Stránky

pondělí 15. února 2010

Chybíš mi...


chybí mi dotyk tvého těla
ani nevím jestli jsi to chtěla
chybí mi dotyk tvých očí
a když se kolem nohou točí
chybíš mi celou svojí silou
až k západu vycházející vílou
chybíš mi s vlasy slunečními
co odehráli svit až do hlubiny
chybíš mi po ránu houpající
a večerem jen vlna spěchající
chybíš mi touhou po napětí
ty, co jsi klidná hned vzápětí
chybíš mi moře, mám tě rád
chvěju se, chci tě zas objímat

Michal Zachar
..................................


MOŘE - nekonečná energie, pocit volnosti, ta hloubka poznání.
Většina z nás ho má ráda, dodává nám energii, splňuje pro nás představu romantiky, poznání, pestrosti, adrenalinu. Je silné a taky velmi nebezpečné. Učíme se v něm plavat a když je nám dáno - spatříme občas i mořského koníka, sasanku, barevné a vzácné korály. Také se naučíme rozpoznávat zákeřnou krásu jedovatého perutýna. Ale bez sebemenšího větru, bez jediné bouře a kolize se můžeme pomalu topit a ztrácet v hlubinách. 
Myslím si že i moře potřebuje svůj břeh, pláž, ostré a tvrdé útesy, aby si mohlo uvědomit při zpětném pohledu, při odlivu svoji velikost a nespoutanost závratnou šíři a sílu, kterou má díky svým pevninám, ostrůvkům a přístavům.


1 komentář:

Děkuji vám za váš komentář. MZZ