úterý 27. ledna 2015

Opuštěná pěšina


do srdce míří jedna opuštěná pěšina
tmu bys krájel na světlou agónii
když plamen tiše zhasíná
láska přeci nezabíjí

sem tam blikneš, jazyk plamene
a stoupající kouř jde k nebi
kdy si kdo vzpomene
čeho je zapotřebí?

Jitřenka, co dříve vstává, chladne
teď zachvěla se v už nebesích
až ztichnou kroky zrádné
plamenů živý smích

kolikrát rozdělala oheň a šla spát
jen beze stop v temné noci
kdo se tu teď bude hřát?
u srdce bez pomoci

do srdce míří jedna opuštěná pěšina
tmu bys krájel na světlou agónii
když plamen tiše zhasíná
láska přeci nezabíjí

čtvrtek 22. ledna 2015

Faunova lest


někdy je snění lehčí nežli život
a my odcházíme z království
sem na zem mezi lidi hledat
svou cestu k návratu své duše
vyhnání svým okouzlením ven
to když bolest zatemní smysly
a zbyla jedna píseň, tlukot srdce
tam u plamenů všeho počátku
bez rozlišení prostoru a času
najednou víme, co jsme zač
srdce radostnými stahy tluče teď
a taky možná ještě naposled
máš v krvi tu chuť po domově
a ta tvoří tvou touhu stát se
stát se a být ve všem a být vším
ale pak přijde poslední otázka
a zatím vždycky přišla ke všem
a k tobě přijde jednou taky
a zeptají se tě, co dáš za život?
a najednou stačí se nadechnout
a vyjde tvůj dech přímo z tebe
a to je tvá odpověď, tvůj život
ale dej si pozor na faunovu lest
nabídne zkratku, něco za něco
a dostaneš možnost si vybrat
tvůj život za život jiného tvora
a tak dostaneš to, po čem toužíš
ba ne, nikdy to nedostaneš!
život platíme svým životem
ale pořád jsme k tomu vyzývání
rozhodnout se k tomu obětovat
něčí život za svou spokojenost
tvůj život je ve vědomí dechu
žijeme dechem a stahem srdce
dech představuje Boha v nás
a srdce dává hmotě naději
naději k životu věčnému
třeba, když v našem dechu
dáváme do krve svou radost
a pokud je člověk naladěn
dechem Boha, jedná správně
protože jedině v něm 
v dechu, co vše proniká má smysl 
království věčné i lidské
v malkuta, já mohu

pátek 16. ledna 2015

Hořící touha (Burning Desire)


byl první den
a bylo první ráno
Adam měl asi sen
Eva zas rozestláno

na východ svit
západ mává tmou
jen srdce probudit
tok života nás dvou

první dech plic
chvěl vítr Edenu
já oči otevřel sníc?
na co si vzpomenu?

Bůh řekl slovo
a vše tu už bylo
zastesklo podobou
v tobě se vše skrylo

a teď tu jsme
a přes práh věků
my chcem překročit
se touhou po doteku

máš ještě špínu
za nehty a na kůži
a všude cítím hlínu
a přece voníš po růži

středa 14. ledna 2015

Pěst lásky


miluji tě, protože jsi
vlídná pěst lásky v dlani
miluji tě, den počítám po dni
od soumraku do svítání

miluji tě, šeptem básně
co slova hází pod hladinu
miluji tě, ve tmě, když krásné
světlo třeba´s nerozvinu

miluji tě, bez omluvy
dokonalosti jsem se zřeklo 
miluji tě, pravdou bez výmluvy
i kdyby jí mělo být peklo

neděle 11. ledna 2015

Barev plášť


maluji tvé tělo barvou
rozemlet prach nenávisti
a v něm slzy plavou
čekají, co v srdci ukořistí

nořím se do tvé kůže
dotýkám se světel Boha
kdo chce a kdo může?
zbarvit jdou slova mnohá

sbírám kapky tvé krve
od jedné až do konečné
zaklínáme lásku trvej
do hry válečné nesrdečné

 a že Bůh stvořil tělo
člověk šije z barev plášť
miluj to, co se chvělo
než jsi v duši našla zášť

čtvrtek 8. ledna 2015

Vlkodlakem slz

foto: WOLF SHADOWS PHOTOGRAPHY

chceme věřit na lásku
když do stínů se vítr opírá
a slza klesá na vrásku
světlo tančí tancem upíra

a láska se dál choulí
v pozadí rozpálených očí
znamení vypálená holí
do smrti se v srdci zatočí

cítím vyhořelý pach
co do mne vlétá silou zla
a s ním i bratr strach
lásku však nepřemůže tma

už jen slzy v obličeji
padají vráskami, jak do údolí
věřím, že srdce pookřejí
a že je ta bolest už nezabolí

jsem vlkodlakem slz
co dáví se teď tím stínem
dlouhá je cesta skrz
než spolu všichni splynem

úterý 6. ledna 2015

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


ten kout nebe zčernal
předpověděl písek pouští
srdce je životní herna
zaplať, jinak se neopouští

miluješ mě k smrti
tečná bytost, uschlý strom
bez vody sucho drtí
bez mraku ozývá se hrom

láska prý padá shora
když z vibrace sílu ztrácí
děláš si ze mě tvora
já, ty, vlny ve vibracích

a světlo tmy oblaků
omluví stínem odhodlání
poslední z vlkodlaků
to, když se slabým sklání

šel k Bohu pro kříž 
co na hrobě nebude držet
sen prázdný v duši
zabil´s, zas začíná pršet

pátek 2. ledna 2015

Do hloubek


do hloubek neprožitých mlčení
si zase sahám pro tebe, Bože
tam, kde rostlo jen lidské ničení
namísto klid, křičelo se: cože?

jdu do té krve z otevřených ran
kde váhy se už zase vychýlí
nepoužívejme lásku jako zbraň
zbrocené závaží našich úsilí

pro naděj, co se zas probudila
sviť pro to požehnání z ní
v duši jsi zatím slepá blábolila
otevři krásou i té poslední

vteřině za vteřinou z milování
dýchat pro všechno, co je
všechny láska asi nezachrání
nevzdám se nikdy bez boje

do hloubek neprožitých mlčení
přišla jsi, má zkušenost bytí
my jsme dva do sebe spletení
život je, když láska ještě svítí

úterý 30. prosince 2014

Schody do nebe (A Small Measure Of Peace)


světlo stojící před námi
je výslednicí našich chyb
tma mezi dvěma šelmami
a každá chce jen kus msty

když boj přináší naděje
je na cestě tvá upřímnost
a i když se duše nesměje
chce se ti říct stůj, dost

stačí mi to, co je dáno
nebo chci dát se za oběť
tomu, co sestupuje ráno
když hledáš odpověď

spravedlnost nesklízí
zákon příčin a následku
předsudky pout do krizí
a srdce mají zápletku

jistoty bezpečí dětí
odešel mír, cos chtěla
to když muži znesvětí
život i kus tvého těla

co přináší hojnost, boj?
přemýšlím nad prací
hledám té lásky zdroj
jen ona dítě navrací

pocity volají obrazy
a je čas stanovit směr
iluze to možná zamrazí
a jít na jih, na sever?

komu chci dát lásku?
první schod je má čest
cesta boje pro otázku
co ty chceš vnést?

možná jde odpustit
všem mužům co byly
ta touha nic nevpustit
ať není boj zdroj síly

život nám dává dar
sestoupit o schod dále
jsi láska nebo zmar?
já na to se ptám stále

pátek 26. prosince 2014

Črty


dlouho jsem neobjal ženu
a tak verše sbírám z lásky
komorám srdečním klenu
kameny slov samohlásky

sbírám slova jako klásky
do věnců je vinu troufale
zapomínám na provázky
že bytí je i mírně hádavé

odpouštím životu slabinu
že pořád víc a víc slyším
zrazovat se než spočinu
dej prázdné pasti myším

a přežít přes lásky škrty
neber mi tu všechny růže
z tvé tváře jsou jen črty
přivonět, už ti nepomůže

středa 24. prosince 2014

Vystrkuješ nohy

foto: Karel Zakar - THE WALL

vždy mlčenlivější než čas
něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek

jen díváš se tak opodál tiše

a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet
jsi dech a jdeš teď na nocleh

jen schoulení z krás mlčení

bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí

dobrou noc, dobrý den růže

neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky

neděle 14. prosince 2014

Čísla (Numbers)


zapomínáme lítat
hlavně o vánocích
ze smíchu vřídla
zpěvy o prorocích

slunce vychází
na východ od nás
a zapadá extází
na západě má čas

zapadne vstane
a zase svítá v duši
vítané nevítané
nasloucháme hluší?

odvolávat bludy
jak Galileo inkvizici
říct, že šel tudy
miluji dal po tisící

pokořen klečet
asi tu chybí pokora
neumíme brečet
a láska padá seshora

tak Bože můj
nikomu neporoučíš
dal jsi nám stůj
lásku nám neodloučíš

pod poraženým
stromem poznání jsi
dáváš vyvoleným
tak, aby tě neodmítli

navzdory všemu
milovat se chceme
tak z lásky menu
berme, co vybereme

přijde číslo, den
lásku přeměňoval
a už nebude ten
kdo by ji ubližoval

sobota 13. prosince 2014

Safe & Sound


mezi myšlenku a skutečnost
pomalu dopadá stín
proměna klopýtá v ozvěnách

i světlo dotklo se tě pro radost
a já nevím, co s tím
když tu ležíš tmou zvrásněná

jsi volavka mých tužeb z nocí
včerejšek jako nůž
zakrojil do zítřka, co mi nepatří

vidět v tvých tvářích lásku moci
a s ní vybarvit růž
 a tou vymalovat nejen záňadří

už nikdo nikdy nevidí ten květ
co přebývá v lásce
jsem jiskra, jsem srdce, já hlas

nahota nutí mé smysly bdět
ty jsi duše odkrytá
a uvidět tě, dám všechen čas

Poison & wine


déšť božích slz trval 
tak dlouho až réva uhnila
tys byla moje prvá
oba to víme, vína ubývá

láska duše pro tonoucí
ve sklenkách toho přípitku
jedem růže schnoucí
k vínu dáš vodu pro kytku

v zázraku šesti nádob
se z vody stalo víno života
polykám slovo zrado
neopouštěj nás, krev kolotá

někdo lidskou tvrdost
polykáním slov mlčky zapíjí
to srdce bere trpkost
a vina není nápoj, co zabíjí

Bez váhání


ledová země nebe zrcadlila
a to jí za to posypalo sněhem
když bílá s bílou zbyla
lásky se dotkneš a jsi zběhem?

následuj sebe a nalezneš mne
radost či bolest, láska či zloba?
já proklínám smrt dne !
následuj mne a ztratíš nás oba

do jarních zahrad rozkvetlých
zastavit vpád vloček nedovedu
zastavit v srdci smích?
květy se sevřely v krůpěj ledu

odrážím ke zrodu duši jasem
bez Boha, nečekám, že pomůže
já stal jsem se hlasem
počkáte tu se mnou? na růže?

čtvrtek 11. prosince 2014

Hněv nikdy neumírá (Anger Never Dies)


začínáš zakopávat o svět u nohou
naivně svěží plná sil a jdeš se líbit
a něčí ruce ti po noci pomohou
postavit pohár života a zas si připít?

nevidíš ještě ostře, co je to strach
nevnímáš zklamání jako své prohry
srdce se ti houpá na řasách
odkud ti je ty sudičky asi šlohly?

byla´s nádhera fantastických snů
a každý zatoužil po tobě nocí plout
jak absint opíjel tě hněv tvůj
žít bez lásky z nasazených pout?

že světu vládnou peníze a žumpy
ano má svůj rub a líc i ve tvé tváři
vzpomínkou vyháníš si lumpy
a čekáš, že světlo všechno přezáří?

dívat se bez masky vznešenosti
ne skrz prsty po malých škvírách
i když ho srdce už nepohostí
víš, že tvůj hněv nikdy neumírá?

středa 10. prosince 2014

OTÁZKY XV.


stane-li se obraz činem
v rozhodnutích podle těla
štěstí je v tobě a ne v jiném
takhle jsi to chtěla?

spojila se černá zem
výbuchu skrytých třaskavin
a nebe ve jménu v srdci mém
tančíme krásně laskaví?

když se staneš zvířetem
v osudu krvavý masa smích
tanec smrti, co vířil parketem
najednou zcela ztich?

trpíme za ty jiné duše
dech připomíná jen jeden jazyk
srdcem k srdci tančící láska kluše
proč milujem se nazí?

čtvrtek 4. prosince 2014

Moudré srdce


když vynechává srdce
hravě si možná vzpomeneš
láska tluče mává prudce
protože je z moudrého kamene

a i když máme své dny
nespoutané naším chtěním mít
říkám mu, bij za sny
tluč odhodlaně, jsi toužící být

hřející tvými doteky
zpráva mi jen letmo podaná
to moudré srdce bezděky
tluče svými tepy a já dozrávám

neděle 30. listopadu 2014

OTÁZKY XIV.


když nastala tma
a oči bloudí po zdech pokoje
otázku jsi-li zlá
zda vládneš bez boje?

se odehrává uvnitř zdí
co postavila v mysli chuť se prát
a srdcem říkáš jdi
bez toho čekat na návrat?

paprsky svitu krájí tmu
a chuť milovat tě pálí svou krásou
nastavit srdce jednomu
srdce, co bude naší spásou?

úterý 25. listopadu 2014

Vysvobození


nechal jsi náš život plynout
na klapkách klavírů
tónům ses nechtěl vyhnout
v srdci, co bylo na míru

klid a mír ty tóny klepoucí
vyváží hranice snů
kam jsi šel ty sám vidoucí
že život byl i svůj

a tak ty už buď duše svolná
dosáhnout pokoje
já jen nábožně poslouchám
tvé písně, co v nich je

čtvrtek 13. listopadu 2014

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


v hladinách celku pluje
mé srdce vyrvané nočním můrám
v zákoutí Platonovy sluje
záblesky stínů z ohně křičí hurááá

na svět jsme přišly tiše
my lidé jsme začali k smrti šílet touhou
mít Bohy, hřebíky a kříže
a jazyk věků zničit za vteřinu pouhou

jsme mrtvé stíny stínů
ze kterých nezbylo už ani trocha kostí
láska si hledá domovinu
kde? v srdečních síních z lhostejnosti?

středa 12. listopadu 2014

50 odstínu šedi


v šedivé barvě míst tvého srdce
kde už není ani trochu vidět krev
50x by bouchnout mělo prudce
než spadne víko sexu na rakev

uháníme svůj život chtěním
o které možná ani není zájem
a tak bloumající za dne sněním
dáváme srdce na podnájem

tvořící výhně z ohnivé pece
vdali jsme se v srdci z rozumu
v zajetí lásky betonové klece
podlehnem volaní sexu na gumu?

když odcházíme jeden s druhým
po rovnoběžkách křivých cest
to v srdci dělá šeď zas další pruhy
a my vzdáváme se citu, co měl vést

úterý 11. listopadu 2014

CO ZBYLO

foto KAREL ZAKAR

PEKLO MÁ JEN JENDU JISTOTU
ZAKŘIČÍŠ DO TMY SRDCEM MOHU?
AŽ UVNITŘ SEBE HLEDEJ GOLGOTU
V MÍSTĚ, CO PATŘÍ JENOM BOHU

JAK LVOVÉ BIJEM O MŘÍŽE

JMÉNA, CO POSTAVILA DOBA TOBĚ
ZVÍŘECÍ SILOU LAPENI JSME DO KŘÍŽE
ŽÍT JE BOŽÍ OBRAZ NA TENKÉ SKOBĚ

JEN S LÁSKOU DÁ SE JÍT I PEKLEM

K BODU, KDE ZAŠEPTÁŠ SVÉ JMÉNO
TMA HMOTY ZPÍVÁ, AŤ SE NEZALEKNEM
ŽE ČLOVĚK JE BÝT MUŽEM I ŽENOU

TY STOPY ZÁŘÍ TICHÝM SVĚTLEM
CO ZBYLO V TOBĚ Z DOBY POČÁTKU
AŽ DLANĚ K MODLITBĚ SI SEPNEM 
A POLKNEM VÍNO A S NÍ I OPLATKU

neděle 2. listopadu 2014

Nauč mě jak být milován (Teach Me How to Be Loved)


s přesností jedné vteřiny
když jsem byl křižován
bez anděla z lásky odvrácené zločiny
nauč mě, jak být milován

pohledem otevíráš vesmír
všechno je teď dokořán
prosím tě já, který neví, co se nesmí
nauč mě, jak být milován

na dosah ruky utržená hadem
do života i smrti jdu sám
přeju si, ať tvá země neleží ladem
nauč mě, jak být milován

když nechtíc hrudník otevřeš
a chceš abys byl zachován
na chvíli v ruce krvavé srdce sevřeš
nauč mě, jak být milován

srdce bezbranné a bez zátěží

lidská láska už je taková
bez písně, bez veršů, bez úžasu tu leží
nauč mě, jak být milován