pátek 21. ledna 2011

Nebylo by dobré (Wouldn't it be good)


když bojujeme o moc
není dobré možná být
pro ego jen pomoc
když si demoluje byt

slyším, že jsou ničeny
chrámy člověka v nás
a tak voda a plameny
zaplavují ten náš hlas

nepovstane-li myšlenka
zjeví se ti celý celek
a měsíční svit je milenka
jen voda bez manželek

zrcadlo duše odráží
i svět a je prázdné
v které jsi byl etáži
když ti srdce zhasne?

Michal Zachar
---------------------------------------------

Poznaná pravda má povznášet ducha, nikoliv spálit svět.

středa 19. ledna 2011

Tvarům srdce (Shape of my heart)


sedím sám a odháním roje pocitů
vane chlad, hnán měsícem v úsvitu
síň mého srdce je klidná hladina
bolest jen trpce pohltila nevina

zazní-li hlas flétny, kdo odpoví?
hledající se spletli, že ON to ví
člověk má domov všude, kam jde
mohutné ono, není tmy ani dne

zrod vesmíru mohutným výkřikem
kus papíru věčným poutníkem
překračujíc hranici času jsi věčný
na rubu, na líci obsahuješ nekonečný

jsi vesmír sám a jemu odevzdán
třpytivé hvězdy král, motýli požehnán
zapomeň na sobectví a věnuj se mi
když láskou MY boříme své zdi

jako muž přicházíš ponechán
mušlí troubíš tou hloubkou oceán
kdos po ženě jednou jsi sáh
chceš lpět na pěně nebo na vlnách?

Michal Zachar
............................................................................................
Oslepeni touhou po vlastním prospěchu věnujeme veškerou pozornost sami sobě. Hledáme se. A nenacházíme. Protože nejsme sami sebou. Jsme na cestách a nejsme v sobě doma. A potom nemůžeme nikdy přivítat svého může ani ženu. Je čas skončit cesty. Je čas se sejít doma a poznat se láskou. Není peklo a ani ráj. Jsme jen my. - Tchoong Songčchol (1912-1993; klášter Heinsa)

neděle 16. ledna 2011

Stoupal jsem na horu (Skellig)


vysoká modř nebe
kde skučí ostrý vítr
vyšel jsi hledat sebe
až tam, kdes ztichl
na břehu potoka
vlna tluče bílý písek
jak hory zvysoka
shlížíš ze skalisek
a všude bez rozdílů
padá třepotavé listí
snad, že nenašlo sílu
k tomu růstu, co jistí
já vždycky všude
býval jenom host
na terasu v osudech
bolestí, co zbylo dost
obláčků stádo si shání
ten vítr, co je jako pán
toulám se u řeky lučinami
jdu ke štěstí a nejdu sám

Michal Zachar
.....................................................................................
Není nic cennějšího nežli láska. Protože na rozdíl od ostatního je věčná.

A Song For You...


čekáme na člověka
co dá životu smysl
objímáš do daleka
abys náhodou zvykl

znamení nehledáme
doufáme v zdání
myslí kryptogramem
směřujeme za ní

tak prázdné oběti
vymeteno do smítka
kde čekáš objetí
nepomůže sanitka

tak zpívám pro tebe
že stačí se milovat
ani žízeň ze sebe
nenaučí mít se rád

dáváš radost chvil
společného bytí
jen měsíční svit zbyl
a bezstarostně svítí

na cestu bez zábradlí
a že nastala tu noc
a v srdcích se zrcadlí
že láska zmůže moc

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Věnováno zpívající bubenici Karen Carpenter (1950 - 1953), která zemřela na selhání srdce po dlouhodobém onemocnění - anorexii. Její život byl plný lásky, kterou svým jedinečným hlasem zaznamenávala a že se k tomu naučila bubnovat tak, že ji uznávali její současníci jako Hal BlaineCubby O'BrienBuddy Rich. Nezáleží na tom, jak chceme projevit svou touhu milovat, stačí i bubnovat. A když byste mi jako mnozí namítli, že nemá cenu milovat za každou cenu, pak se Vás chci jen zeptat. Stihly jste to vůbec? Milovat? A kolikrát jste to komu vlastně řekli? - Jestli uvažujeme tak, že pro nás musí mít milování nějakou cenu - má pak ještě vlastně svůj původní význam? Přimět lidi otevírat svá srdce a sdílet jejich tlukot. Dokud ho slyšíme.

sobota 15. ledna 2011

Strach bez hudby

Už je to dlouho, co jsem nepsal v rytmech. Jelikož mám svůj vlastní rytmus teď trochu vychýlený, píšu jen tak bez rytmu. Co nás dokáže vlastně vychylovat z rytmu našeho srdce - o tom jsem přemýšlel nyní po několik nocí, když jsem se budil v nemocnici na kardiologii. Buď přivezli nového pacienta nebo se vedle začal někdo dusit kašlem, či se mu udělalo ještě více špatně ,atp. Nikdo se však pacienta neptal. V té chvíli všichni maximálně věřili tomu svému úsudku a konali podle něj. Nevím jestli je to správné a jestli má v téhle chvíli cenu mluvit o demokracii, ale toho pacienta se nikdo vlastně ani neptal.


Nemáme to ve zvyku, ptát se lidí kolem sebe a nejmíň těch lidí, které přeci tolik milujeme. U nich spíše předpokládáme. A to je to nejhorší, co můžete v lásce udělat, ale ne ještě něco, ještě horší pak je, když svého partnera neberete takového jaký je. To, že to jednoho může i zabít pak lehce zjistíte taky, ale to už je většinou pozdě. Krajiny srdce jsou nejistá měkká místa, která nesnášejí příliš silný tlak.
V tom fofru přemýšlení o tom, co je a co není dobré pro partnerství, vztahy a lásku mezi lidmi se mi stala zvláštní věc. Těžko se dá logicky uchopit, tak se o ní podělím jen jak prostě přišla. Poslední noc v nemocnici. Snad, nevěděl jsem zda-li mě druhý den pustí, ale docela jsem si to přál. Tmavá noc, přehlušovaná vrčením vrtulníků, které majíce naproti heliport, slétali se k nám jak sovy na kořist. Po čtvrtém dosednutí jsem je přestal počítat. A tehdy jsem si všimnul muže, jenž měl postel naproti u okna. Zadýchával se, pořád mu pouštěli kyslík. Ráno mu lékař říkal, že se musí rozhodnout, že ta jeho operace srdce se nedá odkládat.
V noci po tom čtvrtém přistání na mne kývnul. Myslel jsem, že chce čaj a automaticky jsem vzal konev. Ach ty naše lidské automatismy :) - nechtěl čaj, jen mi ukázal vedle sebe a sundal si masku. Vytřeštil jsem na něj oči, protože jsem nechápal co dělá. Zadýchaně mi řekl, že to nejdůležitější v životě je láska a nikdy není pozdě na to říkat miluju tě. Bylo mi v té chvíli jako když mne trefí konví plnou vody mezi oči. Vyhrkly mi slzy a chtěl jsem se ptát, co to má znamenat. To víte, my blíženci, co všechno potřebujeme mít sesumírované a všechny informace pohromadě. Pak mě poplácal, jako že abych šel a já šel zase do své postele. Jako ve snách. Otočil se k oknu a díval se na vzlétající vrtulník. Jen se držel stolku na jídlo a chrčel do svého kyslíku.
Ráno umřel. Nad stolkem, jen tak v sedě. Srdce mu dotlouklo zrovna, když jsem ho pokládal na postel. A já si uvědomil, jak moc se bojím smrti. Až tak, že jsem způsobil lidem moc bolesti ve snaze mít svůj názor jako ten hlavní. Protože to dělají ti, co se bojí své vlastní smrti. Jako jsem se bál já. Když jsem jí sám prošel (levostranné srdeční selhání dle NYHA II) zbylo mi teď a tady už jen jedno - MILUJI TĚ. To bude asi to, co mne už bude pronásledovat jako krédo a cíl do konce života. A jsem šťastný, že jsem to zjistil. Už pro ten pocit.

Michal Zachar
............................
Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.

Pošlete mi anděla (Send me an Angel)


když s hvězdou procitáš
a voláš: "pošlete mi anděla"
nepřiznáš, že míváš strach
z toho, cos nikdy nechtěla

nebije v správném rytmu
srdce těla, co ukazuje stav
pravdy mysli o tom, jak splynu
máváním perutí ruším mysl hlav

nemusíme vnímat svou mysl
jen tvé srdce je bušící světlo
vábnička andělů, abys jim uřízl
křídlo, co z tebe teď vzlétlo

moc nad druhými je slabost
a ještě převlečená za sílu
svému já učiňme zadost
láskou místo hledáním rozdílu

Michal Zachar
....................................................................
Člověk se nemůže vyrovnat s minulostí (ta byla) a ani s budoucností (ta bude).
Člověk se může vždycky vyrovnat s přítomností. 
Ale sám? A tak voláme své anděly...

pátek 14. ledna 2011

Proč dobří umírají mladí? (The Good die young)


odvahou každého já
je mít se prostě rád
zrození vesmíru ti dá
věčnou chuť se milovat


jak malá je ta odvaha
co ukazuje společné
asi protože, že namáhá
životem platíš dobré zlé


až uvidíš, že od břehu
už měsíc neodplouvá
odvahy dost na něhu
kterou ti nic neodsouvá


najednou se mi objevuje
před očima smrt ráje
když srdce zabubnuje
říct milovat, slova zná je?


pevně jsem objal prostor
ocitnul se i mimo tvé stíny
pohltil jevy naprosto
změříš hloubku té krajiny?

Michal Zachar
.............................................................................................................................
Vše, co stojí za to, aby bylo vykonáno, stojí za to, aby bylo vykonáno dobře.

neděle 9. ledna 2011

Not Me, Not I


když duše bloudí
a cesta neví kudy kam
jsem ten, co jen stojí
a zvolna umírám

kolikrát se vzdát?
pro přesvědčení
že život nejde hrát
jak zaslíbenou zemi

jak ukázat duši
že trendy světům
neměním, co ti sluší
jazykem sotva pletu

ještě než vydechnu
a hra skončí, kdo je král?
víš, žes byla všechno
o co jsem kdy stál?

Michal Zachar
.......................................................................................
Kdo je bez viny, hoď po ní kamenem.

Když zapomenu (If I Forget)


když zapomenu
co to znamená?
v mém rodokmenu
dvě malá písmena

TY nebo zase JÁ
vzpomínáme na to
když jsme dva
hledáme zlatou

žílu světa já
co neustále odnáší
změť myšlenek
co láska obnáší

Michal Zachar
----------------------------------------------
Všem, kdo hledají křídla! Nechte je vašim andělům! Potřebují je víc oni sami...

Zapomínat se ani nemá. Je to slabost, je to jakási lež.
Minulost má svá práva, je to fakt.
Je třeba se s ní vyrovnat a nikoli zapomenout.

Křehký (Fragile)


sůl se sama neosolí
i cukr si sám neosladíš
snést, že tě láska bolí
když si ji v srdci nahromadíš

tak mezi závislostí pout
těch, co si nasazujem
chci jen tak tiše plout
a křičet, že místo lásky onanujem?

spojením nás vzniká
život životem křehký
co dál láskou nezaniká
běh těžký a někdy zázračně lehký

vložit vhled pravdy
na svoje misky vah
to je chtít už navždy
milovat chce, kdo na ní srdcem sáhl

Michal Zachar
--------------------------------------------------
Láska jest všech velkých skutků zárodek, a kdo nemiloval,
nemůže ani znáti, co je vlast a národ.

Říkám ti srdcem (Who Am I To Say)


na duši i na slunci
najdou se skvrny
nesluší se mládenci
říct ženě, že vrní

kolikrát protože
hodíme příležitost
rovnou do koše
aniž řeknem dost

máváme křídly
k obejmutí ďábla
andělům zřídly
ta pírka slábla

k mávání srdce
není být učen
je už po záruce
ještě trochu tluče

Michal Zachar
..................................................................................
Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností dvou lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco lidsky pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře radosti ze života.

sobota 8. ledna 2011

Kam jdou zlomená srdce? (Where Do Broken Hearts Go)



kam odcházejí zlomená srdce?
když bijí jen větru napospas
a třepotají se tak prudce
jako když lámeš vlas

chceme věřit, že si jak fénix
vstávají zas někde z popela
ty stěny usilovných tření
pohánějí až bys šílela

a nevidíme, když nastala noc
oheň hoří v srdcích nečinně
slova zrcadlí svou moc
slzy na vodní hladině

Michal Zachar
.....................................................................
Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

Co mám na srdci (You Are Not Alone)


oči se naplnily obrazy
tisíce vrat a tisíce stromů
člověk se někdy zarazí
mít se rád, když jdeš domů

každý někomu patřil
všichni odešli, vše se rozpadlo
to navždy tvé oči spatři
zelené hory s nebem - divadlo

nakonec až zbude šach
všechny stromy shodily listy
tvé tělo je průzračný prach
a spojilo tě chutí světa s místy

cos viděla? vzestupy i pády
ty hory na konci nebe čekají
tak prý se duše vracívají rády
 vítr v borovicích jim šumí potají

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.


pátek 7. ledna 2011

Srdce pozitronu (Suzanne)


hledáme si štěstí
ve tmách, co nezpívají
řemínek na zápěstí
utažen pláče v jinotaji

možná, že jméno
ocitne se na rtech tvých
co slouží nespatřeno
umí zastavit pláč i smích

krájíme si chvilky
místo, aby jsme dali směr
co halí nás snílky
jdoucích mrazem na sever

atomů kompasem
určujem srdce pozitronů
a někdy taky za pasem
dvě jádra potkají se v skonu

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Milovat muž může jen jednu ženu z žen, pro víc jich v srdci nemá místo.


středa 5. ledna 2011

Cesta pro ticho


když poslouchám ticho
co mi všechno nese
až řev z břicha lvího
čekám kde, co hne se
připlouval jsem s mraky
vytrácel jak sněhy
prázdné hory, plné taky
větru, deště a tvé něhy
věčně odcházející tam
věčně přinášející sem
to, kde jsem je klam?
nohama si chladím zem
slunce zapadá, jde déšť
srdce poutníka tesknota
je osamělý, ale nešť
nikdo nehledá kus života
cesta nemá barvu slova
ani tvaru toho drápu
sametová hříva lvova
nevysvětluj, řekni chápu

Michal Zachar
.......................................................................
Co víme jeden o druhém? Nic!
Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě.
Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostatní je lež.

Všechno, co potřebuji (All I Need)


všechno, co potřebuji
je ve tvých rukách
všechno, co potřebuji
mám po zárukách
všechno, co potřebuji
pluje si řekou krve
všechno, co potřebuji
vědět, žes řekla trvej
všechno, co potřebuji
když noc se krátí
všechno, co potřebuji
je, že duše se vrátí
všechno, co potřebuji
do hloubek padající
všechno, co potřebuji
tvé srdce milující

Michal Zachar
-------------------------------------------------------
Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.

pondělí 3. ledna 2011

Chci Tě slyšet říkat to (I wanna hear you say it)


Chci Tě slyšet říkat to
že jedna láska vládne nám
proč skrývat povahu svou
před sebou, když se znám?

Chci Tě slyšet říkat to
že jsem tvůj anděl rozkošný
který patří mezi tvůj top
nestane se nikdy nemožným

Chci Tě slyšet říkat to
k čemu svazuje tradice pout
hudba, co hraje jen polotón
místo toho svobodně plout

Chci Tě slyšet říkat to
až do omrzení času z věků
nikdo nevykládá láskou zlo
když vyhodíme okoralou veku

Michal Zachar
.........................................................................................
Pravda umožňuje pronikat do neznáma.

sobota 1. ledna 2011

Imagine (Imagine)



vystřelilas plamen
co mírně stoupající
zabalilo tvé ámen
smírně mezi klesající

představy vypuštěné
odhalených do ruda
jsou stavy stále znělé
a jsou i srdce dotknutá

není chamtivosti hlad
to mi dáváme podněty
proč chceš pořád brát?
dál z láhví padaj viněty

srdce strach zkušenost jen
zahodím minulost a rád
i nejstrašnější lidský sen
že samota je horší než hlad

Michal Zachar
.................................................................................................................
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.