někdy si říkám
odnikud nikam
padají střely
co bolest chtěli
otevřít srdeční
jsou-li skuteční ?
bláznovu snění
do zapomnění
obrnění štíty
co nosí mýty
zavřeni v sobě
podléháme době
zavíráme okna
chránící poklad
proč každý sám
je zrozen, umírán
jak tvorové denní ?
lásku bez otevření?
Michal Zachar
-----------------------
Když se zřekneme snů dojdeme klidu. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší v němž žijeme. Začneme být krutí klidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoc a psychózy. To, čemu jsem se chtěli v boji vyhnout - zklamání a porážka se stane jediným odkazem naší zbabělosti. A jednoho krásného dne ty mrtvé shnilé sny nám otráví vzduch tak, že začneme toužit po smrti, po smrti, jenž by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ