pátek 31. října 2008

Snílek


snílku říkalas mi vždycky...
já tvářil jsem se melancholicky...
a opodál padal sníh a ty stála jsi...
s vlasy po ramena v hrozném počasí..
tam na tom našem milém místě...
kde choval jsem se víc než jistě...
a ruce trápilo jen nedostatek plochy...
a chuť vstoupit skrze tebe do epochy...
tak scházívává se láska na místech...
kde sny končí a začíná tvůj dech...
a měl jsem na očích ty černé brýle...
a vypadala jsi tak neskutečně mile...
že jsem vstoupil do věků, kdy sny...
končí a kdy jsou předepsány jen dny...
ta zkratka byla přes 20 let života...
a teď jsem tam, kde sen se chichotá...
že jsem zpět a ptá se: "vstoupím?"
když se v louži vločka sněhu topí?

MZ
............................................
všem, kterým připadají sny na nic

Prší



A dávej radost dokola,
až přestanou tě,
hledat shora zezdola,
když nenajdou mě...
Směj se, pleskala tvář,
 rukou, co drží
a samotu ti drtí snář,
 když tiše prší...
Dnes a ani zítra už
 nemusíš nic být,
 stačí jen žena a muž
a vědět, co chtít...
Člověka nedělá, že ví
a pokusit se něčím stát,
 stačí, když hlína napoví,
 co déšť si bude přát...



PS: pro ty, co stále hledají rozuzlení příběhů zla a dobra. 
Prostě zkuste někdy pochopit, že když prší, tak je hlína i mokrá...

MZ
............................................
věnováno všem, co žijí svůj život zaťatí ve výkonu
a sami sobě nedovolí přijíti k nám ostatním
...

úterý 28. října 2008

Sůl


a nezapomeň slzy polykat
sůl je totiž důležitá
když nás lásky nutí zalykat
se solí, co je ze života
sůl je to, co je tvou slastí
když spáči pláčou
nad tím, kdo jejich duše vlastní
a někdy spláčou
jeden každý známe sílů soli
co rozežírá z očí zář
ale nejsme jen v jedné z rolí
kdo chce vidět tvář?
jsme lidmi si solenými, kteří
jsou zvolenými v tom
že se slzou v oku v cosi věří
a nečekají na potom

MZ
-------------------------------

nezapomeŇ...


bojujeme do pouští
našich pamětí
nedojde ani vjem
že máme napětí

a v proudu bez 
elektřiny jsme vzápětí
jako bez želez
a milujeme do pěti

když neumíme počítat
a jako je slunce
nade mnou a vyčítat
že jsi pouze mou?

uvidíme příčiny a
taky pevný kmen
stromu, co volá
stojím, nezapomeň

MZ
------------------
Damienu Ricemu a jeho písním

blíž...



když bouří moře a tobě moje pusa chutná slaně
odevzdávám moři, že i má přáni jsou rozervané

dotykem blíže horkou kůží lehce make-up slízneš
jak vlna co se žene ke břehu a ty jen přístav mineš

a vyčnívajíc v davu jdu sám a proti tobě nevidím
a moje oči ne po právu uvidí tě, jak tě nenávidím

tvá role byla točící se kolem dokola a já nevnímal
tebe, jaká jsi, to když jsem si s tebou jenom hrál

když čekáme na břehu a rozuzlení příběhu je v nás
že zastavíme vlny naděje až všechno spláchne čas?

MZ
-----------------------------------------------
věnováno filmu CLOSER a všem, kdo tančí u tyče

Výzva


jen se zlehka dotkni
a uvidíš, co příjde
znám všechny tvoje touhy
a vím, že málo víme

jsou všechny nohy žen
tak hladké a sametové?
rozhodni se pro žen-šen
ať vidíš to, co je to pravé!

jak vnímáme lásku?
jako své skvělé tělo?
a duše máme na opasku
skalpy, co kdyby uletělo?

a jsme jenom tělem?
kdo vytáhne nás z pekla?
nebe bdí si nad andělem
aby ani 1 duše neutekla

tvá ruka hladí sama
sebe, když letím životem
pujde mi vstříc tvoje brána
a nebo sejdeme se za plotem?

MZ
..................................................
věnováno tvořivým silám všech, co chtějí dávat sebe

pondělí 27. října 2008

Stát ve tmě...


Stojíme často ve tmě
a vzbudíme se do světla,
snad kousek písně zve mě,
na louku, co teď vykvetla.
Jsem chladná síla ohně,
co rozplyne se do tmy,
aby ovce našla jehně
a já byl tím, co poví.
Když ohně zapalují květy,
na loukách našich ran
a hvězdy zblednou, věř mi,
radost přišla zas k nám.
A co je ve mě? Světlo!!!
Chcem si být navzájem blíže,
aby snad štěstí neuteklo
aby se plamen snesl z kříže?
Do srdcí lidí spálit zlost
to, aby louka vykvetla!
Studeným plamenem a lhostejnost
postála v koutě a pak utekla...


Stát se hlasem v hlavě...


když jsi se stala hlasem
v mojí hlavě
a trhlas masem
dosti neodbytná

kdo z nás je blázen,
že myšlenky popelavě
říkajíce padnou na zem
a kdo je naše bytná?

MZ

pátek 24. října 2008

Otázky...


Jak vzniká radost?
Jak jdou sem vlny?
Jak vykoumat a dost?
Jak nebýt ničím plný?

Který den, co značí?
Který z nás je plašší?
Který chce jen k pláči?
Který už jen straší?

Co jsi strachem ohluch?
Co provází nás? Malost?
Co bije zubem o zub?
Co skrývá tvoji zralost?

Proč věřit slovu muže?
Proč vybarvit si skvrny?
Proč ponechat kus kůže?
Proč bílý bez poskvrny?

V čem jedeš vlastně ráda?
V čem vozíš své značky?
V čem zraje marmeláda?
V čem nevidíme hračky?

MZ
...............................
Veronice

středa 22. října 2008

Lvicím č.8


když motýl skončil let
a v záři světla vzplál
a zapomněl jsi hned
co bys jim povídal...

máš tolik slov a přesto
kolikrát jsi člověkem?
když bůh hnětl těsto
tak červenal se s povděkem?

dal sebe mezi kosti
šlachy, klouby a lopatky
a řekl nikdy neměj dosti
a lásku nechtěj na splátky...

buď celým a stůj rovně
tak zněla naše přísaha
a že jsi člověk, co ví o mně
tak to je to, co pomáhá...

svůj svět má každý člověk
co dohléd nosu na špičku
co měl víc než jen pár konfet
a velkou slzu na víčku...

kdo umí vidět tvoje slzy
a slovo nezní nezněle
tak boha v nás si najde brzy
a spolu s ním i přátele...

MZ
.....................................
věnováno Andree, Jitce, Lence, Lence a Lucii
za ty krásné dny spolu na kurzu Stylista č.8

sobota 18. října 2008

Čemu věřím?

Já věřím tomu:

Že jsem a moje duše je les. Že mé poznané já nikdy nebude víc než malá mýtinka v onom lese.

Že bozi - bozi neznámí - vystupují z lesa na onu mýtinu mého poznaného já a pak se zase do toho lesa vracejí.

Že musím mít odvahu, na to je nechat přijít a zase odejít.

Že se lidmi nikdy nenechám nutit k ničemu, avšak vždy se budu pokoušet nalézt a uznávat bohy ve mně i bohy v ostatních mužích i ženách.

To je mé krédo.

MZ + D.H.Lawrence

čtvrtek 16. října 2008

KILL BILL



Chceš napnout svou ruku,
ale ruka leží dál.
Jsi zbaven všech hluků,
a stojíš opodál...
Jen slova tečou z pusy
a kdo se podíval.
Viděl samičku, co se dusí
tím, co umí král.
Kolikrát už začala show
a kdo byl bezedný?
Stojíš tu nade mnou
jako z rozhledny...
K čemu vzhlížíš pro cit?
Jsou dlaně horké?
Dáváš mi nejen pocit
pohádky o bosorke...
Dnes už jsem králem
a ty moje dáma!
Budem hrát na mompráčem
a nebo budeš sama?

MZ
......................
všem, kdo věří, že boj je jejich způsob, jak přežít

úterý 14. října 2008

Shadow of the colossus


stín pouliční lampy
vypadá trochu jak my
rozdává tmu čerňi manty
a její obrys kreslí lampami...

díra do tmy zvoní
světlem, co klidně zhasne
když den tiše zavoní
a vyjde slunce jasné...

jsme rozsvícená lampa
co pluje sama tmou
jak v moři černá manta
světlo je jen předehrou...

ostrý meč slov si schovej
ať střeží tvoje činy
a bůh nás uchovej,
když máme furt jen splíny...

MZ
..............
všem, co někdy stojí v parku a najednou se jim rozsvítí
autorem fotografie je opět PETR BOKVAJ

pondělí 13. října 2008

V šeru cesty...


Jsem fantomem světla,
co sejde sem až na zem
a chci, abys neulétla,
říkej: "Jsem já blázen?"
Když slunce přichází
a svítí skrze mlhu,
počítám tě na zápraží
a tiše prosím: "Mohu?
Mlha ti oči zakrývala
a sedí zkřehle v duši,
zvedne se, když ji protiva,
paprsek řekne, že ti sluší.
A znovu ztrácím se,
tam cestou, co bylo
a hřeju se a přeju ti
aby, ti světlo neubylo.
Slovem, co polétává,
když listí, sedne na zem
a tvoje tvář usměvavá
šeptá: "Ty jsi blázen".

MZ
...............................
Petr Bokvaje - autor fotografie

neděle 12. října 2008

A když ti selžou slova...


a když ti selžou tvoje slova
co říkáš, že nelžou znova
a tvé studené ruce stačí
říct jenom vzbuď se pláči

tak vidíš celou říši pekla
a žílá v čele spíše vzteklá
ti odplaví tvůj úsudek
a říkáš si byl to jaký polibek?

co sevře srdce do klidu?
a je tím co chce jenom tmu?
když je ti všechno na ocet
když bolest marno na bolest

když láska tak lidi zhasíná
a rozum křičí vidíš, příčina
tak nezbavíš se všech bolestí
a když bolest přejde v neštěstí?

poslední okamžik, pohled jde tam
kde hledáš chvíle toho, co mám
chuť zapsat si ještě do paměti
tvář ne plnou vzteku, co sem letí...

láska je dar velmi velký
jsi ten, kdo nechce mít své celky
počítej s tím, že má svá pravidla
peklo své duše si najdi každý sám

MZ
...............................
mé babičce, s kterou jsem nenašel společná slova po smrti táty

sobota 11. října 2008

Tančit...

Měli jste někdy pocit, že už více nejde udělat, že se už více nedá vyrobit a ani prodat? Chtěli jste skočit z mostu, trpíte pocitem méněcennosti? Mrkněte se na tohle video.

Když totiž uvidíte, že tančí celý svět a dokázal to vše jen jediný člověk, možná pochopíte, že každý z nás sice máme svoje hranice, ale že každý taky můžeme konat svoje vlastní zázraky.

Matt při nich navštívil více než 42 zemí a chtěl takto poděkovat těm tisícům neznámých lidí, kteří tančili s ním.

Až vás zase přepadne cokoliv - tančete. Jde to všude...

pátek 10. října 2008

Neříkám...



neříkám, že čekáš smutek, tak, že přijde radost
nechápeš svůj zármutek a jen si říkáš a dost...

neříkám, že smrt nebolí a je pro nás i drahá
platíme cokoliv, jen ať už chytnou vraha...

neříkám blázni vidoucí, to kam, se šine světlo,
co žene záři tekoucí, do lampiónu metlou...

neříkám jak, že to vypadá, no jestlipak to víte?
někdo dá záda na záda a někdo má zas výtlem...

neříkám, že cit musí být náhradou vší vědy
ale když rozum kopne do kopyt a kůň už jenom běží?

neříkám nechcem závislost a přitom 1 máme
je lenost říct už dost? kopyta rozumu kopou za mě...

neříkám, že dobře špatně je uhnout vlevo vpravo
říkám, že rozhodnout se, na to má každý právo!

MZ
....................................
věnováno Lucce, Zdeňce a Františkovi

čtvrtek 9. října 2008

Ďábelská ?



proč žít jen jednou
jak jsme líní rozhodnout
když všechno je náhoda?
stačíš na bezednou?
když tě nic nehlodá?
studně už umřely
život jen vyprchal
sen je už vyčpělý!
ďábel tě nepoddá?
s láskou jsi spálen
ďábelsky vyjící křič 
až zapálíš plamen
co šlehne, jak bič
století z tvého stisku
už dělá klopoty
ty máš jen svou misku
na svoje dobroty
vzpomeň si, že máš
nebe a jak málo stačí
pokud nic nevzdáváš
já jsem ten mrchožrout
toho, co tebe v duši tlačí

MZ
......................................
věnováno MUDr. PhDr. Miroslavu Krejčířovi