O lásce

ani blízkost těl nepřiblíží

srdce, co jsou vzdálená

přibíjíme nebesa ke kříži

hlavu, ruce, srdce, ramena

můžeš být i jenom nikdo

takhle se hloupě zahledět

do očí, co znají východ

který ti stvoří nový svět

navždy dovnitř do srdce

bojíš se, že zase zalezou

zpíváš chlopněmi prudce

milovaní, co v něm už jsou

rodí se prostě, až z mála

nicoty, kterou si vztáhneš

bojíš se zas hodně dávat

umíráš tím, že nezasáhneš

čas neotírá nic než nátěr

z růží, které jsem ti dal

vrat se ke své alma mater

a pochopíš, co jsem ti vzal

i touhy lásky nemáme své

dáváš a slyšíš, že je to nic

jsou slova dobře vylhané

vsaď všechno na to dát víc

Michal Zachar

--------------------------

Dovedete si představit život,
ve kterém odmítnete mít radost byť
z jediného slova uznání či pochvaly,
nebo se opřít o něčí paži; ve kterém
 nejste na nikom citově závislí;
takže vás nikdo nemůže udělat šťastné
 či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoliv
 potřebovat, být pro někoho jedineční či
nazvat někoho svým?

Dostanete-li se tak daleko, uvidíte
 zrakem nezkaleným strachem a chtěním.
A poznáte, co to znamená milovat.

inspirativní obrázek patří do galerie Markéty Kotkové, 
jejímuž obrázku je básnička věnována