pátek 4. února 2005

Píseň o lásce - Josef Trnka (můj pradědeček) z 1.1.1902

Žádný neuvěří, věřit nemůže, jak mně srdce bolí, to víš jen ty Bože.
Není každý vesel, kdo víská a skáče, však on si v koutečku častokrát zapláče.

Zdálo sa mně zdálo, za jedné krásné noci, co bych asi dělal, kdybych měl svět v moci?
Všecko bych voželel, i to krásné nebe, jen bych si ponechal, drahá milko Tebe.

Nejsou ústa k jídlu, sou též ku líbání, nejsou ruce k dílu, sou též k obímání.
Jestli jsem hřešil milováním tebe, odpusť mě milenko, odpusť mě to nebe.

Komu si souzená, ten Tě dostane, však Tě mé srdéčko milovat nepřestane.
počkej jen až budeš spát v tichounkém hrobě, bude se mě zdáti, milenko o tobě.

Žádný tak jako já tebe nemiloval, Ty jsi byla moje, jak jsem sám spatřoval.
Snad Tě mě nepřálo ani to krásné nebe, abych si mohl vzít, drahá milko tebe.