pondělí 28. června 2010

Pin-up girls


dala jsi mi to
co prý nemá cenu
lásku, smích a
pohled do očí

taky úsměvů sto
a patřily jen jemu
tištěných z knih
co s tebou zatočí

na dotyk skoupá
vždy matně zařící
stoupavou spirálou
upnutě vážená

jak se tam houpá
potem mi vonící
tak zítra na malou
chvíli jsi má žena

Michal Zachar
----------------------------------------------

Nejtěžší zkouškou lidské statečnosti je, když člověk zůstane sám.

neděle 27. června 2010

Tak sviť - 777



dál jen dál
zase jdem mlhou
ať jdem tam, co stál

sviť pořádně
to mi táta říkával
a řval smíchem i na dně

tak svitla světla
domů jede další za dvě
možná, že se tehdy spletla

uvidět smrti stín
a prohlédnout, co zvedla
tancujíc si říkám synovi, tak sviť

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------

Smrt je cena za nesmrtelnost.

Chuť pláče



jen, co spadla na zem
ta kapka slz rázem
změnila ve mně svět
a proto jsem hned
řekl do očí tvých
miluju tvůj smích
který mě dává žít
když má srdce bít
a proto když máš
chuť plakat mi dáš
více než jen své slzy 
abych je vysušil brzy

Michal Zachar
...................................................................................

Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci.



Kočí srdce


svírám tvou ruku
aspoň v představách
nemyslím na záruku
co ocitla se v tmách
vnímám tvé chvění
a každičký strach
při tom dobře je mi
mám tě na řasách
krása není v oblečení
ale ani v postavách
úpravu vlasů neocením
jsem stylingový vrah
krásu je vidět v očích
když pozvou tě dál
svírám ti ruku kočí
tak žeň se stále dál
jsi kočí srdce mého
když jsme teď oba pryč
zas jeden na druhého
 nepoužíváme bič

Michal Zachar
............................................................................

Celkem vzato - moudří lidé všech dob říkali v podstatě totéž.
A hlupáci, tj. velká většina lidí všech dob, dělali také totéž - totiž pravý opak.

sobota 26. června 2010

Jen být mužem


říkám si pořád 
co že jen utíkám
říkám si neřád
odnikud do nikam

skončila cesta
skládám si papír
na kterých ze sta
kreslil jsem za mír

co v duši hledá
a klid zapálen
sám si už sedám
bojem unaven

možná jednou
sotva už zmůžem
měj ho sebou
jen být mužem

Michal Zachar
--------------------------------------------------

Poznat nesmírnou složitost skutečnosti,
to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.


Dotkni se slunce


tak od hodiny k hodině si žijem
možná, že taky trochu pijem
a že vybrali jsme se na pouť
před věky a pohltil nás proud
tak dáváme si rady kudy a kam
možná, že taky strach mám
když vidím, jak jsem sám
a proto nikam prostě nespěchám
jen stačí-li nám v nádrži benzín
když ujíždíme a nevíme před kým
když pak na konci svých cest
necháme-li se srdcem vést
potkáváme poslední překážky
dotknout se slunce bez lásky ?

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------

Soustřeďte se na to, kam chcete jít, nikoli na to, čeho se bojíte.

pátek 25. června 2010

Manifest ADAMA za jeho EVU


Už dlouho se mi honí hlavou něco, co chci napsat. Dlouho pracuji se ženami a pořád narážím u žen i u mužů na to samé. Na popření své ženské stránky sebe sama v naší civilizaci. Náš svět západní civilizace se formoval dlouho, a tak jak jej známe dnes je ve stejné podobě skoro přes tisíc let. Po těch mnoha letech se však ocitáme ve smutně zdeformovaném světě, který je zbaven skoro všech stop ženství.


Vnitřní ženská duše, ženské hodnoty, které v naší kultuře žily, zemřely cca právě před tisícem let. Naše "mužnost" a patriarchální mentalita vyhnala ženství z naší kultury a našich životů. Celá ženská stránka života jako je láska, procítění vztahu, pozorování vlastního nitra, intuice a lyrika životní zkušenosti - to vše téměř zmizelo.

C.G.Jung označil duši za hermafroditní, skládající se z mužských a ženských složek. A tak každý muž a každá žena spojují jakožto jeden celek v sobě bohatství obou stran, obojí přirozenosti a dvojích schopností. Psyché považuje schopnost navazovat vztahy a milovat za "ženské" schopnosti, které vyvěrají z ženské stránky duše. Do "mužského" oddělení duše se naproti tomu dává vládnutí silou, kontrola nad situací a obrana území. Chceme-li se stát úplnými muži i ženami, můžeme v sobě každý z nás rozvinout obě stránky duše. Můžeme být schopni obojího: vlády i lásky, zvládnout výkon moci i spontánně splynout s osudem, a to vše v pravý čas.

Když zde mluvím o "ženském" nemyslím tím jenom "hodící se k ženám". Mluvím o vnitřních psychologických kvalitách, společných všem. Když muž rozvine sílu své vnitřní ženskosti, dotváří tak své mužství. Stane se úplnějším mužem a úplnějším člověkem.
Jeho JÁ je pak souhrnem všech protikladných sil, energií a kvalit, které v člověku žijí a dělají z něj toho, kým je - JEDINEČNOU OSOBNOST.

Vědomou myslí však sami sebe - své já - málokdy prožíváme. Zřídkakdy máme onen pocit souladu a úplnosti. Obvykle se sami cítíme jako chaotická změť konfliktních tužeb, hodnot, ideálů a taky možností, z nichž některé jsou vědomé a jiné nevědomé a obojí nás táhnou mnoha různými směry zároveň.

Jsou to právě ženské hodnoty, které dávají životu smysl: VZTAH K LIDEM; SCHOPNOST ZJEMNIT SÍLU LÁSKOU; VĚDOMÍ VNITŘNÍCH POCITŮ A HODNOT; RESPEKT K PROSTŘEDÍ V NĚMŽ ŽIJEME; POTĚŠENÍ Z POZEMSKÝCH KRÁS a HLEDÁNÍ VNITŘNÍ MOUDROSTI. Pokud jsme o tyto kvality ošizeni, nenacházíme v životě valného smyslu. Svými meči a kopími budujeme říše, ale nechápeme jejich smysl a účel.

Vidíme dnes mnoho lidí, co se pokouší přivést ženskost zpátky z nevědomí. Lidé se chtějí vyjadřovat o svých citech, projevovat emoce, probudit zpátky intuici do svého života. Někdy se podobná snaha mine cílem, někdy jde o "pomíjivou módu", která se zredukuje na vědomá objetí a násilnou "spontánnost".

Proč jsme my, západní lidé ztratili tolik ze své schopnosti milovat, procítit a navazovat vztahy? Jsme vojáky na válečném poli nelidských vztahů, které zná jen neustálé další války, zabíjení, spojenecké smlouvy a smrt. A naše niterné ženství je v naší kultuře ve stejné pozici - stále jen následuje vojska vlečeno zaprášeným vlakem maskulinní hnací síly, dusí se válkou a je zapomínáno ve věčném a ohlušující rachotu zbraní...

Kdysi se prý podle starých legend naše ženská část duše Západu vydala na mýtický ostrov v moři poblíž Irska. Odešla, aby žila v nevědomí a čekala na lepší dobu, kdy se vrátí a bude žít lidským životem. Ptám se sám sebe každý den: "Cos pro to, aby se vrátila udělal?"

A tak se ptám i Vás. Co děláte dnes pro svou EVU ?


na motivy knihy Roberta A. Johnsona - Věčný příběh romantické lásky - nakl. Portál

čtvrtek 24. června 2010

V přítmí řas


je v pohledech
jen z očí do očí
to, co nesvedem
když tebou zatočí

tvé srdce a tak
co hledáme z nás
dostávat na frak 
jen v přítmí řas

hledáme, co je bůh
když visí před očima
a já jen dobrodruh
vidím, že jsi jiná

Michal Zachar
------------------------------------------------------

Toho, kdo se povznesl nad dobro i zlo, kdo je stejný k příteli jako k nepříteli,
kdo Boha zří ve všech věcech, toho Bůh neopouští a ani on nikdy neopouští jeho.

středa 23. června 2010

Spirit


když jsem stál
a držel se toho stromu
život kolem hrál
lidé spěchající domů

někdy přichází
ty naše duše nazpátek
stojíc na zápraží
v rozpuku poupátek

čím víc se zaříkám
strom a nebo krásná květina?
otázka je odnikam
a tam to všechno začíná...

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Radimovi

Bůh ti dává obličej. Smát se musíš sám.

pondělí 21. června 2010

I´m just shadow now


požehnání květin z louky
a dolet ptáků na střechách
to mě k tobě ze mně snoubí
v těch snových dálavách

a tak mě napadá při snění
že ti, co se nejvíc bojí zemřít
a bojuji až do denního bdění
s pocitem, že se taky bojí zřít

když utíkáme před smrtí
a že je to běh na dlouhou trať
utíkáme před životem, jak chrti
na konci stojí cedule - teď plať

ptákem být nevím, co si myslí
ale vím, že je si třeba odpustit
a nepatří to do styku s čísly
zítřek se sám stará, o to být

Michal Zachar
............................................................................................

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

neděle 20. června 2010

Noční motýl



ten strach v mé duši
trávící z všech jedem
a nevím, co mi sluší
když se nocí sejdem
do ulic duší našich
podivná ta stvoření
vytvářející si kaši
jako JÁ páv dvoření
z pochopení rozumu
nesoucím se ulic tmou
bliká neon konzumu
ty strachy nezmoknou
a z bludiček světýlek
od lampiček krásy
přilétá snů motýlek
říká, bál ses asi?

Michal Zachar
-----------------------------------------

věnováno hedvábným obrazům Dagmar Bergrové

sobota 19. června 2010

Srdečnou


procházím vším
a dotyky jsou
prachobyčejným
pocitem ve dvou
srdce zkoušená
posmutněle slzí
že neobyčejná
chvíle odejde brzy
zas tě vnímám
tlučeš mi do hrudi
srdečnou mám
rytmus k zalknutí
pomáháš uchopit
svět můj do sebe
takhle vám přeju žít
jít za dne do nebe

Michal Zachar
...........................................................................

Člověk nemusí vlastnit to, co miluje.
Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije.

I v jeho srdci.

Otázky XI. - neomezený život?



země neustále rozechvívá srdce
a to jsi ty, co se jím řídíš tady
někdy ti jde všechno prudce
jako míček spadne do zahrady

jelikož nevíme, kdy zemřeme
vidíme život jako studnu bez dna
jen tak si svou paměť zavřeme
jako když noční hlasy chladí tma

všeho je jenom určitý počet
na to odpoledne vzpomínáš
když ti v dětství letopočet
křičel:  jdi z dortu na guláš

kolikrát ještě v životě uvidíš
vycházet měsíc, tak v úplňku?
křičící mysl, dělej, že neslyšíš
nepatřils přeci k doplňkům

a tak mě rozechvívá slovo
a tvůj dotyk, mezi větami
možná vzpomenout ne mnoho
a pamatovat si jen to MY

Michal Zachar
------------------------------------------------

Hledat lásku? Nesmysl - říká rozum.
Směšné - tvrdí hrdost.
Riskantní - brání se zkušenost.
Ale samota mě zabíjí - šeptá srdce.

Forever neklidná srdce


mezi námi je svět
jak pár pruhů látky
a chceme všechno hned
a nic nedáváme zpátky

měníme vše v cáry
chtíc urvat si nejvíc
a tak rány hloubějí a pálí
milující a váhaví z kostnic

vykopávajíc pohřbené
z děr a rozpadlé zbytky
těl sobě jako živé nabízíme
toto je svět bez víry a kytky

ať zakokrhá tady rap
smetem mrtvé prudce
výjevy pohrobků budou hned
křičet, to je mít neklidná srdce

Michal Zachar
.....................................................................

Je lepší zemřít pro něco, než pro nic.

Milujte život jako ženskou


skončil jsem se společností všech 
a vybírám si mezi neskutečnými
teď popadám do plic tvůj dech
a říkám si, že byly možná i mými

pyramidy všechny, co jsem stavěl
dopadají zase na zem - na špičku
s úspěchem jsem si teď po přestavěl
život v jeden pokoj a malou opičku

teď sedím u pc a horuji pro bajty
trilióny malých mravních molekul
škvírečkami světa, co nemá sajtny
kapilárou lásky snů jsem tam vplul

atak vody svítá do prázdných žil
zbývá-li čas možná, že rozervání
tvrdosti nezabrání, ty tam jsou z víl
monumenty mé hrdosti k rozebrání

Michal Zachar
.......................................................................

Milujte život jako ženskou - nic lepšího k milování stejně nenajdete.

Podvečer



říkám si, že mrak, co letí
oblohou sedl si jako smetí
na řasách

koukám oblohou vážně
podvečerní tmou padá vlažně
jistý strach

a tak si zpívám, že jsou
uložená v nás jen rukou tvou
srdce jistá

plašíme podvečer a hluk
provádí s tebou to, co jistý kluk
jsem optimista

Michal Zachar
-------------------------------------------------

Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.