úterý 29. prosince 2009

Výdech, nádech



když srdce zastavujem
mezi dvěma výdechy
duši prostě oznamujem
a žijem mezi nádechy


kdo ví, kde my žijem?
jsme tělo nebo dech?
v tom, co teď zažijeme?
nebo v rakvi na zádech?


dýcháme rychle a sem?
nebo užíváme klidu?
možná, že být dítětem
je lék na lidskou bídu

Michal Zachar
.......................................
Všimněte si, kolik dospělí vyplýtvají slov
na to,  někoho pochválit.

Možná se stačilo jen zhluboka nadechnout
a křičet bra
vo...



Světlo luceren


paprsky Slunce budí zemi
a světlo luceren šlo už spát
tak prostě dobře je mi
a chci, aby to bylo napořád


tma, kdo oslepuje vidění
a nevíme, co ji vlastně tvoří
je třeba trochu bláznění
vidět tmu v světle, co hoří


když vstoupíš do světla
aniž vidíš, jak tě oslepuje
aby se duše nespletla
tma není to, co si pamatujem

Michal Zachar
.................................................

Světýlko duše bez hřejivosti srdce
je často jen bludičkou v tmách života.



neděle 27. prosince 2009

Potěšení



těším se na tvou přízeň
co by odehnala muka
něco, jako když žízeň
přepadne tě jako kluka
a osvěží kůži, co dráždí
oči k letmým dotykům
a oholená do podpaždí
až z toho nejsem svůj
olíznutím od podbřišku
až na hlavu modrou
uděláš si sobě myšku

vnímajíc se za tu dobrou
když přijdeš do světa
kde krása je jen sex
nikdo prý nic nečeká
máš sebe za semtex
proč tělo je jen job
pro mužská potěšení
kdy nastavíme strop?
i tomu, co krása není?

Michal Zachar
-------------------------
Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel.
Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se v srdci ... s láskou.


Vstávání v Benátkách



vstáváme do nového dne
a hledáme svá tajemství
co všechno vlastně lze
a to je naše poselství

tajemství života je umění
vidět svět kolem sebe
na zemi je čas k svádění
očima dotýkám se nebe

milovat umění je velký dar
a milovat jen pro něj samé
zbožnost krásy není zmar
životem v kráse odhodlané

umění jenom odhaluje
a není to vždy námaha
snímá z nás, co zahaluje
ta naše lidská povaha

vstávání je taky uměním
připravit srdce na lásku
vypal se svým znamením
cejch svého JÁ na masku

Michal Zachar
.......................................................
Krása, opravdová krása, ta přestává tam, kde začíná intelektuální výraz.
Intelekt je už sám o sobě jistý druh přehnanosti a ruší harmonii každé tváře.
V okamžiku, kdy si člověk sedne a začne přemýšlet,
je hned samý nos nebo samé čelo nebo prostě něco děsného.




pátek 25. prosince 2009

Answer VI. - Bohatství


bohatství je nesplněná touha
mít vždy ode všeho více
když myšlenka jen pouhá
spaluje nás jako svíce


když hoříš zapálen chtěním
stravuješ pomalu sám sebe
jak rytíř s uzavřeným hledím
bojuješ se svojí vírou v tebe


a že srovnáváš se s ostatním
ne tím, co jsem lidem vzal
ptát se zda jsem bohatým?
ano, ale tím, co jsem jim dal

Michal Zachar
........................................

O lásce


ani blízkost těl nepřiblíží
srdce, co jsou vzdálená
přibíjíme nebesa ke kříži
hlavu, ruce, srdce, ramena

můžeš být i jenom nikdo
takhle se hloupě zahledět
do očí, co znají východ
který ti stvoří nový svět

navždy dovnitř do srdce
bojíš se, že zase zalezou
zpíváš chlopněmi prudce
milovaní, co v něm už jsou

rodí se prostě, až z mála
nicoty, kterou si vztáhneš
bojíš se zas hodně dávat
umíráš tím, že nezasáhneš

čas neotírá nic než nátěr
z růží, které jsem ti dal
vrat se ke své alma mater
a pochopíš, co jsem ti vzal

i touhy lásky nemáme své
dáváš a slyšíš, že je to nic
jsou slova dobře vylhané
vsaď všechno na to dát víc

Michal Zachar
--------------------------
Dovedete si představit život,
ve kterém odmítnete mít radost byť
z jediného slova uznání či pochvaly,
nebo se opřít o něčí paži; ve kterém
 nejste na nikom citově závislí;
takže vás nikdo nemůže udělat šťastné
 či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoliv
 potřebovat, být pro někoho jedineční či
nazvat někoho svým?
Dostanete-li se tak daleko, uvidíte
 zrakem nezkaleným strachem a chtěním.
A poznáte, co to znamená milovat.




inspirativní obrázek patří do galerie Markéty Kotkové
jejímuž obrázku je básnička věnována

čtvrtek 24. prosince 2009

No comment



Česání srdce


pro obrazy noci nechodím spát
jsem v tvojí moci, známý desperát
zapleten do vlasů, podivně vpleten
vlasy až do pasu, jsem z toho jelen
denně se vpravují, tvé ruce do vlasů
pro nás vypravují, sesláni do hlasů
denně pohladit, co to pro člověka je?
každý den chtít, učesat si i srdce své

Michal Zachar
..............................................................................................

Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe...


středa 23. prosince 2009

Indian horse



chvílemi zastavím koně
dívám se nazpět časem
dobíhá onen čas pro mě?
chytím ho raději lasem


lidé i koně vstoupí sem
do života nám a zase jdou
někteří jdou na chvíli jen
ale navždy změní tvář mou


a my pořád čekáme až
najdeme krásného hřebce
místo toho být jiný v nás
obyčejné měnit za vyjímečné


neměřím nic trváním času
láska je vždy nejkrásnější
říkám si když koně pasu
a pohlédnu na ty nejmilejší


jediný pohled je plný lásky
prohráváš vítězíš, den i noc
a můžeš chtít na to sázky
to oka mžik má takovou moc

Michal Zachar

.........................................................
Jediný pohled může mít pro lásku 

větší cenu než celý váš předchozí život. 

Jak se kolem sebe díváte?



úterý 22. prosince 2009

Rodičům



srdce je svět ukrytých přání
je to vlastně člověk sám
každé z nich se nezachrání
když držíš stráž tady i tam


svět objevuj a žít ať je proč
krásno lásky v nás objevuj
když nevíš, klidně povyskoč
a říkej všem, jen se opatruj


když chvíle vzácné pro hlas
zpíváme-li s tebou do nebe
v člověku má žít mnoho krás
aby ses stal zase dítětem

Michal Zachar
..................................................
věnováno Radimovi Věntusovi

Svět by byl hned veselejší,
kdyby špenát museli jíst rodiče.





Kapky jsoucí




kapky jsoucí
tváří se líně
a kolemjdoucí
lákají smírně


odleskem perel
svítící očima
lekáš se světel
že disko začíná


nevnímáš čas
a protiproud
co teče v nás
tančit a plout


čím bych byl
stojící líný
dívat se, že žil
někdo jiný

Michal Zachar
-----------------------
Prvních čtyřicet let života nám dalo text
a dalších třicet to opatřujeme komentářem.






Kapky moci


po slzách voníš
když sléváš je
dnes není vloni
ty deště voňavé

kam mi odejdou
ti, co teď znám
já jsem s tebou
i když jsem sám

jen podrážky bot
mokré jak vlny
vedou přívaly vod
potopu, co bolí

kapky moci snů
že tě neomrzím
jsou vláhou dnů
živým i mrtvým


jak voníš se ptáš
jsi růže z Jericha?
vlnou jdeš na pláž
láska křičí do ticha

Michal Zachar
.......................................

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. 
A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.




pondělí 21. prosince 2009

Kapky noci



kapky noci rozletují světem
a zahalují tmu snících očí
jsou milé, zvláště k dětem
přijdou-li, sen si poposkočí


v hlavách běhají bez ustání
signály o tom, co jsme my
a ukazují vlastně, že zadání
není jen touhou naší hry


probuzení miliardy spojů
spících v nás umí jen sny
když moc silných výbojů
neničí lásku, ale naše lži


projekcí filmu zvaného žít
do našich neuronů žádají
to když můžeš lásku chtít
najít v lidech, co ji nemají

Michal Zachar
..............................................
věnováno mojí babičce Boženě


Přejít ze skutečnosti do sna není tak těžké,
je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí.
Těžké je rozhodnout se opustit sen a
vstoupit do skutečnosti.
Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší,
čím víc narostl sen.



neděle 20. prosince 2009

Veselé vánoční svátky a PF 2010




Nemít sny


nemívám sny už řadu dní
a nevím, co to znamená
snad nevědět, jen si snít
nezvedá mužům ramena

kolikrát zapomněl jsem kus
sebe sama, i když v noci
výmaz proveden a šlus
hlášení mozku bez pomoci

snům vděčíme za věčnost
toho i čím jsme se stali
já jich stále nemám dost
nezapomenout, co nám dali

Michal Zachar
............................................
Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí.

středa 16. prosince 2009

Iluze


když zabíjíme sebe sama
podobou svých perspektiv
děláme to hlavně z rána
kdy každý probudí se živ

když tápeme si u zrcadla
svět je ještě jedna rovina
říkáme k noci, že padla
s napůl slepýma očima

a nevidíme za mlhou skla
co my vytváříme za odraz
pravdy nemá ani za zbla
jde vlastně jenom o obraz?

Michal Zachar
...........................................
Iluze máme každý, ale je otázka,
mám-li vědomě dělat někomu iluzi,
to jest lhát.

Dobrou noc


dobrou noc lásko
když mi odcházíš
co s tvojí maskou
když ji neztratíš

dobrou noc lásko
říkalas i ve dne
ukojená sázkou
že slunce zbledne

dobrou noc lásko
hladila ruka čelo
já na to krásko
vyslyš mě v celou

dobrou noc lásko
jsi včela v medu
jen to tak mlasklo
žihadlem tě svedu

Michal Zachar
.............................................

Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.


úterý 15. prosince 2009

Vyvoláváš


po velmi dlouhé době
skrývání svých pocitů
jednou nohou v hrobě
vstáváním bez mýtů

tou skořicovou touhou
a když vesmír vejde
jsem skořepinou pouhou
co dlaní tvou sejde

jak jsem se trochu bál
o křehkou nádobu těla
tak jsem jen tiše stál
a ty ses divoká chvěla

jak vyjádřit svůj úžas
a dík za tolik dotyků
vnitřnímu smíru dej čas
hodina málo, když jsi tu

Michal Zachar
......................................

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi,
než být milován pro to, co nejsi.

věnováno Simoně...

pondělí 14. prosince 2009

Do toho tmáři



vozíme světlo
dobrý zvyk
aby se řeklo
dětem na saních
zpíváme sbory
nejen v kostele
andělské chóry
úsměvy veselé
čekáme světlo
a dáváme tmu
to naše peklo
opuštěných snů
vhlížíme k nebi
a nevidíc zemi
hluší, co slepí
jen rozdělení
a duše i tělo
zbavené formy
splývat si chtělo
nedbejme normy
chvalme se denně
darujme lásku
poselství ze mě
snímá mou masku
a pod ní září
moje JÁ celé
tak do toho tmáři
šťastné a skvělé

Michal Zachar
.......................................

"V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě
neříkalo 'nákupní sezóna',
nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela;
židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy;
ateisté chodili na večírky a opíjeli se.
Lidé míjející se na ulicích si pak říkali:
'Veselé Vánoce!', 'Veselou chanuku!'
nebo (v případě ateistů) 'Pozor na ten sloup!'."

neděle 13. prosince 2009

Vánoční rohglíčky


Samet jehličí připomíná plyš.
Vůně neničí, to co teď smíš.
Zavěsit jablka, ozdobit dům.
Jednou do roka, jít k sousedům.

Chvojí se stáčí dál do věnce.
K radosti v pláči své milence.
Pohladím záda, jako to chvojí.
Nemít je zpráva, které se bojí.

Kapr plave, dál ve vaně dokola.
Kolečko hravé, ke smrti dohola.
Šupinek pár, dáme si za svíčky.
Láska je dar, k jídlu rohglíčky.

Michal Zachar
------------------------------
„Lidé často říkají, že motivace dlouho nevydrží.
To platí i o čistotě.
Proto se doporučuje se koupat denně.“