sobota 28. dubna 2018

Někdy


někdy je chvíle delší než čas
co schovává se v peřinách
černá je bílá, když řekne hlas
že touha je děvka laciná

pohledem si říkáme všechno
a netušíš, kam tě odkrývá
dva kolty, co skryly ti stehno
pravda se vždycky zarývá

vystřelil´s pohledem do tmy
pronásledují tě tvé mýty
za hříchy svedeni jsme my
popelem z lásky smyty

někdy je chvíle delší než čas
a prostor se ohýbá přímo
každý zničíme srdcem v nás
chvíli, a z vody je víno

čtvrtek 26. dubna 2018

Jen chci...



jen chci, abys vzal rukou mé srdce
a přestal se přitom stydět za slzy
abys to, co odevzdáme smrtce
uchopil dřív než zamrzí

stojíme na světě a nevidíme krásu
chceme se škrábat nohou bosí
hodujeme v života kvasu
bez úcty ke kapce rosy

jsme ti bohatí nejchudší na světě
nedostaneme nikdy vstupenku
možná z plyšového slůněte
uděláme lásce jitřenku

a tak stojím s plyšovými slonem
a naslouchám, co mi povídá
že v plyši neznají honem
a milovat je věc spojitá

jen chci, abys vzal rukou mé srdce
a šel mnou na místa, kde jsem
a, i když nebudu ve vývrtce
budu tvůj v dobrém i zlém

pátek 13. dubna 2018

Příčina


Umím vykouzlit smích na tváři ženy
A nejen té, kterou teď miluji
Jsem zaklínač, těch, co probuzeny
Říkají srdcem lásce, slibuji

Jsme všichni z jedné generace lidí
Co slyší tlukot přes kabát
A když se podívá skrz to, co vidí
Tak se všichni začínáme bát

Žijeme v myšlenkách a nebloudíme
A naším průvodcem je strach
Že ztratíme se v slepé pantomimě
Že ze srdce je popel na řasách

A ten pak oplachují hromy a blesky
Pritom stačili by jemné dotyky
Co by ty, řvoucí popeleční stesky
Setřeli, výměnou srdcem za dýky

A na konci, tam v pekle na radosti
Až tam to všechno býti začíná
Uvidět dna slz, kapkami ukrutnosti
Láska vidí, nejen svýma očima

neděle 8. dubna 2018

Trojčíslí


ve chvílích ticha sleduj slzy
kam se ty kuličky citů vydají
padají po tváří až mezi prsy
odtud horkými srdci až do bájí

a kdyby hráli, uslyšíš anděly
maličké vzkazy ze všech myslí
když ke skoku okem dospěli
láska je svolá vždy na trojčíslí

a sedí si tu a cosi tiše potají
vypráví tobě, mě i všem lidem
slzy tečou, to srdce zpívají
chvěji se předstíraným klidem

a padají dolů, kam nemůžu
pokaždé, když vidím obrázky
andělů, co řeknou pomůžu
 a skočí do slz očima od lásky

Plížit se 🖤 (Creep)


celý život se zbavujeme třísek
a když je v srdci náhle pusto
a všechna krev a mokrý písek
je dál rozdílem našich hustot

láska je někdy smrtelně plíživá
že si skáče z očí do očí a hned
ale taky je to mast třísek hojivá
to tam, kde nestačí nám med

chceme se dotýkat bez přestání
aby se chvíle vryla do paměti
ruce bílé zrudly, že nezachrání
okamžik touhy, že neposvětí

my lidé, jsme pohádkoví hráči
bez lásky kosti a svaly rozdrtí
žijeme v naději, že stačí v pláči
říct a žili šťastně až do smrti

💝 věnováno mé babičce Boženě, která by se dneska dožila 103 let, 
kdyby neodešla za dědou :)

čtvrtek 5. dubna 2018

Jeden jednou 💋


někdy jsem se srdcem mimo
to když se dotýkám tvých vrásek
a všechny najednou řeknou přímo
máš v rukou osudy mých masek

ani jedna z nich nikam neuletí
vždyť jsi se u nich tehdy tak smála
každá z nich je tvou hrou pro objetí
aby se křídla nevzdávala z mála?

víme, co dáváme svým tělem?
z pramenů všeho v jedné chvíli?
když snadno stáváme se nepřítelem
po tom, co jsme si mlčky zbyly

kolik dotyků tebe jsem zahodil?
že kapku krve necítil jsem prolitu?
každý z nás se jeden jednou narodil
aby se srdcem dotkl našich pocitů

pátek 30. března 2018

❄️ KDYŽ TAJÍ LEDY 💙


chodíme po světě oblečení nazí
a dáváme mezi sebe slovy trní
hledáme lásku až z toho mrazí
pohladit, dotknout se až vrní

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

chci mít všechno hned i lásku
zaklínám svět dorty i televizí
ale obětovat jedinou vrásku?
hlad po všem, ten nevymizí

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

modlit se tvá vůle se pane staň
pomáhá jenom na chvilenku
natáhnout musíš srdce i dlaň
a dostaneš život za milenku

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

neděle 18. března 2018

Hovořit 🧡


když duše hovořila s Bohem
zůstal jsem sám a bez vína
a tak se nezabývám slohem
slovo Adamovo, růže Evina

peču se, jak chleba bez kůrky
to, když čekám, až tu nebudu
slunce hupslo někam za hůrky
a tma se stala svědkem Osudu

točíme kola štěstí nekonečna
a tahle práce nás moc nebaví
krom toho, že je nebezpečná
čekáme okamžik, co je zastaví

a tak spolu našli tuhle svíčku
uhořívá, ale nikdy nezhasne
a i když slzy někdy na krajíčku
svítí jen to, co samo hořet chce

pátek 16. března 2018

Psi 🧡


co je to člověk bez lásky?
hlas bez naděje vyslechnutí?
sudba za všechny otázky?
že k smrti vcházíme nesehnutí

jizvy se časem nezahojí
jsou protestem proti utrpení
zapomenout v lásce svojí
protože z ní nikdy nepramení

hledáme oddanost slepí
nevidíme ty, co jdou v duši
a i když se pravda třepí
i když nevíme, co komu sluší

pořád jdou bez odměny
a nehledají si pohodlí a úkryt
srdečním mrazem ojíněny
hřeje je váš úsměv, jako úsvit

co je to člověk bez lásky?
to není srdce, co bije samo 
to svět bez objetí otázky 
zhasl a víc nám není známo

věnováno panu Františku Koukolíkovi

středa 14. března 2018

Amor zmetek


jsme všichni jedné krve
co neumějí sami sobě lhát
umíráme hned napoprvé
i když vlastně nadvakrát

jednou zabíjí nás láska
když z očí studna bezedná
po druhé srdce si praská
tma je už celá průhledná

největší přesvědčení je žít
touhou největší je se milovat
amor zmetek vyndal šíp
a bude navždy kralovat

máme svoje rozumy a sny
tvoříme dotykem, co nezdá se
všechna ta srdce, to jsme my
láska je tvá touha po kráse

V NAŠÍ TOUZE MODLIT SE, JEN ODRÁŽÍME TOUHU PŘIVÉST BOHA SEM NA ZEM
ANIŽ SI UVĚDOMUJEME, ŽE JEDNA POLOVINA KRUHU SICE PŘESNĚ ZRCADLÍ
TU DRUHOU, AVŠAK VŽDY V OPAČNÉM SMĚRU.

neděle 4. března 2018

Najít cestu

Marie Brožová - MAB
zapletená v pavučinách sítě
spletá si ve mě tma své hry
soukáme slovní hry, jak nítě
proskočit srdcem, jedno kdy

andílci snů opatrných svíček
a mnoho květů barví červená
měsíc, není vždy jen míček
očima koček srdcem svedená

tak jsem strom, co opadává
a netopýr letící vstříc gestu
kořením, otvírám červenavá
řekl, slibuju, že najdu cestu

splýváme ze dvou polovin
a nikdo neví, co se má stát
ďábelská je chuť mlhovin
andělská, že nebudeš lhát
................
autorem obrazu Magie novoluní
je Marie Brožová

úterý 27. února 2018

To the stars


dívám se lásko, kam jsi odešla
dívám se do hvězd, která je ta tvoje
někdy je život setba, která nevzešla
někdy je život bolest bez závoje

co ze spadnutých slz se tkají
rád bych ti zpíval, abys dobře spala
ale že radost a smutek se z cest znají
v divadle život ses dlouho neohřála

smutným se dlouhé zdají hodiny
a proklínají čas, ty vzpoury okamžiků
když z hor se stanou náhle holé roviny
a jméno boží z ticha do výkřiků

křikne, že čekat bude na shledání
já teď ve tmách hledám světlo z hvězd
láska je úsvit, cesta k sobě bez přestání
a ty jsi vzplála, abys mohla vést

sobota 17. února 2018

Lásko ...


když sem zaklepal a přišlas otevřít
a každá vteřina byla tak dlouhá
nemusíš hned všemu srdcem uvěřit
to radost si lhostejnost strouhá

poznávám lék na všechny nemoci
otevíráš mě, jak zašlé skříňky
skřítek, co prskal "nechcu pomoci"
a teď dělá štafáž do vitrínky

pomáháš najít mě, když nehledám
oči ve chvílích smutku a zla
o radost se dělím, smutek nesu sám
jdeš za mnou i tam, co je tma

nevěříš na to, co zaseješ, že se sklízí
dáváš i přesto, že jsem blázen
smutek, jak holubi tlesknutím mizí
miluju, když snášíš mě na zem

čtvrtek 15. února 2018

Soul roads


nekdy se duše schovávají
třebas na písku
a jak vítr se zrnky rozehrají
hry o to, kdo spadne na misku

někdy se duše taky potápějí
třebas na hlubině
když cesta dál než za nadějí
kdo polyká bublinky o nevině?

někdy jdou duše jen světem
třebas na zrození
a očima říkají lidem, bděte
srdcem se jen tak nepramení

někdy se sejdou v jednom
třebas ani kolik tuší
život je dát všem všechno
láska je stavem našich duší


Do dna chrámu


spěcháme soudit pro vlastní pocit viny
nevinnost nejde nikomu dokázat
pro vlastní pocit bezpečí odůvodním činy
všechny ty sliby bez zásad

k zločinu najdeš ochránce, většinou duo
nevinnost srdce v krvi nepropiješ
k vraždě člověka najdeme vždycky důvod
jak ospravedlníš to, že žiješ?

bez dobré vůle, u mě se požehnání nedává
neprozřetelný krok, prostě se sčítá
jste zpustlík, cynik, pederat, snaha těkavá
tma ve tmě pomalu si svítá

hledáme svatý grál, doufajíc v dokonalost
zoufalé náboženství moc, v nás žije
nevinna není v poháru jako ta pozůstalost
vina je vždy na tom, kdo pije



„Slova "míti se" neberu hmotně. Někdo se nemá nikdy a někdo pořád. Mít se to není stav peněženky, nebo úspěchů, to je dispozice. Být šťasten - to znamená umět to. Radovat se ze všeho, z každého dne, z každé hodiny. Raduji se. A proto se mám. A pořád. I když někdy, občas, ne. A vždycky jen svou vinou.“ - Miroslav Horníček

neděle 11. února 2018

Do konce času



někdy jsou slova na přítěž, stačí doteky
život se pod věčností pomalu stmívá
ač nejsem Alaladin, tam v dálce daleký
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

říká se, že věčnost smrti začíná láskou
když žiješ pomalu, jen po sekundách
navždycky je dech tvůj mou poukázkou
k hostině na níž si nikdo nepochutná

a tak se dáváme do tance, co nekončí
včera možná mi chyběla tvá pokora
ruka tvá pohyby srdce srdcem dokončí
z atomů skládá se zítřek jako opora

v náručí tisknout dokud zas neuvěříme
že nikdo neumřel, dokud se ještě zpívá
nazí nežli odejdem ještě se zapotíme
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

sobota 3. února 2018

Srdce kamenná II.


chodíme si světem nepodobní šutrům
často se ptám, co to všechno znamená
když moje srdce prožije těžký útlum
a všechna zbylá se už zdají kamenná

a někde mezi duchovnem a světem
v myšlenkách letíme si až do oblak
sen dokola kolem kamene si hnětem
ta místa, kde by to mělo jít i naopak

život je poslání, co věříme mu málo
kdo chtěl by radost her a jejich ozvěny?
tak pomalu jdeme, aby to za to stálo
i bez peří andělů byly ty srdce pokřtěny

sobota 27. ledna 2018

Probuzení


našel jsem tvou láhev sprchového gelu
a v ní posledních pár kapek tebe
vůni, co mě zasáhla, jak neřízenou střelu
namísto nebe, mě v žilách zebe

ublížit si slovem, co láme, šlo jaktěživo
co bylo pevné, jsou teď destičky
zase běží tělem, jak husté rudé oběživo
místo nevěst přicházejí družičky

zas přišla nečekaně, ta vůně tvojí kůže
proto se nezamilujeme do krásy
jsi už dávno pryč a já vím, co se může
tyhlety vzpomínkové zápasy

vidím posledních pár kapek, co kapou
jsou jako tehdy všechny slzy
nespěchej ze snu do života za atrapou
možná, že se budíme moc brzy


pátek 19. ledna 2018

Do sebe


jsem oceánem vzpomínek a představ
do kterých tvé vlny naráží
přicházíš do mozaiky střípků sestav
mé tělo je tvé boží zápraží

a tak sedím v oceánu sama a vnímám
když hladina je výš a níž
vlna za vlnou, cestuje klínem přímá
a ty se neptáš ani neslyšíš

a tak prolínáme bez cti jen rozumem
bez slůvek lásky děkuji
křič, jak chceš, je srdcem přitlumen
tohle si všechno slibuji

a tak vlévám se teď srdcem do sebe
do tmy lásky bez obětí
 nevěřím na nic, jen že ze mě na nebe
jsem otázkou i odpovědí

sobota 13. ledna 2018

Tlumočník


někdy už jen tiše pozoruješ
co se vlastně děje kolem
a s míčky slov si nadhazuješ
kdo je židlí a kdo stolem

já sledující duší bez pohledu
pocit odpojený bez těla
zažitý zážitek čí? bez ohledu
zda by to chtěla, nechtěla?

aby nakonec nebylo tak žalu
chráníme se odpojením
bohužel však srdečního svalu
a bez něj se neožením

vzít si za svůj stav hrůzy, děsu
a jak dotkne se mne silně
tak možná se jenom víc třesu
a zhasne mi ve svítilně

ne plakat, už neumím brečet
už neumíme ani řvát
za to však dokážeme klečet
hrdě a asi napořád

všechno to začlo kdysi dávno
když se v nás skryl strach
kdy už si řekli, že když přáno
uchrání to pel na řasách

když umíme zrušit nevinnost
dotekem bez srdce, co má
sílu jako pravzor a povinnost
nalézt své srdce doma?

jsme nomádi digitálních pouští
bojíš se, co z nich vyskočí?
srdce je tvou a morovou spouští
láska se žije, ne tlumočí