neděle 30. června 2013

V zapomnění (Sakura leaves)



v zapomnění tvých doteků
se po ránu propadám
nahota zbavuje převleků
blíž a blíž k záhadám

pomalu se dotýkáme tmy
svítíce si nad očima
a to se v lásce prostě smí
z minima do maxima

a dotyk klavíru tvé kůže
zní mi u pramenů
v zapomnění dělám muže
a tobě dávám ženu

a tak jsme tím rukopisem
vepíšeme si štědrost
to když teprve v objetí se 
z náklonnosti stává věrnost

sobota 29. června 2013

Snad Bůh nebude moc žárlit


snad Bůh nebude moc žárlit
až vytáhnu zas svoje pistole
dala jsi mi důvod je nabít
a nenechat je jen ležet na stole

snad Bůh nebude moc žárlit
když jsem se sám rozhodnul
že bez něj jdu jen tak zabít
myšlenky na nichž se neshodnu

snad Bůh nebude moc žárlit
když stávám se svým katem
osvobodím-li jeden závit
 z potřeby označit se stigmatem

snad Bůh nebude moc žárlit
dám jim šanci být na poušti
tak škrábu malbu sgrafit
z myšlenky, co mě teď opouští

úterý 18. června 2013

Počkej! (Wait)


svět tvých snů
křičící do ticha
a překonáš tmu
jen zavzdychám

ty poslední bijící
lásko jsem sám
já v srdci žijící
otevíráš mi chrám

po sněhu kamení
čekáme krůpěje
slzy jsou znamení
že člověk dospěje

zas dopadám
a to ví bílí vlci
vstříc zahradám
voníš po jablcích

pátek 14. června 2013

Jediná


kde se celá prostírám?
vyléváš na nás svou zář
srdce v srdci nesvírám
s něžností a v každý čas

touha poznat znamení
že nejsme osamělí svatí
od Boha nejsme vzdálení
ani když stříbrem platí

a jako nás pohlcuje tma
která miluje svůj den
dotýkáš se ve mně dna
jediná jsi z mých žen

středa 12. června 2013

Run for your life

photo by © Marco Glaviano

všechno, co dává nám pít
je jako ta voda
co padá
hledáme všichni svůj klid
kdo nám ho prodá
sykotem hada
všechno, co dává nám chléb
nosíme svoje hadry
a v nich smích
běžíme a před námi tep
v tom běhu spadly
sny na tvůj sníh
všechno, co dáváme si sobě
je krok za krokem
životní běh
spálená jsi od od pochodně
musíš být cvokem
vzdát se i mně


Život znamená v běžné řeči období od narození člověka nebo živočicha do jeho smrti. Někdy se za jeho počátek pokládá už oplodnění vajíčka (početí).
Kromě toho může život označovat také souborný celek, tvořený všemi živými organismy v celé historii Země a charakterizovaný zejména evolucí. Ta část planety Země, kde se živé organismy vyskytují, se nazývá biosféra.
Vědeckému zkoumání života se věnuje biologie, která život chápe jako soubor signálních a sebeudržovacích procesů v těle určitého organismu, které zajišťují například látkovou výměnu, dráždivost nebo reprodukci.
V přeneseném slova smyslu může být slovem život označováno cokoliv, co žije, co je živé. Z ekologického pohledu se jedná o živou přírodu, ve společenském slova smyslu pak jakákoliv struktura, která vyvíjí nějakou činnost (společenský život).

úterý 11. června 2013

Domov


tak moc času nezbývá
a tak vážím každé slovo
a tom, o čem se nezpívá
o tom, jak mi chybí domov

jak pohladila jsi mě tenkrát
a koně zakřičeli v chřípí
a nozdry mohly se přehřát
ta naše noc v malém tee-pee

seskočila jsi moc brzo
když nezachytila ses lana
všechno, co se mi smrsklo
s Bohem přišla, Bohu dána

atakem lásky prosíš smrt
ať vezme si tě a jdeš za ní
a čas, co utíká jak chrt
nevidí a nezná slitování

nenaučil jsem se žít bez tebe
a k tomu mi teď srdce zpívá
srdce k srdci láskou kolébej
už prostě nebudeš živá

a tak zbytek života mám
nevím, kolik dám do slov
tvých obrazů se vzdám
a začnu stavět domov

Martině

Záloha


jen okamžik zbývá nám ze štěstí
když nenacházíš den v tmách
kam propadlo se bytí, ve vteřině
to když se dotýkáme pěstí
a s láskou vidíme svět v hrách
jak se žene na volno na návěstí

dáváš mi všechno, co chceš
podstatná jména jsou podstatná
a komíny k nim kouř přidávají
když říkám ti nebreč, tak řveš
záloha srdce, co je nevratná
střílíme ji na poutích v jinotajích

a tak jedeme vlakem života pryč
s námi je venku zas slunce a vítr
objevujeme ve všem zázraky
to když nebeský kočí si vzal bič
vyždímal z koní potu aspoň litr
a zmizel nám zas nad mraky

Bláznovo srdce


údery do srdce bolí 
široký je okraj světa?
každý si svoje volí
soucit je cigareta
údery srdce zvoním
sem tam zapálím si
v ohni si oči cloním
ať tiše shoří, čím jsi
úderem srdce měkkým
planoucí trhán z citů
a být si pořád němým?
bez klíčů svého bytu?
údery srdce zpívám
láska, že je melodie 
vypráví, co skrývá 
bez slova neožije
údery srdce spojím
a že jich je tak málo
trochu se ještě bojím
aby žít za to stálo

pondělí 10. června 2013

DÁNA (Štědrost)

photo by Monika Žálková

chceme být štědří, ale proč?
mít štědré srdce nás nenapadá
rukou z ní kámen řekl skoč
my snící hledáme po zahradách

chválíme štědrost toho davu
co sleduje, jak si kupujeme klid
jsme štědří pro jeho slávu
bez chuti ten domov pochopit

králové se hlavou klanějící
v očích dětí jsme zapomněli číst 
sami sobě jsme ti kupující
a říkáme si Buddha nebo Krist

a tak záleží v jakém povodí
láska zrodí komu se co se dává
chamtivým se člověk nerodí
chamtivým se totiž člověk stává


Dána je sanskrtské a pálíjské slovo, znamenající štědrost nebo dobročinnost. V buddhismu je jednou ze základních Dokonalostí a prostředkem, jak potlačit vrozenou lidskou chamtivost a egoismus. 

Osobně se nedomnívám, že chamtivost je nám vrozená. Vrozená je jen naše touha mít.

ŠÍLA (Rozhodnost)

photo: Monika Žálková
utrácíme čas, proběhneme sebou
možná že jsme chvíli v nás 
na viděnou a na zapovězenou

zabíjením života, ve všech formách
jsme jako voda, co kolotá
opíráme se o koryta, ve svých normách

vlastníme to, co nebylo naše zboží
život vybíráme piruetou
nikdo nechce, aby jeho život byl boží

lžeme si i v tom, co chceme krást
jsme jako poražený strom
co sekyrou dostává význam slova slast

napájíme se mořem, rackové polétaví
od srdce k srdci tchořem
smrdíme láskou, dokud nás nevyplaví

MZZ


V páli síla, v sanskrtu šíla je indický termín používaný v hinduismu a buddhismu, který je do češtiny většinou překládán jako morálka nebo etika. Vychází z úmyslu nepůsobit druhým bytostem utrpení. Nejedná se jen o soustavu zákazů určitého špatného nebo neprospěšného jednání učiněného tělem a řečí. Ale síla také znamená, že v každém okamžiku je přítomno čisté vědomí a záměrné sebeovládání nespáchat neprospěšný čin přicházející v úvahu a s tím současně vyvstávající rozhodnutí.

neděle 9. června 2013

METTÁ (Laskavost)


vylétáš ze mně noční pták
tak jak vyšel člověk z Boha
z dob, co jsem byl se ptám
jsem já laskavá předloha?

nohy, co mě všude nesou
ptají se země, kdo je milující
a na klavíru jsem klávesou
sám sebe v tónech mačkající

složeni z hebkých holubic
chováme se k sobě jako zvěř
s pocitem, co srdce zahubí
zabij mou lásku a klidně běž

pro Míšu a její klidný spánek


Mettá (pálí, maitrí v sanskrtu) je buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu. Často se překládá také jako dobrotivost. Je přirovnávána k rodičovské lásce, protože jí nejde o vlastní prospěch, a zahrnuje také přátelství a upřímné přání, aby byly všechny bytosti šťastné.

pátek 7. června 2013

Vám (Vám)


vám zpívám, kteří jste tu pouze pro lásku
a když jste už u dna s dechem
když svět z vás serve krásnou masku
a podíváš se s povzdechem

a jakou jsi ty v dnech, kdy slova mlčí
ve vás jsem je našel všechna
pěsti, jak srdce v řadě jdou tlamou vlčí
vás vybral Bůh a vám ať žehná

tys mě vzala sebou do slunce písně
která je můj život a nic víc
nabízím ti kousek svého srdce přízně
a ve vás jdu sám sobě vstříc

bubliny kouzlíme jedním skokem snů
pro vás, co děláte mi život
láska je tou látkou peřiny mých dnů
pláče, když je proměnlivo

jsem horizont vedoucí vás za obzor
a s láskou ptám se v čem
je radost z mých lásek, co za prostor
dám za čas být svým snem

Má paní


koho jsi svíral v náručí?
až trochu do kulata
vzdálenost k tobě naučí
k Bohu být láskou spjata

kdo se ti rodil v rukách?
v dotyku tála těla
jako sníh v jarních lukách
tehdy jsi o sobě nevěděla

a co šepot, když mi nahá
očima dáš slitování
kůže, že je tuze drahá
a srdce říká, vítej na ní

moc rozumu ať nezaclání
otázkou k milování
Bohu mám dávat braním?
to když jsi ženou, má paní

Karkulka


běh vlka osamělé stopy
kam mlha lesů padá
co smečka už nepochopí
jak děsíš se mít ráda
a jazyk s hebkou slinou
čechrajíc trávu děsí
jak kapky krve plynou
ber na vědomí, kde jsi
a pak tiše praskly kosti
nevím zda to chtěla
hlad žene tě do sytosti
než bys zůstala celá

pondělí 3. června 2013

Na počátku


spálená křídla motýlí
tvořící hejna malých much
nám svoje vychýlí
zbývá už jen hořící vzduch

ničíme strachem svět
co v druhém ještě tiše leží
chtějící pouze uvidět
co od srdce k srdci střeží

a vše hoří chaosem
očkovat nejde protilátku
Bůh není eposem
byl, je a bude na počátku

sobota 1. června 2013

Zátky


tak si zas ve snu pluji
v mlčící řece života
šeptám, slova onanuji
je pláštěm má nahota?
to duše se nad vodou
svlékají z pravidel
končící s nepohodou
jako by Bůh je neviděl
duše jsou zátky z lidí
aby voda nevytekla
to moře nikdy neuvidíš
bez vody, abys nelekla
a z nebe se voda snáší
já kus maličké zátky
co k nebi zase stoupá
já jdu jen tam a zpátky

středa 29. května 2013

Člověk

foto: Igor Burba

zrozená postava
odvážně kráčí
a voda laskavá
odráží let ptačí
stát člověkem
ponořených snů
Bůh s povděkem
řekl, jsem tvůj
život povstává
a ptáků víření
lásko jásavá
přinášíš smíření

neděle 26. května 2013

V mém srdci?

foto: http://www.sxc.hu/profile/ba1969

tlučeme svalem do krve
říkám ji bublinko uprchni
a dostala se sem poprvé
vybuchla jsi v mém srdci

kolik stahu je potřeba
k tomu abys řekl miluji tě?
a kolik stahů tě ukolébá
když láska narodí tě?

kolikrát zvedneš oči?
políbíš svým pohledem
kolik si stahů krví točíš?
bublinko s medem

kolik stahu srdce máš?
pro život v téhle realitě
kolik stahů srdce mi dáš?
když říkáš, miluji tě

čtvrtek 23. května 2013

Legie


vzdal jsem se lásce
křídla jsou polámaná bojem
a mečem si už jen klestím cestu
vystupujíce lesem pomalu až na vrchol
letěl jsem a šel za tajemství svého srdce
přiblížit se k poznání zlomku života
kterým zakrýváme svou nahotu
my, co jsme v srdci Boha

a přitom jsme ptáci prostoru
jen zavření v klecích z myšlenek
sami bez možnosti roztáhnout křídla
v kleci se totiž nedá rozletět se do světa
tak spolu mluvíme melodií beze slov
a ty mi přesto pořád ještě nevěříš
slábneme silou nevyslovených
to jen srdce udrží pravdu

Vkládám


vkládám své ruce na tvou tvář
a dotýkám se tak tvého snění
ve hmotě ti Bůh dal svatozář
svatou zář srdce, kterým měníš

chvějící ti budu říkat do skonání
pulzující životem, co neuvadá
dotýkán opatrně drsnou dlaní
jsi puzzle světa, co si nezapadá

a tak stoupáme na obzory dnů
ty dotyky se až láskou laskají
a na vrcholu dotknout se snu
hrající puzzle, až nám mlaskají

vkládám své ruce, ty žehnáš mi
a stavíme obraz krásné ženy
stavím i to, co Bůh nedal mi
ten odraz mám v srdci zavěšený