neděle 31. prosince 2017

Bůh ví, že jsem se snažil (God Knows I Tried)


mě stačí i malý kousek tebe
když vím, jak moc se bojím odmítnutí
bojujíc se svým tělem, co zebe
takovým ledem se ten koktejl nedochutí

a pohár života, co si říká grál
bráním tomu pnutí, prst míchá po zradě
napětí po boji, už jsem ochutnal
bolest, co jsem prožil, je znovu na řadě

je odskočit si od svých pocitů
vstupenkou do pekla či ráje prázdnoty?
Bůh ví, že sem se snažil, upitu
napít se z číše je jen bránou do Golgoty

se strachem, že mě opustíš
se těžko žije, když umíráš z nenaplnění
i malý kousek, když upustíš
dostaneš zpátky z lásky bez obvinění

a tak drobím srdce do poháru
tak tělo, co se teď stalo v tichu chlebem
jak se láska jí a pije, nemám páru
ale vím, že mi stačí i malý kousek tebe

úterý 26. prosince 2017

Velký obraz


obrazy z vyhřátého vzduchu
stoupají výš, když se srdce zalyká
zalité pláčem, touží po suchu
na hlad krve si láska těžko přivyká

hudba je stejná cesta k duším
jak přicházení a odchod ročních dob
rozměr prostoru a času tuším
dříve než si mé srdce řeklo samo stop

nacházet cestu skrze kouzla
k tomu nemusíš být žádný čaroděj
i když ti ruka náhle sklouzla
člověk je vždy v obraze, ne mimo něj

pondělí 11. prosince 2017

Na konci tratě


hledáme scénáře našeho klidu v bytí
a místa, která nás dovedou až k pláži
možná je důvodem příchylnost k mytí
vlakem z hříchů, ke kterým nás sváží

umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

chci tě vzít sebou až tam, tam na konec
na místa, v kterých ucítíš všechna zrnka
na pláží v písku nejeden z hříchu utone
když vlnka za vlnkou, na palce brnká

ryby tu nemají oči, jen plaché úsměvy
vezmu ten úsvit do tvých noci soumraků
nikdo sem nechodí na žádné návštěvy
žít tady, kde končí trať plná zázraků


umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

sobota 9. prosince 2017

Halo


létáme v oblacích a hlavami u země
šíleně hledáme kudy vedou naše zdi
bavit se dovedem jen ne o naší ceně
a nevím, kdo překročit je vlastně smí

chodíme jako ty malé obrněné hrady
s příkopy, na stráži u dveří dva draci
z hradeb si rychle na skok do zahrady
dáváme rande s tím, kdo se sem vrací

stavíme slova a nespouštíme mosty
až kolem se z vody slz mlha zvedá
 tak slepý naráží další člověk už po stý
do srdce se stejnou barvou, co je šedá

chodíme obtíženi vším, co neumíme
 a přitom chceme, aby slunce hřálo
a my neviděli, co vlastně vymodlíme
do ticha stromů, šeptáme své haló?