Pozvednutí

procestoval jsem celý svět

a přicházím, abych se vrátil domů

srdce tě volá pojď už zpět

potkáváš listí z opadaných stromů

jdouc bez domova hledající

strávil jsem život s tím, že budu bdět

pro věčnou zkušenost cestující

nepozvedl jsem v tanci ani jeden květ

Haja – hove – jihje

a všichni chceme vyjádřit i pravdu

stručně a přesně plující knihou bytí

malující si život štětcem bez klamu

vzdávajíc hold svému Bohu však

jménem skrytí

věřím, že je to pravda, chtít poznání

víry a názory mohou dát odpovědi

však to, co otázky mi z hlavy vyhání

hladem žárlivých, hledajících chleba

ke zpovědi

my jsme ta nevědomost, co skrývá

tu vína realitu zvanou skutečnost

člověk snažící se být probuzený vzývá

skoroBoha, co se světem rozpadne se

na zbytečnost

jen ticho otřásá vesmírem silou tónů

vy chvějící se, úžasem jste do modlily

nevnímajíc okamžiky, kterých je milionů

čím by byl čas, kdyby se všechny hodiny 

zastavily?

Včera, dnes, nyní – pouze rozdílný způsob popsání okamžiku.
Pouze rozdílný způsob poznání Boha. A proto se nesnažme žít, 

jako by čas byl skutečnost, která může ukrást náš život.

Koho chceš milovat?

kdo bude mě mít rád teď?

když spolu zápasí Bůh i Ďábel

a mé já čeká odpověď
kdo z nich je Kain a kdo Ábel?

jen sledující jsem, jak ruce

místo přijímání k sobě vyšlou sílu

země i nebe je po výluce

a jen oni dva jdou k svému dílů

je čas zemřít a vy žijte dál

kdo z nich je v právu a kdo kat?

možná jen o to, jsem stál

vědět, že ty víš, koho chceš milovat

Jen když usínáš (Felitsa)

jen, když usínáš

kolikrát se zvedne opona

kolik si ještě dáš

života, kterým se nekoná

jen, když usínáš

v závislostech k Bohu a duši

pořád jsi, kdo máš

lásky klíč od toho, co netušíš

jen, když usínáš

probouzí se sen o tvém bytí

dáš sama, nehledáš

tmou, co si sama sobě svítí

Čokoláda

díky Bohu život je hořký

a někdy docela těžká kláda

faktem je, že za bouřky

mi nejvíc chutná čokoláda

a líznout si jednou je nic

cesta je nikdy se nezastavit

sbírat sladkou z plných plic

jazykem chvil nás blahoslavit

umění žít je jako čokoláda

jen zlehka si na jazyk položit

dlouze vychutnáváš ráda

a zbytek je mít chuť se prožít 

Fire

jak oheň dáváš mi směr
letíš jako střela zapálená
já žiju jen podle svých pravidel

a vím, kdy vezmeš nohy na ramena

jak oheň dává smrti stín

obálkám modních časopisů

skvělým jsme lidem nemocným

jen divoce se plazíc podle dluhopisů

jak oheň stráví v srdce mír
některé věci lze spálit asi stěží
boj s bleskem, kterým láska hřmí
rozsvěcím lásko plamenem, co sněží

Objetí

ztrácíme kontrolu při objetí

moc nad veškerým děním

zase tak padáme do zajetí

bdělí čekající já, že změním

zjemníme sebe prach bídní?

narodit se znovu z dechu

tajemný smysl není rigidní

přivábit zpět lidskou něhu

Kdo chcete křídla?

až když potkali jsme lásku

a víme, co v životě nám chybělo

tvá ruka měkká šeptá hláskuj

utírá slzy, když si srdce vzpomnělo

dám vlčí máky na bolest dnů

my dva na života boj i hodiny štěstí

nevěř soumrakům, mě důvěřuj

ty rubikova kostka, skladů od bolestí

jazykem lásky bereš všechno

malinová šťáva a tvář bude růžovět

láska je to, co rukou šťávu vetklo

vy, kdo chcete křídla, láska je odpověď

Výzva (Alegria)

jsem ten, kdo dokonán

přišel tvou branou

a výzva noci zůstat sám

dává ti na vybranou

Vyplouváme

odvaha je strach

kterým se modlíš o milost

v očích máš krach

tím, že lásky nemáš dost

bojím se jen o tebe

to, když vyplouváme k noci

a vítr plachtou třepe

žes zbyla sama bez pomoci

na stožár plachty bílé

díváš se, když mizí zenitem

ta nejtemnější chvíle
nastává chvíli před úsvitem

Il y a trop de gens qui t'aiment

i přes to, kolik lidí tě miluje

já tě mám taky rád

a taky dech, co tě vzrušuje

přijímám bez výhrad

sex je prý mystikou vesmíru

a lze prý jen milovat

jen srdce drahou míru ve víru

života láskou lemovat

milovat a být láskou poznán

a dávat si zasvěcení

blízkostí vcházíš do těch bran

s modrou do červení

to láska tvoří z knihy další list

je z lidí a ty pojď blíž

ještě nevím, jak ji celou číst

ty psát do ní smíš

Do ráje

lásko jsi cesta k vědomí

moudrá a daleká, jak je

pšš, tu trochu soukromí

nejkratší cestou do ráje

Vášeň (Passion)

vášeň je pavučinou doby

nezmarem jistých ztrát

a každý kdo rád zlobí

sní o ní nastokrát

vášeň je požárem, co ničí

když se láska přehřála

kdo beze slov křičí

jsi touhy spirála

vášeň je náladou ducha

co je ustavičně zhášen

milovat je vzpruha

milovat se vášeň

Vzpomenem

omýváš mě 

láskou pobřežní

tak prostopášně

snem souběžným

podíváš se kamsi

pouhou vteřinou

já schovávám si

tu jednu za jinou

než si vzpomenem

že tys byla vodou

 a já tím kamenem

hmotou stejnorodou

--------------------------

Láska se nedá měřit trváním. Z jednotek času rozhodují o ní ty nejkrásnější. Jediným okamžikem se prohrává nebo vítězí a jediná noc může mít pro lásku větší cenu než celý život. - Eduard Bass

No light, no light

ukaž láskou

viděno srdcem

odkrýváš s maskou

popsanou sanskrtem

o tváři soudu

máš rozhodnout

z mocného proudu

kam až lze v srdci plout

hřích spočívá

bez světla jeviště

pozor hra bláznivá

jaký krok uděláš příště?

Heart of Courage

rodíš se ze tmy Boha

když rozpoznáváš den

nová jsou tvá mnohá

přání v něm samotném

jít se světlem výstrahy
až do tmy zapomnění
člověka srdce odvahy
požádal o vtištění

když jméno nejde dát

a ty ho chceš hned

máš odvahu se ptát 

a přijmout odpověď?

Já nejsem tvůj

miluji tě, a ne jen když spíš

bezpodmínečně i tvé chyby

milovat není, že nehřešíš

ale to, co nám všem chybí

milovat tě, bez snů a iluzí

zapomenout i vzpomenout

tak můžeš dát, hlas ve fůzi

sám v sobě lásku překlenout

Vyrovnanost

aby se zítra otevřela křídla
všem našim andělům
i těm, co jim krev zřídla
když slyšely Boha říci: stůj!


aby se zítra parta lidí skvěla
v dělání si života hrou
nečekej lásko na anděla
když žebráme, tak nepříjdou


aby se zítra tvé oči otevřeli
až světlo zrodí radost
ze tmy jsme přišli nedospělí
to když hledáme vyrovnanost

Nenávidím se za to, že tě miluju (I Hate Myself For Loving You)

pouštíš mě z klece

a přitom mi sedíš v zádech

nenávidím se přece

a přitom tě miluju na nádech

noc bez tebe bolí

v představách bereš mi roha

sypu si tě do ran solí

kolikrát změnila poloha Boha?

jsem spoutaná křídly

vzal jsi mé srdce a hrdost snů

kde ve mě láska sídlí?

nenávidím, tak mě drž a opanuj

Dancin' Away With My Heart

já tělo bez tvé duše

tančící motýl bez křídel
když oblékli nás do kůže
a zbavili lásky pravidel


já jako řeka bez vody
ty saháš do ní prstem
dopisy odchody příchody
tančí dál s mým srdcem

JU HUA TAI

jedna kapka tvé krve

jsou světy nad oblaky

jsou milost slzy prvé

božím snem v zázraky

jedna kapka je most

kterým spojuješ chrče

žárem rozléváš dost

lásky každého srdce

Stíny zalévám

zaléváš světlem vod

a přitom nevidíš svůj stín

okamžik nemá vchod

jdeš podél vzdálených zdí

zaléváš cesty objevů

kroky, které jsem já učinil

 člověku říkáš neslevuj

vždyť už jsi ryzí láskou byl

zaléváš vše vesmírné

ale bojíš se lásky směsi

že to světlo nesmírné

svítí, ale ten stín tě děsí

Fénix (Will You Be There)

když jsem s tebou, tak jsem volný

spím a prosím srdce ať tě nebudí

lásky jas nemá chuť dnů smolných

a tobě zas hoří oheň pod hrudí

Pro útěchu anděla

láska je způsob vidění

co obléká tvou duši

je naší cestou k spasení

bez ohledu, co jí sluší

láska je touha srdeční

když krev ti spěchá tělem

láska je šňůra pupeční

místo, kde nejsi nepřítelem

láska je milost těla

a mostem do oblak

pro útěchu anděla

kterým jsi a naopak

Dělání světla (Amaterasu)

někdy je štěstí stav světa

někdy je to tvoje ruka

nezáleží na těch větách

stačí, že srdcem ťuká

štěstí je chvílí vlastní chůze

i když po ní bolí nohy

štěstí je pocit dechu a může

odvelet tě do zálohy

vzít rukou srdce člověka

jak klapky u klavíru

štěstí je, to nikde nečeká

z těch tónu skládat víru

Amaterasu (天照), Amaterasu-ó-mi-kami (天照大神 nebo 天照大御神) nebo Óhiru-menomuči-no-kami (大日孁貴神) je asi nejdůležitější šintoistické bohyně. Svatyně Ise, která je bohyni zasvěcena, patří mezi nejposvátnější šintoistická místa. Je dárkyně světla. Podle tradice se narodila z levého oka Izanagiho po jeho návratu z říše mrtvých, když se ve vodě očišťoval od pekelných splašků.

Skutečná věc (The Real Thing)

slunce už dávno neleží

měsíc šel zas spát 

srdci nepatříš krádeží 

už můžeš hrát? 

trháš křídla andělům 

a chutná ti i krev? 

křičíc ze mně rozděluj 

já blíženec i lev 

posvátná dcero Evina 

když uvidíš svět 

ze žebra jsi nevinná 

přišla zavonět 

proto nám dal křídla 

stále padá věž 

tys do lásky procitla 

skutečná věc

Bez tebe lásko

modlím se za barvy světa
abych viděl včas své zatmění
aby má síla ohně vzlétla
tam, kde dřív působila zranění

bez tebe hladím světlem

jen pustou zem, bez citu skály

ze země, vodou i větrem

bez tebe lásko ohněm vzplály

časem jde rozhodnutí ducha

dát dechem záchvěv Boha kameni

síla slova už navždy hluchá

slepý jen míjím zřetelná znamení

neumím hovořit s plameny

lásko ve mně nyní zase se zjev

neschopen zahojit si křídla

a pro rány Boha dát vlastní krev

Svědek (Witness)

jsme jen součástí chvíle

a život, i když trvá na věky

nemění černé v bílé

a nedělá z nás lepší člověky

jsme jen póly kompasu

otáčejíc se sami podle střelky

nakrátko i s vlasy do pasu

jsme malí v tom, že jsme velký

jsme jen ty hrozny hněvu

co dozrávají asi boží náhodou

u tebe mi není do úsměvu

když se oheň octne pod vodou

jsme jen svědci na cestě

a jdeme si než sebou seknem

spěchajíc jazyk na vestě

víme, co si na konci řeknem?

Střemhlav (Safe & Sound)

autor : Michael Parkers

často si odcházím

jen mlčím a utíkám z města ven

pořádným nesnázím

stavím zeď, z toho, co říká sen

počítám minuty a chci

ti Bože řvát přímo do obličeje

pro život pár chvil

láskou ti snad srdce pookřeje

podle svých představ

zamířil jsem, kam jsi vedl sny

žijeme prý střemhlav

zaplať Bůh, každý, kdo pochopí

Vzdávám se (Surrender)

pro milost těch dotyků

co trápí teď zbytky duše

já jsem plný zlozvyků

a srdce mé jen kluše

jsem jak koník houpací

když obracím víru na klid

vím, že se láska nevrací

tam, kde s ní nejde být

od křiku rozeznám pláč

a bývám dnem i nocí sám

píseň o naději křičí rváč

tu, co v srdci neslýchám

dotyky zbytečných ztrát

a tak ti píšu, co kdyby?

že mám tě vážně rád?

ať láska neumírá na chyby

Přemýšlejte dvakrát (Think Twice)

hledám, co je uzavřené

otvírám dveře, beru klid

samota dechu souzené

k životu v tichu stačí svit

vyprávíš příběh chtěný

o čem nikoho nezajímá

každý, kdo je zraněný

nevidí, že je cesta přímá

se strachem nad mraky

vystoupí i naše ideály

a za námi jenom oblaky

že jsme se neoddaly

Vše o mě (All of me)

jsem zabijákem představ

to, když lidem otevírám sny

rychlostí jakou měl telegraf

aniž čekám na to, že smím

nejsem si jistý tou pravdou

bezesné noci tvoří pochyby

leguána v pralese nenajdou

a já si tam vlezu, co kdyby?

být hledá důvod v smyslu já

a proto chybuji a dál se ptám

zanechávám dole vše, co zná

čeho že dosáhli, už nehledám

z vrcholku hory můžeš uvidět

je třeba dávat srdcem pozor

ztrácíš se ve mně, my jsme svět

svět velký, co široký má obzor

Dračí kůže (Lost in the world)

není jediné lásky

která by nedala směr

a slova jdou jako z pásky

z jihu stydkých bran na sever

když já byl dech

a tys mě vzala do dlaní

plamenem žhnu na zádech

když ozvěna srdce tebou vyzvání

ztraceni zajetím těl

dotyky kůže dračí si brát

už neptám se, co by muž směl

vydal jsem se k tobě, stačí milovat

Zůstanou v paměti (Stay in memory)

bez lásky nedám ani den

když podvečer jde blíž a blíž

s ocásky myšek šupajdíme ven

a v tónech houslí mi hraješ níž a níž

a nad hlavou hudba letící

ptáš se, kdo nad vším zvítězil?

a svou láskou přetvořil svět vonící

zatuchlinou myšek, neznajíc zámezí

a kdyby zpíval, jak andělé

a bez lásky honil slova hubou

tys hrála a poznání bylo sečtělé

já nevěřím, že mým srdcem škubou

to láska nikdy nepřestává

myšky mizí už v modrém oparu

život bez pravdy je chvíle namáhavá

buď šťastný, když máš někoho do páru

Saraf

vždy, když se loučíš

slyším tu radost shledání

jak mušku v síti pavoučí

zadarmo život nedá mi

sbohem ztrácí hořkost

když do slov dáváš lásku

zas vnímám tu moudrost

co srdci říká, hláskuj

saraf, že slýchávám

v snách nebo v breviáři

odevzdávám se oktávám

už s hlavou na polštáři

tak světlem ne-světlem

přicházíváme nyní spolu

sny jsou víc než větrem

vedoucí zvony do hlaholu

O Bohu

hledal jsem štěstí a našel jsem tebe

když jsem se přestal trápit sny o moci

poutajíc zvěsti o tom, že láska je nebe

odkud vždy někdo přijde k pomoci

když vidíš, co dělám větru na řasách

za to, že chtěl se jen zatočit s krásou

tys vítr rozechvěla protože máš strach

a on utíká s tou holkou černovlasou

největší štěstí je vědět, že tě miluje!

nevím, jestli jsi to řekla i tomu větru

a tak jako tvůj úsměv lásku maluje

až vítr zavál jej i k mému světlu

Do barev

hledám už dlouho

a možná, že jen tvůj pach

je to, co chvěje mou touhou

barvící tvář slovem krach

ztratit se v hojnosti

nehledajíc soulad společně

na okraj srdce se vyhostí

v krvi, co je nyní zbytečné

každý, kdo miloval

umí i ztratit lásku, zbarvovat

do barev, ale každý neschoval

kdo ztratit umí i milovat?