Jak pivoňka je v tváři zarděláa srdce mocně pod živůtkem buší;
vždyť řek, jak jí pěkně šátek sluší,
když dneska ráno šel s ní z kostela.
Vždyť pravil - ač to dávno věděla,
když u kapličky k staré došli hruši,
že obrázkem ji stále chová v duši,
že bez ní radost jeho necelá.
A více neví. Zdálo se jí však,
že silnou rukou obejmul ji v pasu,
že slzel blahem tmavý jeho zrak;
tvář plála jako růže na šípku,
a že jí čelo, ústa, vrkoč vlasů
zasypal deštěm horkých polibků...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ