sobota 17. prosince 2016

Třísky Boha


na kraji šílenství se hroutí tma
vyplivne všechno, aby si všechno vzala
a jako u starců, které pokroutila dna
je bolest přede mnou i za mnou, aby ukázala
plující třísky Boha potažené kůží
co se tak kmitající vzdali chutí z boje
teď už se jen ten dech ducha zúží
a smrt jde dřív, než řekneš si, o kom to je?
jsme kůrou neznámého stromu
který by poznáním prý přinášel i plody
to kdyby nehráli jsme malá domů
kde blbost kvete, daleko od svobody
krajem šílenců je černočerná tma
v ní my pohlceni vírem, co už nelze zastavit
kde se umírá, a venku křičí, to je hra
pro ty, co chtěli bez lásky najít božský klid

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: DOSPĚLÉ VÁNOCE

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: DOSPĚLÉ VÁNOCE: Vzpomínám si na jednu pasáž ze starého anglického humoristického románu: “ Babička Shelbyová byla během vánočních svátků předmětem neuvě...

sobota 10. prosince 2016

EXIT MUSIC


v setkáních stopy udržuje pláč
ptá se, cos nepochopil, co jsi zač
míváme sny, co dají sílu vstát
když z prachu smyt je součet ztrát?

miluje potají a nezřetelně bdí
láska v okrajích srdce, kde jsme zlí
jsme jako sníh, když taje žárem
v co promění se smích tvým tvarem?

v životě pro život přicházívá tedy
každý je lodivod, jen někdo naposledy
zasáhneš plnou dlaní a srdce puká 
a nebylo to po snídani a nebyla to ruka?

a vločky nikdy neklesají v přímkách
ptáš se když vznikly, zda letí v linkách?
zrození smrt jsou jenom dva body
běžící chrt zašlápl vločku do svobody?

to padá na chvíli darovaná radost
a v tíze bílí a vloček černých bylo dost
nevím, proč hraje se tahleta sudba
až dopadne poslední, tak končí hudba

„Lidská zloba vždy chválí minulé a s pohrdáním hledí na současné.“
– Publius Cornelius Tacitus

středa 7. prosince 2016

pondělí 5. prosince 2016

Dát svoje srdce světlu...


dát svoje srdce světlu
znamená shořet pro víru
zrnko popela proti větru
v očích lásky slz safíru

dát své oči dávat lásku
plamen, co hoří vysoko
když z temnoty v sázku
nezhasne, co je hluboko

dát světlo je upomínka
v noci bez lásky na příděl
že nejsi sama samotinká
tmou, cos ještě neviděl

a jeden přes druhého
"chci ti dát světlo": řvu!
smrtí srdce bez padlého
co je to přijmout tmu?

miluješ a nevíš koho?
ale víš odkud až kam
láska je kousek i mnoho
vědět, že jsi poznáván

jsem věrný i ve tmě
dát očím srdce slibuji
shoříš lásko má ve mně
já, který ti říká miluji

neděle 27. listopadu 2016

WITCHER-WIZARD-WANBLI: NERVOZITA BOHATSTVÍ

WITCHER-WIZARD-WANBLI: NERVOZITA BOHATSTVÍ: Možná si někdy přejeme dávat lásku partnerovi snad až příliš velkolepým způsobem. Často nás k tomu svede doba. No, doba. Co třebas naše v...

čtvrtek 24. listopadu 2016

Labyrint


chyceni v protiproudu smluv
hledá si hlava cestu vpřed
neumlčíš, cos měla slyšet na mluv
to když se pravda mění v led

volávám tvé jméno k půlnoci
a někdy se mi taky zdáš
myšlenky plavou jako žraloci
a já chodím na naši pláž

věci kolem jsou tvým odrazem
a to uvnitř zase naopak
tak cestuješ sebou, jak obrazem
po kterém zbyla potopa

pocity přichází, jak horké jiskry
ty nevíš, proč se slzy nesmyli
explodující se jen srdcem kmitly
zhasnut je teď celý labyrint

úterý 22. listopadu 2016

Heart of Gold


sbíráme hvězdy po útulcích
od kraje ke kraji radosti nebe
ve filmu je láska po titulcích
v životě s ní napíšeš sebe

tam, kde se láska prodává
srdce nic nekupuje, ale píše
jen v krvi sobě slova létavá
o klišé, že tíže jde výše

vzít slovem srdce do dlaní
zlaté je to, co umí brzdit
člověk se srdcem na dlani
nikoho nedrží v hrsti

neděle 20. listopadu 2016

čtvrtek 17. listopadu 2016

AMEN - V PRAVDĚ



ke slávě svého jména jdeš
pustinou bez názvu a vody
a co uvidíš, to srdcem čteš
až zastavíš se pod schody

každý z nás má možnost jít
procházejíc sluncem i tmou
pochodeň ohně je tvůj štít
a slovo meč, kterým se čtou

jen stále slyším to jméno
a když zve k sobě nahoru
život barví se na červeno
zbudou stopy v mramoru

ke slávě jeho jména jdeš
už nechceš mít nic zavděk
a co uvidíš, to srdcem čteš
každý je narozen v pravdě




AMEN = V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy...

pátek 28. října 2016

BLOOD RIVER


pořád se měním v shon
za závěsy času hledám
ty jen k srdci hlavu skloň
ať se tam s tebou shledám

v tiché mlčení mi dává
tvé na pospas touze slzy
srdce jsou světlá a tmavá
hladit je znamená být drzý

závazek ukotvený v těle
plyne přijímáním přání 
a nevidět v sobě nepřítele
který mě stejně nezachrání

vzpomínám na vlčí stesk
spojuji sebe v kruhu bytí
litují vlci z masa kostí třesk
to, když má krev se tvojí sytí?

pondělí 17. října 2016

Medicine Chant


chodíme v sněhu lidských bolestí
co vznikly ze spálených vin
v oblacích vrcholků se ztrácí z pelestí
když vykřikneš srdcem: "vím..."

řekou začíná a jen jednou kapkou
roztávat ránem a být svěží
utíkat s proudem, s bílou tlapkou
co nevěří, že pořád sněží

koruny z kapek táhnou vodopády
skládající se v klenoty
milovat je to, co spojí dohromady
skok svitu z a do temnoty

opary rána halí slunci čas poledne
v říších se staví řady šiků
před strachem smrti ani nezbledne
život, průvodce okamžiků

pátek 30. září 2016

OKNO


UPROSTŘED NOCI POPRAVENÝ
SPOUTÁVAJÍCÍ POCHYBY
JSOU CHVÍLE BOHEM PŘIPRAVENÝ
KDY DÍVÁME SE NA CHYBY

A SLOVA SKÁČOU JAKO SLZY
DO OTEVŘENÝCH KONCŮ
KDYŽ TĚ BOLÍ, DO SMRTI BRZY
SNAD JENOM DO PITOMCŮ

OTEVŘEŠ DUŠI JAKO OKNO
PRO SRDCE PADAJÍCÍ
LÁSKA JE TO, CO SE TĚ DOTKLO
NÁS MODLÍCÍ A KUPUJÍCÍ


mé sestře Blance

středa 28. září 2016

Růže


únava klesá na celou zem
z rána se šedou čím víc halí
a tak, co zveme podzimem
jsme teď už více zralí?

uzrála jablka a z plání
ostrý vítr s vlasy zahvízdal
i pláňata nejsou teď zdání
chvíle skryla čas, statista

stačí tvůj dotyk nevšední
když ještě chvíle může
řekneš, co slova poslední
zde by měli kvést růže

sobota 27. srpna 2016

Dech srdce


poznat každý kout světa ve svém těle
je jak nadechnout se znova zázraku
sám přestaneš v sobě mít nepřítele
a dech svobodný nepodlehne útlaku

je jak měchy, co ženou zlost do pece
nádech a výdech, jde to skrz věky
všem se zjevuješ, skrz srdce přitečeš
konečná spálenišť, nemysli na útěky

dáváš svou sílu na okraj toho, co žije
a proudem se točí všechny možnosti
srdcem k srdci se jde do a od magie
od všeho kousek dech srdce přemostí

čtvrtek 25. srpna 2016

Golgota


jdou stopy v písku rozplakané
za záda hází pochybnosti chmur
soumraku slunce tma ve dne plane
ve stopách ničeho jsem plul

je tohle to, co jsem chtěl? 
padá průsvitný dým z plamene
 slunce teskní po hostině z holých těl
co zítra? kdo si vzpomene?

vycházet ve tmě k tomu bodu
pouštím, co milosrdně vítr zafuní
a srdce žhne, jak slunce při východu
já stopy lásky cítím ve vůni

očima žen se prohlíží můj stín
a ruce mužů čerpají vodu života
bílým klínem pahorku bez propadlin
kde srdce je tvá Golgota



Golgota (také hora Kalvárie) je místo, kde byl podle Bible v 1. století ukřižován Ježíš Kristus, které se původně nacházelo vně Jeruzaléma. Jeho přesná poloha je tradována od starověku.

Původní označení Gûlgaltâ v aramejštině a podobné v hebrejštině znamenalo lebka, zřejmě označení kopce obsahujícího lebky nebo skalního útvaru lebku připomínajícího. Označení podle lebky bylo převzato do řečtiny: Κρανιου Τοπος (Kraniou Topos) i latiny: Calvariae Locus, ze kterého počeštěním vzniklo slovo kalvárie.

Podle některých křesťanských a židovských tradic je to místo lebky Adama – prvního člověka.

úterý 16. srpna 2016

SOS

foto: Petr Bokvaj

okamžiky chvíle tvého osudu
bez barev, čisté, bílé
děkuji za život všem, bez bludu
ozvěny tichých volání se zalek
ať sudých či lichých
písmenka snů telegrafů dálek
ťukání sos do tmy nekonečna
kladívky vyklepají Bohy
láska je hra tuze nebezpečná
otisky kladívek svalů, co hrají
jak delfín či motýlek
se slovy srdce, co se třepotají
a vysloveno nyní už jen kluše
vzplanout bez nadějí
že láska je stavem tvojí duše

středa 3. srpna 2016

The Highwayman


umíráme v temnotě strachem
to zhasíná svíčka uplakaných očí
obchody srdcí končívají krachem
duše odešla do kraje zátočin

hoř ve tmě studní jeskyňek
plať zoufalstvím za vosk a knoty
všichni chceme chytit pár světýlek
za dveřmi zdí ty jedovaté noty

co vykoukli v rudém úsměvu
oči se šklebí roztaženým štírem
než v posledním božím záchvěvu
jak duha skončí déšť smírem

a když bolest hlasem mým
zazpívá o maskách v tváří svévolí
skrýváme se před svým satanstvím
v celém těle, jen láska zabolí

pondělí 1. srpna 2016

Touch Too Much


stýská se mi, jak po domově
srdce jsem, jak ocelové zvíře
ryju v zemi, jak na hřbitově
každou kost uschovám v díře

opice, kterou nezajímají cíle
mi teď sedí lehce za krkem
je citít tu rozkoš ze své píle
ruku níž a prcháme úprkem

jak dvě desky bez procházky
je těžké ležet sám odtržený
teď šeptají, měla´s podvazky?
vzpomínky, co jsou nadrženy

dvě duše v tělech musí plout
když jedna se trhá, ty šílíš
přiložil nás k sobě ten proud
zabíjí dotýkat se příliš?

úterý 26. července 2016

Leviticus


vyrážíme do dálek jako ptáci
silně opilí nekonečnem
děj za dějem ti život zvrací
v nasvícení jedinečném

a řeky tekly křížem a pomalu
padali jsme hladem
lemovaná spoustou chvástalů
srdce zamrzala chladem

potichu se nikdo neopíjí slovy
barvami uschla plátna
co když ti nikdo neodpoví?
když jdeš do nenávratna

a zavolal, moje umíněná hlava
život je divnej pták
ty spíš, co tvoje láska dravá?
černá či bílá? líbáš? jak?

čtvrtek 7. července 2016

Damm Your Eyes


vyvolávám tlukot srdce
když se mu nechce bít
jenom tak klidně trhne
a co není mečem je štít

vzpřímený rád klesnu
a bdíme dřív než bdíme
jsme snem dřív než ve snu
láska tne v dráze přímé

možná je oko jen nadějí
míří na duše zemřelých
větší než zaživa souznějí
tím pláčem slz odřených

šeptáme nic v podtónech
bijí obrazy večerů a rán
v srdci, kdo tone, utone
světlem je stín milován

vyvolávám tlukot srdce
když se mu nechce bít
jenom tak klidně trhne
a co není mečem je štít

úterý 5. července 2016

Fight for life


plátna těl jsou skoupá na dotazy
horečka v moci lesklých perel
oči popsány ohněm, co mrazí
když dostávám, co mi kdo bere

malíři stínu vzorně vyrovnaných
štětce jsou náhle ničemná hra
tam bije bílá a hluboký smích
ozývají se z míst, kde byla jen tma

pro život letět s křídly výš a výš
spadnout do hlubin času z nich
to pro lásku boží v srdci smíš
z popelu ohně snáší se nový sníh

pátek 10. června 2016

Lumina


má lásko nezměřená silou citu
vím, kam kladeš svoje nebesa
nechceš hlasitá vyznání, jsi tu
když láska v srdci je tvá adresa

možná, že křičím, co se šeptá
polibkem, když promluví rty
slovo je nádoba lásky křehká
pro mě jsi lásko, láska jen ty

vznešená, řeč i zjev smrtelnice
do duše píšeme podpisy krásou
trochu anděla, trochu do čertice
jsi světlo, má paní, mou spásou

má lásko nezměřená silou citu
vím, kam kladeš svoje nebesa
nechceš hlasitá vyznání, jsi tu
když láska v srdci je tvá adresa

čtvrtek 9. června 2016

WOLFBORN


v tom zlatém kočáru, kde běh světa plane
kde lidé jdou si do páru, je místo i pro nesezdané
a kdyby mi patřil svět, dal bych je všude
na křídlech slunce uletět, a nečekat, co mi zbude

ale jsem člověk a tak smím šlapat zem
za každou šlápotou, co nově, říká příběh uzavřen
jsem dobrem i zlem, jdu světlem i šerem
získat napořád čím jsem, kdo se ptá, kde ji berem

jak poutníci v čase, i já se lásky dotýkám
běžícím stopám nejen v hlase, srdce ví kudykam
svůj osud v sobě mám a stopa i slza běží
milovat obrazy, kterým jsem dán, když srdce sněží


fotozdroj: https://i.ytimg.com/vi/za8eYjQ7Nz8/maxresdefault.jpg

středa 8. června 2016

The Heart Never Lies


všichni si jen tak žijeme, že doba je zlá
a srdcem hrajeme si, kdo koho ovládá
do ráje i pekla stejným člunem, náhoda?
my láskou zranění umíráme v armádách

 a když nedoplujem, umřem si pod palmami
tam, kde posloucháme ty ctihodné kmety
co v klínech žen říkávají, že jsou to dámy
básní tichem, dnem i nocí, přistáním vzlety

tancem proběhnout květy a z věnců smích
když srdce se lehce dechem rozechvívá
to, že láska jsou věnce z vávřínů zelených
a uprostřed milenců, že se smrt tiše skrývá

děkuji lásko

úterý 7. června 2016

Haló, haló


někdy jsem v lese zcela sám
bez dryád, které výčitky neunesou
hledám, co jim z té lásky dát
když vraždíme, schováni za noblesou

a tiše volám jen haló, haló?
ozvěno? zbalená do lehkého vánku
a šeptávám ti, co se to stalo?
že jako svíčka mám teď na kahánku

do hvězd jsi Luno zahalená
skládankou oblohy, pocitů, co vsadíš
aby svět nebyla chladná stěna
a že sevřenou pěstí, srdce nepohladíš

sobota 4. června 2016

Poprchává


dnes zase začnou zpívat
ty zvony v srdci mém
jdeme jako lidi splývat
v proudu slz zoufalém

a někdy se i láska chvěje
že třeba světlo neuslyší
někdy je tlukot z beznaděje
hry koček s malou myší

a zas je zvláštní smutno
žebravých mžiků bez lásky
z koček aniž by bylo nutno
zbylo pár chlupů a ocásky

a tak si na hladině hrají
světlo s tmou a poprchává
v slzách se myši vzdají
to láska byla vždy naléhavá

tátovi

pátek 27. května 2016

Můžeš


jako když sežehne tě plamen
a duše klidně vzlétne vzhůru
s rukama sepjatýma říkáme, pane
a oheň stráví nás, jak noční můru

říkám si, kdo pak první vstane?
a z bolesti přestřihne šňůru
jak lovci vábící kořist na čekané
chtěla radost ulovit tvou chmuru

pod víčka dal jsi nám pramen
jak strom si sobě trhá kůru
jsi větší, když řekneš jen ámen
a tvoje duše může letět vzhůru

čtvrtek 26. května 2016

Kováříček


kladívky prstů chytám písmenka
a kroutím jejich boky do spirál
den za dnem mi vychází Jitřenka
jako bych hvězdy z očí posbíral

sám nevím jakou vírou chci být
a zmeškal jsem si hodně chvil
když ukovat pokoušel jsem cit
údery kladívek jsem srdce ctil

a tak tóny vešli i mě do života
z toho, jak se tu se všemi sešli
že zbyla už jenom jedna nota
že zapsáni jsme v jednom verši

úterý 24. května 2016

Od lásky


choulíme se v náručích
jak v slunci tažní ptáci
jsme posedlí tou touhou
po dotyku, co život vrací

létám a vyprávím písně
a sleduji po očku oblohu
na prsou ty pocity tísně
že neuslyším píseň o Bohu

poslední odpovědi šeptá
jsou na všechny otázky
na které se nikdo neptá
aby všechny byly od lásky

úterý 17. května 2016

Dark wings


nestálá v pohybu dní a vteřin
plovoucí ze zvyku bez vědomí
jen já ví, kdo mi mou vodu čeří
bez těla, že svět ochromím

a světlo nebylo uvnitř ani jinde
šlo jen o chvíli pohledu do oblak
že zem je stálá a se vším kvintet
hra, jak svítí světlo, komupak?

celý život, že točíme se v kole
v srdci jsme v pohybu a klidu
a když, co bylo nahoře je dole
pravda, že klid je věčnost svitu

fotozdroj: https://i.ytimg.com/vi/HPVokmQtR-Y/maxresdefault.jpg