čtvrtek 31. července 2014

Kukačka


bloudící jsme kolem smrti dne i noci
bloudím s tebou v duchu a slyším 
kolem nás o lásce vyprávět
a myslící na strach bezmoci
myslím na dobu s tebou ztiším
když kukačka mi vyzpívala řadu let

polibky z plachých snů měnící touhou
a polibek do radosti práce zní
s láskou skládat abecedy
rozehřívá ledy slovy mohou
ať na tvé srdce nedopadá sníh
chci s tebou vzlétnout aspoň naposledy

pátek 25. července 2014

Vření


ze zrn slz na poušti
koráby starostí křižují
v modlitbách už síla není
a není už, kdo odpouští
slova, co žal zmírňují
když jsme poražení
plujeme po moři
z vln soli poztrácených
radost po marných nadějích
život, co kvete krátce zahoří
ze zrcátek žalu utopených
v srdcích, když dospějí
tiše pluji po tvé dlani
slituj se nad tou pohodou
láska, co dneska zuby cení
že si včera vzala slitování?
utopila ho pod vodou
bez zbytečného vření

pondělí 21. července 2014

Distorted Angels


po nocích horkých
když vznikala zem
do dlaní stoupá dech
zvedá se na pahorky
když jsi řekla já jsem
a já ležel na zádech

stříbrná hvězda bývá
náchylná k průvanům
padající a nekonečně
země je šílená i snivá
odvěká touha šamanů
vyměnit se za skutečné

vidím v tvých očích
zbytky božího obrazu 
z rolí pyšných údělů
ptám se kam vkročí?
do srdcí bez kazu?
hořící slzy andělů

neděle 20. července 2014

Ignis fatuus (Bludička)


všímáš si světýlek po cestách
neřešíš zda-li dobrá či zlá
povídají, že bludička ztrestá
toho, kdo se cesty vzdá

veden světlem tím, co chceš
závisíš na ní životem
zvítězíš nebo taky zahyneš
veden tím překotem

v každém bludička je dračí
máš tu vnitřní hvězdu
někoho pozdvihne, zmrzačí
jediné, co říká je, nestůj

řekněte ji prosím až ji potkáte
že bez ní jdu, i když sám
zhasne-li ti srdce v očích popáté
slepý na světlo si vzpomínám

pátek 18. července 2014

Každý zabíjí když mlčí


nebe nebo peklo
je teď a tady
z šatů jsi svléklo
nás dohromady
a nalézt odpověď
co snímá vinu
jásám naposled
postavit Hirošimu
jazyk vedl v činy
veškeré proudy
a bez stopy viny
zahodil s pouty
co v rukou máš
že dotyky pálí?
vykrást otčenáš
blízko je v dáli
dojít k přílivu
v nebi ještě teď
když tělo naživu
chce odpověď
co v rukou máš
že dotyky bolí?
marně zaklínáš
stříbro do pistolí
láska je jediná
chápe i srdce vlčí
úderem do klína
zabijí, když mlčí

středa 16. července 2014

Smrti


bavím se s ní o lidském srdci
říká, jak tiše tepe kroky času
i o lidech, jako o záprdcích
co nevnímají lidskou krásu

tmavá moc se dívá do srdce
zdálo se mi, že jde o jabloň
a ty nevíš, jaké bude ovoce
a tak se před ní prostě skloň

někdy je v horkých srdcích
k smrti zima, že se z ledu sněží
to, když jsme k sobě trpcí
a to je to, oč tu lásko běží

pondělí 14. července 2014

Dernière Danse


objevujeme vesmír
tím, že ukážeme pravdu
těžíme z vlastního srdce viny
křičíme, co vše se tu nesmí
a z ráje jdi až na zahradu
přehlídkou pro hrdiny

všechno je krásné
dokud se nedotkneme
v srdci vší vlídností lásky
to když představa zhasne
a hvězdy nad Betlémem
nesejmou své masky

chytáme na háčky
malé rybky ze strachu
že tak začínáme dospívat
a věčné děti žijeme plačky
láska otlačená od hrachu
co se nám může stát?

pátek 11. července 2014

Korida


jak si sama s tmou uléhám
počasí hledá díry v mracích
říkáš mi jen ať se podívám
na to, jak srdce bolest zvrací

před námi měsíční zvraty
kolikrát vypnout jde Bůh?
a kde za nás kdo je sťaty?
cítíš jak já, rostoucí dluh

mlhou spát v myšlenkách
kolikrát přivřeme si prsty
v oknech čas v písmenkách
proletí snem jako brzdy

a tak se ptám pro sebe
v nitru jak po koridě
kdo jednou uviděl nebe
nemůže lásku nevidět

sobota 5. července 2014

Modrý samet


šla jsi oblečená v modrém sametu
a bylo to, jak když voda zpívá
jako když poupě do květu
vyrostla žena přitažlivá

a v krbu hořel oheň, co já vím
ze srdce je šedý okamžik
se sklenkou vyprávím
po víně romantik

co může stát se nekonečnem?
vznešená, krásná a zářivá
láska v ohni skutečném
ta pravdu neskrývá

sobota 28. června 2014

Figurky z tuše


vídám tě ve snách
když Jitřenka už stěží dospat může
polibek ve snu po tobě sáh
před tím, než spadli jsme oba do kaluže

dostávám radost rtů
obtisknul jsem na tvůj vyznání muže
než rozmočí nás v tom snu
voda všech slz, co smývá črty tuše

figurky malované tuší
že lidi jsou bezpodmínečně zaprdění sráči
že hádají se, co komu sluší
a nevidí, že i černá tuš ke světlu stačí

že bez lásky jsem nic
a tak se spoutávám, vším čím si pohrává
moudří v kapkách tuší chtíc
polibek života, jsi můj duch, jsi láska má

úterý 24. června 2014

Proč IV.? (Why)


ptáš se, co mě rozechvěje?
pohled do očí milované ženy?
jaká prý je láska čaroděje?
lze si ji koupit třeba za prsteny?

dojdeš pro ticho poutníka
kde už se ani hrom neroztočí
brána se večer zamyká
pro ty, kdo tam chtějí vkročit

když se srdce polámalo
vidíš mě jako to zvíře proklaté
je konec srdce natrvalo
vy mi své vlastní nikdo nedáte

děsím se vašich zrcadel
pro někoho odrážející jen viny
nejmenší z lidských divadel
ověšen krásou pláču bez příčiny

jaká prý je láska čaroděje?
kletbou zasažen v masce plivníka
jsou lidé z rodu beznaděje?
přiveďte další, ať tu svou lež odříká

středa 18. června 2014

Vůně rozmarýnu


štěstí je někdy vůně rozmarýnu
co v trávě vášní slastně zavoní
jsi a nebo nejsi z mého splínu
jsi svůj stín, s kterým závodíš?

když na luční květy usedají vosy
pod běláskem se chvěje pomněnka
slunce je ostřič, co naklepává kosy
láska je dotyk srdce, ne domněnka

přivedla jsi mne loukou k řece
a teď jsme v těla touze ti, co zešílí
na všechny strany zvoní koniklece
tak jsme se lásko z lásky napili

středa 11. června 2014

Vyslyšená

foto Robert Saltzman

jsme jak tančící hory
co vtrhly do tykadel světel
tak někdy lidská láska bolí
to když mečem říkáš, jděte

a ve tmě, co se neusměje
před tebou kdybych klečel
prosil o křídla beznaděje
spuštěné ruce stmívaj večer

andělé křídly zlámou zář
podoby srdce tisknu v dlani
svá ústa polož na mou tvář
polibek dlouhý, až do svítání

láska je modlitba vyslyšená
a svět se mi ztratil aniž tuší
když se jak žena začervená
tak v rozkoší i Bůh ztratil duši

Čelem

foto Robert Saltzman

plující po moři života
jsme toužící lidské lodě
a i když ovládá nás nicota
jsme narozeni ke svobodě

hledáme ji v srdci svém
za toulavých nocí z mrazu
až kam dohlédly oči žen
k úsvitu v tichém vzkazu

tak sbohem, asi řekly by
oblohy plné spadlých hvězd
láska nehraje na kdyby
chce si tě držet, líbat, vplést

z mraku koupajíc červánky
v nebi, kde si postel stelem
tam budou naše líbánky
až lehneme si k sobě čelem

úterý 10. června 2014

HOD (LESK)


vím, že se díváš
a říkám neboj se
sám sobě dávám
naději ze strachu
když mě stmíváš
jsem ve výbojce
chuť světla k ranám
vzpomínku po blahu

otázky neznělé
v zrcadle věčnosti
vynoří se utonulí?
budou mít svatozář?
jsme sobě andělé
na křídlech od zlosti
co v zrcadle uhranuli
si svou vlastní tvář

a v odrazu bytí
jsi stínem Boha
stvořený ke kráse
je v srdci mém
voda svádí k pití
na přání mnohá
o tom, že zdá se
bude patřit všem?


8. Hod -- vznešenost boží. Necach a Hod tvoří pravou a levou nohu boží. Jsou také zdrojem proroctví.

pondělí 9. června 2014

JESOD (Dotyky III.)


co potřebuje láska?
aby v srdci vstala
pohladit ti ňadra?
hrou zvonkovou?
uvnitř, co praská
aby na zemi hrála
ve slovech chladla
horečkou citovou

knoflíky výtahů
jak na tvé blůze
květiny zaujaté
vedou mě k tobě
zůstávám na tahu
blízko do infuze
hrajeme srdnaté
na lásky k sobě

a spojené touhy
vypravují možností
těl, co jako nože
ve vášni čas krájí
na okamžik pouhý
ticho se rozhostí
v zahradách rozkoše
spolu dva lidé zrají


Jesod -- falus, plodivá síla boží, proměňující energii do fyzické podoby. Tato sefíra je rovněž známa jako Spravedlivý, o němž se v knize Přísloví 10:25 hovoří jako o "základu světa".

Děkuji Františku


Michale, přeji hezký den.

Konečně jsem si v klidu přečetl tvé básně. 

Tedy nejen se na ně ve spěchu podíval, ale četl. 

Jelikož jsem už odrecitoval hezkou řádků básní 

a navíc mám kolem sebe hodně slušných básníků, 

včetně nejlepšího současného, Vladimíra Janovice, 

nečtu všechno. Lépe řečeno - začnu, ale nedočtu. 

Tvoje básně jsem dočetl. 

Měj se krásně. Klidné letní dny. 



----------------------------------------------
František Kreuzmann je představitelem čtvrté generace slavného hereckého rodu.

Jeho praděd Adolf Kreuzmann byl prvním hercem plzeňského Budilova souboru.

Dědeček, zasloužilý umělec František Kreuzmann, dlouholetý člen Vinohradského divadla a později Národního divadla, byl vynikajícím divadelním a filmovým hercem, jehož umění si pamatuje několik generací diváků.

Maminka Alena Kreuzmannová, dlouholetá členka souboru Městských divadel pražských, byla znamenitá divadelní a filmová herečka. Mnoho diváků si také jistě vzpomene i na její rozhlasové a dabingové mistrovství.

Zasloužilá umělkyně Anna Kreuzmannová, sestra Františka Kreuzmanna staršího, byla vynikající loutkoherečkou a první interpretkou Skupovy Máničky.

Divadelní společnost nese jméno Františka Kreuzmanna jako poctu všem těmto umělcům, kteří po mnohé desítky let rozdávali svoje mistrovství, radost a lásku, mnoha generacím diváků.

neděle 8. června 2014

Servané srdce


laská je slepá
když ty nemáš dost
motýl se třepá
jen tak pro radost

jak rozkvésti
co září, dlouho zraje
tryskajíc neštěstí
duše už má víc z ráje

a srdce servané
šarlatovým plamenem
srdce je poznané
ve kvasu vína edenem

při vzdechu nebe
ovanul tě první chlad
poslední klepe
duše se začne zachvívat

pondělí 2. června 2014

Vojáci štěstěny


tvůj pohled obléká mě do krásy
a duše světů žene do květu
do smrti být čelenkou na vlasy
písmenky v básni popletů

a po proudu paprsků měsíce jít
a dojít až k pramenům dnů
drobná a štíhlá, copak ty jsi štít?
co prohnul se, když meč tnul

odlivem přílivem země krví zalité
plujeme ve vodách krvavých
ty sama sníš, co mají květy rozvité
tvé slzy z mostů skřípavých

do duhy ohňů svoláváš smrti stín
tak teskně se končí láska žen
usmíváš se v polibku loučení vím
my muži pracující pod křížem

..................................................

Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný. - Fridrich II. Veliký

sobota 31. května 2014

VIRYA (Mužnost)


jdu stále rovně vpřed
já poslouchám srdce zpěv
a tak zažívám střed
uprostřed lásky jsou dvě

malé krajnice z trávy
a já jdu hledající na ostrov
pro slovo, pro laskavý
co dokáže říct, já apostrof

který končící chtění
já skládám krok za krokem
do svých přání a lpění
energie úsilí, jíž jsem otrokem
.......................................
chci barvy, co schnou pod slzami slov
chci nákupní tašky pro všechny z očí koní
chci příchuť, co utká nás rdění do jemnosti
chci, aby život byl zrcadlení a tak jdu dál...