pátek 4. srpna 2017

FIRST LIGHT

foto: Karel Zakar

modlím se za ta křídla motýlí
co vzlétla s řádem světa
a tak ti, co svou lásku dopili
vzali si hrníček a znovu zkouší létat

jsou chladem srdce zamčená
když narodíš se ledy tají
než přikrade se bez jména
a rdousí srdce, a nikde nevnímají

a za zdmi srdce z bloků ledu
jsme stejně jenom sami
a ptáš se, copak tohle svedu?
vystoupit ze tmy sám do svítání?

a tak se rodí duše
tvořená bolestí tvých rtů
a naše láska kluše
políbit světlem boží tmu

pátek 28. července 2017

Rozhled

foto: Karel Zakar

rozhlížím se po tvých očích
a vidím, co je na světě krásy
každý, kdo do nich vkročí
že je milencem tvé spásy

chci mluvit, než se podíváš
a svět je náš o jedinou chvíli
k východu slunce zazpíváš
my se pomodlili, černí, bílí

a hvězdy na nebi nesou prach
když je křídla motýlů stírají
černá pro obavy, co je strach
co naše lidská srdce svírají

tak tu teď stojím úplně sám
a očima piju to, co není lež
a slyšíš, než se ho vzdám?
ze stínu mého srdce jdeš

středa 26. července 2017

Trnky

foto: Karel Zakar

až jednou půjdeš po cestě
květ trnky bude vše, co jsem tu zanechal
květina uschla ve vestě
cesty, kterými jsem šel hodně zdaleka

vrátím se ke svým krokům
když nenašel jsem ani to, co jsem hledal
snění vzhlížející k bokům
a srdce opuštěná, která jsem lásko zvedal

každý máme právo snít
o tom, jak jedou papírové čluny vodou
já člověk odnikud, co chce mít
dech, co jsem s ním vyšel za svobodou

až vyjdeš za poslední dům
že tam, kde jsem dal to, co jsem neměl
a čas vede ke všem dnům
že nesmíme zapomenout na trny ze-mě

Ve jménu srdce, kříže a kalicha

slyšíme všechny srdce světa
když jdeme v tichu spočinout
to tvé je místo slov celá věta
co zaplní ve mně každý kout
a tak tu slyším všechna srdce
co nezapomněla tam dolů jít
některá zní trochu moc trpce
protože pro ně nemá nikdo být
a zas a znovu uléhám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí
vyplavit smutek z milionů srdcí
andělé z pekla nejdou pro milost
ta naše srdce posednutá mocí
co místo lásky bijí zběsilost
a zas a znovu vstávám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí

věnováno Filipovi Michaelovi Štojdlovi

čtvrtek 20. července 2017

LIGHTS GO DOWN



chodím se teď toulat do zimy
znám jeden les, co je daleko
možná zavzpomínat na splíny
kdy alfa nevěděla, že je omegou
a kam nikdo kromě mě nechodí
daleko kam ledový vítr nefouká
 a kde je všude jenom bezvodí
a já si opakuji, co je prvouka
a ani bílí chodci sem nedojdou
a když celý pokrytý sněhem
a valím se bílou tmou sněhovou
co jde se mnou za příběhem
povídám si s Bohem nahlas
aby ani jedna vločka nespadla
on si někdy dává pěkně na čas
a já mu posílám svá říkadla
aby se Gerda mohla vrátit hrát
složí Kay ledové kostky hned?
na chvíli zastavit srdce, stát
a silou zimy se rozpláče led

neděle 16. července 2017

Odmykám


hledáme vítr ve vlasech
v dnech, kdy se připozdívá
jsme cestou ke spáse
zaživa nikdo nepohřbívá

cestou dáváme sobě
poselství zrozená z lásky
láska je taky o nádobě
kam dáváme své masky

a když už jsme plní
srdce je cestou do nikam
ne vždycky se splní
díky tobě Bože, odmykám

pátek 14. července 2017

NA LŽIČKU


Srdce se dává dotykem
když motýl křídly mává
říká jakýmkoliv jazykem
milovat, to se lidem stává

sejdem se uprostřed nich
a tak, jako se pije káva
každý jeden z posledních
po lžičkách se teď dává

dostaneš jen, co sám dáš
tak koukej nepřesladit
motýl sedl na lžičku a máš
lásku dle svých kvalit

středa 12. července 2017

Strach na řasách


z mlhy vycházejících vlků
se do dlaní vloudí strach
a hrdličky nikde, ani vrků
 a tma ti usnula na řasách

slyšící bolest, šumí moře
tlukotem tlapek do mechu
a v očích vidíš sebe hořet
po trnech šlapat bez dechu

a tak se chodíme sloučit
živoucí duše, co jsou mrtvi
ptáš se mě, co je to soucit?
to je tvá bolest v mém srdci

neděle 9. července 2017

Úžasný den


jdu a vidím, že něco tu je
to myšlenka skáče, že by to čert?
a srdce v nás si zaburcuje
že láska je všechno, jenom ne žert

cynik je zlosyn, co jen žebrá
o každou jizvu nebo modřinu světa
zapomenout v nich na to včera
zpívající jsme kytka, motýlokvětá

a tak čekáme u pomníků
jen jeden den se tu srdce protká
od andělů či od čertíků
úžasný den vždy, když tě potkám

děkuji čertovi Dejmorovi za foto

pátek 7. července 2017

Born to be your Queen


autisti světa uzavřených srdcí
kde zvoní zvonek vždycky nadvakrát
bez lásky, co i kámen zamrzí
ohněm jde planout, ale zimou nezahřát

kamenná srdce poházená
snítky květin bere si do dlaní svítání
tvá krev už ani nezčervená
kouř popela slibů lásku silou zahání

noc dala kamenům šanci
ranní světlo, co vede domů na studeno
co tančí za svit na zachránci
a můžeš si vzpomenout na své jméno?

cit krademe ve dne, v noci
chtěl jsem jen pro tebe roztáhnout křídla
lakomí touhou jsme otroci
stínáme křídla andělům aniž si kmitla

a tak bubny zazní jako ticho
zpívajíc o duších než se jim uzavře nebe
stíny z druhé strany od bližního
zpíváme hvězdám v noci, zabíjejíc sebe

středa 5. července 2017

Moudré, modré...


a maličká kapka slétla na zem
a s ní i brána do přediva času
a každý jsme tak trochu blázen
a srdce máme jenom na okrasu?

a ruce, oči máme k dotýkání
a přitom studíme se, jak zima
a že nám při tom nic nezabrání
a v srdci přijde zase Hirošima?

a stále letí než dopadne na zem
a k tomu všemu nebylo už zbytí
a co když já blázen věří na sen?
a že se srdce v slzách nezachytí?

neděle 25. června 2017

Galerie PASTELKA


Podivnou měl v očích zář
A nad květinou letí hmyz
Srdcem je každý pohádkář
I když někdy říká zmiz 
Hebká jsi, jak váza na květy
Co louka váže po hrstích
A kdo nehledá, skřítky poety
Kočky se lížou po srsti 
Jít bránou pohádky je skok 
Tak naříkají času pravidla 
Láska tvých barev, veletok 
To, když jsi zvedla stavidla


věnováno kouzelným kresbám výtvarnice Marie Brožové

Knihu Maruška a kouzelné pastelky právě připravujeme do tisku, v květnu se na ni můžete těšit! Na obrázku vidíte pokojíček malé Marušky, kde čte s kocourem Piškotem knihu pohádek a pohádkové bytosti vystupují ze všech stinných koutů.

sobota 10. června 2017

Sám ve tmě (Alone In The Dark)


tam mezi čajovými poli
chvíli od zastavení dechu
kdy vše, co bolelo jen bolí
a srdce tluče pro potěchu

má láska má touha smích
co nikdy ty sám nechtěj
než řekne ti srdce smím
jen já stojící sám ve tmě

jsem tvá poslední lampa
červená rtěnka na límečku
andělé šeptají kampak?
a uděláme za dnem tečku

když nemůžeš už zpátky
pohlédnu a nebe na dlani
jsi uprostřed křižovatky
a slunce mezi hvězdami

zasadit tobě do zahrady
vyčetla jsi ze mne muže
ta stránka z knih je tady
měla bys ráda ty růže?

pondělí 5. června 2017

Čekání mezi světy (Waiting Between Worlds)


spočinout si tiše v písku
lehce jde se vyzout z bot
nabídnout srdeční misku
kde mezi světy není plot

po cestách bojů samoty
dojdeme bosí k předělům
hrudníkem trička Golgoty
a slzy padlým andělům

nakonec úsměv a vrásky
trpký pohled do staré fotky
pak vlny přijdou z lásky
nemůžeš jít bez průchodky

láska je modlitba, co slyší
ty bubny bouřící v dálce
vylezte si ze svých skrýší
známka žít a vy na obálce

a chuť sevřít tě, kde sídlí
ztrácím se, jak film v kině
čekání mezi světy s křídly
letíme, i když neslyšíme

čtvrtek 1. června 2017

Hodinky


chvěji se, jak ruce na dívčím klíně
a její tvář usmívá se za oknem
podobná mechu a kovadlině
jsem v suchu, nezmoknem

květina se odvíjí, jak dech na skle
v tichu Bethovenových symfonií
vizitka srdce, co vidím na rtech
že už rozbité se dál nerozbíjí

fotografie mrtvých jsou smutnější
a když svět hrůzně poloplný krás
s kytičkou uschlých slz konejší
vše, co ti zbývá je slovo zhas

chvěje se v klíně láska po záruce
a že poslední G bod je malinký
co máte natažené,? ale ruce...
nikdy ne ruce, jen hodinky

pátek 26. května 2017

Do očí


když chcete vidět lásku
tu rozmazanou rtěnku
tu chuť pamlsku a klásků
dnes hurá, zítra zapomněnku

když chcete vidět sebe
co polibek těla v duši
roztrhneš bouřkou nebe?
smíchem slzy, bezcitní a hluší

do hloubky očí skočit
milovat pro radost
pro ty, co chtějí vkročit
jen bacha, neví, kdy má dost

pátek 19. května 2017

Rozštěpená


zkratkami z cigaret
popelem posypaná tvář
sen je tvůj kabaret
Valkýrám prý jde z očí zář

existuje tvá porážka
minulost uvěří v utrpení
stále jsi nová urážka
prodaná síla do zatracení

probuď pochybnost
mrtvolou snů je tvá jistota
smířená jsi, zuří zlost
láska je potom smrtí robota

jedna bytost slyší
ta druhá zas jen hartusila
42 všech myší
vůle k životu, co se rozštěpila

svoboda je bez hranic
dělá z všeho nic bez odpovědi
pincezna, král nemá nic
oslepnout a dojít bez paměti

ten, kdo nevěří své cestě
musí hýkat hlasitý pln hněvu
jsi omyl a vykleštěn!
potemní sbírka na tvou slevu!

když totiž hledáme
a je to prý to důležité, otázka
a Eva řekne: "Adame!"
"Čím mi teď život asi napráská?"


neděle 14. května 2017

This Is Not The End

zdroj obrázku

až umřu vrátím se, jak vlk
abych zkusil běhat
tiše a přitom si, sem tam frk
ať dotkne se mě něha

až umřu vrátím se, jak pták
co si mávne křídly
od země stoupá až do oblak
aby mne neodmítli

až umřu vrátím se, jak strom
a s hlubokými kořeny
to, aby duše zněla jako hrom
a našla všechny prameny

až umřu vrátím se, jak kámen
co leží, jen tak, pod zemí
a v pravdě tíhu světa, ámen
proniká chvílemi

sobota 13. května 2017

Vengeance


koho jsem miloval a kdo mne pokřtil vínem
to, co jsem zachoval se nedá nazvat splínem
a tak si tu žiji sám o vodě a o chlebové kůrce
zapomínám, že v tom závodě, jsem já tvůrce

a tak bloudím a vidím, jak lidí spolu žijí nežijí
někdy i trochu svítím, když slyším číst poesii
srdce mám, jak přijímač, není jen krátkovlnný
chytávám lidské bolesti a pláč, ten láskyplný

chtít, aby nám život aspoň znovu zachutnal
aby, jak čerstvý chléb a pivo a zima ukrutná
na nebi plném hvězd a v zemi vlála pšenice
a roztál ten srdeční led, ta chvíle, roky, tisíce

slepýma očima, co máš, říkáš si, teď se stref
že tančila jsi až, když v řekách stoupla krev
když láska přestala počítat od jedné do pěti
chtít žít s jizvami v očích, v srdci, v paměti

pátek 12. května 2017

Poslední kapka


až umřou poslední básně
to, když ideály vzplály na hranici
ze smrti zbyly jen dásně
kostička ke kosti, už statisící

až láska ztratí chuť psát
a moje srdce bude jen kus masa
vlej si mě do kolonky ztrát
nezbyla pro mě ani tvá spása

až poslední kapka vsákne
cos nosil po špičkách své krvi?
křičící po všech, blázne
nebyla´s poslední, jen první

pondělí 1. května 2017

Ranní modlitba (Morning prayer)


vždy, když procitám
vzpomínám na tebe v sobě
neboť mě vede tvá síla
a tak své srdce rozkmitám
vím, že mne vede až k tobě
jsem součástka tvého díla

vždy když procitám
vím, že mě podpírá tvá moc
neboť mě řídí tvá moudrost
a ve všem, v čem se ocitám
nečekám, že řekneš skoč
tvá láska není podlost

vždy když procitám
a nad mou cestou bdí tvé oči
neboť slyšíš svým sluchem
každičký krok a že je spletitá
myšlenka, co na ní vkročí
ať netrápí mne suchem

vždy když procitám
a ke mně mluví tvé slovo
neboť mne tvá láska chrání
a, i když třeba ještě nesvítá
říkáš mi, lásku jsi dovol
ve všem, bez vyzvání

středa 26. dubna 2017

SORROW


kolik je světla v oblacích
šeptala mi chvíli ano i ne
a stíny v listech oddacích
milovat z lásky neumíme

po přílivu jde odliv bytí
srdce, když tone, utone
lampy tvých snů si svítí
vane, odvane, nahonem

i vítr jde cestou k jezeru
šla odejít do tmy stínem
za obrazy všech večerů
kdo pijou, ať platí vínem

uprostřed své smečky psů
výkřiky srdce lásku vábil
náměstí chrámové ze rtů
tvůj výkřik, co lásku zabil

Bůh zavřel sebe na věčnost
cestičkou k vodě uslyšíš
bolest má životní velikost
nechci mít na sobě tvůj kříž

neděle 23. dubna 2017

Running To The Sea


šlápoty, co ubíhají k moři
vyplavují tucty vzpomínek
na to, co uvnitř hoří
 na to, co byl jen plamínek

vidíme stopy v písku
a taky, co v nich stálo
dáváme přednosti k zisku
a to je sakra málo

můžem být plni krás
otisky srdce, které plane
stopy jsou na nás
co v druhých zanecháme

úterý 11. dubna 2017

Kde je láska? (Where Is The Love?)


a rej letících vloček, viděly jste padat?
stoupáním na horu mu jdete na proti
jak dlouho je asi Bůh musel střádat
že se při tom ani nezpotil?

najednou jsi tady, svět stojí v pozoru
ta chvíle, vidíš, co zbylo ze zahrady
vítr se chvěje, choulíce se v praporu
zůstala touha a láska tady?

psi v noci vyjí povodeň beznaděje
muškáty v oknech jsou jen psanci
a dívám se, kdo mne tu rozesměje
každý komu dáš šanci?

našlapuj pomalu, v prach rozemleté
nahoru dolů jdeš a srdce suše zní
láska je, když uvěříš, co rozkvete
tam kde je popel a sníh

neděle 9. dubna 2017

911


stojící příkrovem světla vzplál
zrcadlila smutek, jak papírový otčenáš
kdo vyhraje v lásce není král
barva bílá, kam utek pro proslovy 911

když zvedneš hlas, ale ne ruce
je konec srdce z dětinských obrátek
jak mimčo být a  palec cucej
tam, kde končí láska, je jen začátek

držící mě táhly aniž musely
vědět, kdy zvednout ruku k pozdravu
pěsti zvedat chtěly nechtěly
dokázat srdce pozvednout nad hlavu

zdvednout k prosbě, k modlitbě
z nás ve večnosti hodiny bije červená
prach se v mě víří důvěřivě
hlas co nepohostí, jediný uslyší je 911