám tě ve své srdeční komoře

Michal Zachar

píseň k básničce

Bistro Paris

když člověk myslí na tebe

na tvář, co zmizela mi v davu

je to jako lístek do nebe

na tu nejlepší upraženou kávu

a dokola si říkáš svoje sny

že běhají ti před očima

a melodie k tomu tiše zní

ta sladká srdeční hirošima

tak stojím v bistru na rohu

a chroupu zakázaný rohlík

a doufám, že i když nemohu

tebe, podrobím si aspoň chodník

jak křičet můžu do daleka

že to, co chybí, že není káva

žes pochopil i bez F.L.Věka

která tvoje tvář, že je ta pravá

Michal Zachar

.......................................

všem francouzským kavárničkám

Fantazie větru

miluji tě říkají

má slova vanoucímu větru

to srdcem zpívají

aby tě hřál místo svetru

miluji tě šeptají

to, aby slova nebyla ti vším

a jak tak foukají

zahánějí z tváří krev i splín

miluji tě broukají

že noc je tvoje báseň pro milost

a že jsme potají

zapálily za svou minulostí most

Michal Zachar

......................................

někdy je prostě dobré napsat o jednu větu víc

i když pořád na stejnou hudbu, to se nevochodí...

Olivové hobla - (Lefkáda 2009)

jak moře oliv v krabičce

jsou chvíle vzplanutí

kdy dotýkáš se kratičce

jak motýlí mávnutí

a chuť tvé slané kůže

ta pecka ohlodaná

co všechno nálev zmůže

že láska je i slaná?

a zelená a krutě dobrá

když vidíš v tobě sebe

tak dal by sem ti hobla

ať chytíš kousek nebe

Michal Zachar

.....................................

Lence

Řecká láska - (Lefkáda 2009)

jdou kroutící se kořeny

až do hloubky půdy

hledáme, jak tvoření

řekne, že prostě UMÍ

olivovník zkroucený

a zavrtaný do skály

jsou naše duše stvořeny

aby jsme byli nestálí?

a nebo až si najdeme

tu svoji skálu bílou

a v druhém si lehneme

v tom tichu pod olivou

tam objímám se s tebou

s tou ženou plnou krásy

chvíli tě lisem ženou

pak přou se o počasí

takoví Řekové jsou

když jde o naši lásku

miluju skály s olivou

a nejde o nadsázku

Michal Zachar

.....................................

Závist - (Lefkáda 2009)

stoupáš a klesáš

hruď tiše vzdychá

hledám, co nemáš

a tím je pýcha

tvá pýcha nepíchá

ale drží tvoje tělo

zpříma jde do břicha

až hladit by se chtělo

jsi pyšná pohledem

co vychází až z břicha

být sami sebou nesvedem

nám zbývá jenom pýcha

Michal Zachar

.......................................

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Den po dni - (Lefkáda 2009)

když moře svými vlnami

prokládá tenké paprsky

slunce se sklání před námi

a dělá očím pamlsky

tak zastavíš se rád

byť na malinkou chvíli

jen jednou za 100 x

smíš vidět tančit víly

jak sen se mírně třepotá

tam na hladině vodní

jsi sám paprskem života

a tak to jde den po dni

Michal Zachar

......................................

Racek Exupery - (Lefkáda 2009)

každý z nás má píseň

ve své hrudi prastarou

mít chuť jít zpívat tam

co létá racek nad skálou

jak vlna za vlnou jdou

zalitá vodou srdce buší

ruka jde pomalu vpřed

to neplavcům nepřísluší

splýváme v moři písně

plaveme ani nevíme jak

a ať už cákáme nesměle

je jedno zda prsa, znak

Michal Zachar

...................................

dělejte v životě to, co děláte rádi, jen pro ty věci samotné...

Vlna - (Lefkáda 2009)

V odlescích slunce.

Honíme mihotání.

Sama sebe vlnou.

Co se nezachrání.

Rozbíječi hladiny.

Světlo, vítr a voda.

Pevnější než skály.

Klamu se nepodobá.

Splynutí s tichem.

Ruka házející oblázky.

Lechtáš moře smíchem.

Dlaní horkou od lásky.

Michal Zachar

..........................

Petrovi a Lence

Efcharisto - (Lefkáda 2009)

otazník zůstává

nevyřčen potají

láska je představa

tam, kde ji šeptají

utrhnout do hněvu

oči tvé zelené

není mi do zpěvu

hledám tě, ne že ne

dívej se mi do očí

máme jen jistou

někoho zaskočí

říkám efcharisto

Michal Zachar

------------------------

foto Petr Bokvaj

efcharisto = děkuji - řecky

Člun a moře (Lefkáda 2009)

sesypal do dlaně

hořkost z nedospění

míváš i zraněn

až ven praská z kůže

lano svíjíš sehraně

nechceš, co už není

voda s drápy saně

sůl ze slzy ta zmůže

síť tvoří oka a na ně

můžeš dát i to, co mění

moře představ znáš

nechytíš to, co není...

Michal Zachar

---------------------

Věta, co zní...

každá chvíle hledání

bere to, že rozumíš

pohání další setkání

tím, že nic nemusíš

otevíráš srdce své

a slyšíš, co ti říká?

následuj sny daleké

u dveří cvakla klika

ten, kdo nestydí se

může měnit svět

za sebe řeknem jéé?

že by to šlo hned?

někdy se prostě

nerozhodnem nejlíp

dál jdeme dusnem

řešení, to nám velí

tak žijem život v zajetí

svoboda pěkně nudná

jen nepodlehnout napětí

únava je nedostupná

jdu a říkám si, že vím

pokaždé, že pořád slyším

tu větu, co ještě zní

bez lásky nejsi ničím

Michal Zachar

mé sestře Blance

--------------------

Život se neohlíží zpátky.

Inspirace

dáváme každý to své

jedinečné, jediné a je naše

hřející paprsky tvé

naslouchají tiše až plaše

když spoutáš svoje zla

a radost vzpíná se k nebi

přes akvárium srdce skla

se někdy zloba šklebí

když stojíš v tichu sebe

a vnímáš inspiraci z nás

nehledáš v jiném své nebe

volíš nejkrásnější hlas

Michal Zachar

-----------------------------

Trápení a nejistoty se lze zbavit tím, že se ze všeho

a ze všech těšíte stejně, jako jste se před tím těšili ze svého

předmětu touhy, který vás tím činil štastnými.

Vlastně se těšíte ze všeho a z ničeho.

Pak nesete ve svém srdci štěstí, které tam

nikdo nemůže vložit a nikdo jej odtamtud ani nemůže vzít.

The Language of Sound

děkovat slovem je málo

a možná jednou za život

třeba se to jen zdálo

že ty jsi ten světlý bod

zas jedu nazpět pamětí

až k tomu bodu měnícím

to, co jsem hledal v napětí

ta chvíle lásku mající

jak často vycházívá slunce

za obzor nebo za oblak

čekáš, že spálíš prudce

to, co tak nikdo nemá rád

snad hloupost s beznadějí

že i když díváš se na nebe

říkám bodům, co přicházejí

dejte mi moc měnit sám sebe

Michal Zachar

...............................

Reagováním na nálepky,
zakrývající podstatnou část nás samých,
trávíme svůj život.

O co láskyplnější, ho mají ti, co tak nežijí.

Nezapomenutí

Kráčíme dny, stavějíce roky.

Nad malou chvíli, kdy máš dost.

A sami sobě vyrábíme soky.

Co nepoznají naši přítomnost.

Minulost s budoucností váhá.

Ze zbořených mostů je dost suti.

Jen tvá přítomnost je nahá.

Tak svlékni se do nezapomenutí.

Michal Zachar

................................

Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd.

Ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil

nové nebe.....