sobota 31. července 2010

Je daleko?


zas jedna střela vylétla
a jak se ruka uvolnila
tak slza z oka vyhlédla
a tiše se sama uronila

vracíme svou energii
střelám tiše mizejícím
za obzor běžíš za legií
smrt něžně přinášející

od počátků dne byla
teď jen vyšla najevo
ptal jsem se a nevěřila
smrti, jak jsi daleko ?

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
na památku Vjačeslava Tichonova - + 4.12.2009

Válka je iracionálním následkem pýchy, nudy a chamtivosti.

Buď připraven


jestli věřím na zázrak
zeptala se dcera
přeběhl čelem mrak
když zabrečela

povídám, že možná
a co potřebuje
že trápí ji věc hrozná
srdce zastavuje

jestli se v nebi zlobí
když přijdou
lidé, co trochu drobí
kampak jdou?

pohladil jsem úsměvem
tu malou hlavu
srdcem buď připraven
na lásky zprávu

Michal Zachar
........................................................................................

Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru, že je milujeme,
a nejlepší cesta k tomu je, milovat je opravdu
.

pátek 30. července 2010

Cesta do nikam


učili nás dosahovat cílů
v cestě do nikam
pot, co se ze mně řinul
pořád polykám

cesta, co bys jí neprošel
v světe není
sycená pachem lidských těl
kámen po kameni

to, co má prý každý rád
prapodivně jiný
když přestaneš cestovat
dorazil jsi k cíli

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Láska je nejkratší cesta k bližnímu.

čtvrtek 29. července 2010

Žáby na prameni


myslíme srdcem
a hlavou přitakáme
kdo je tím kupcem
30 stříbrných si láme?

chtění a strach
je blíže než se zdá
další místo na marách
když chtěl jsem být dva

k jasnému dni
vede hlavně odvaha
když neuslyšíš povel spi
jak se večer marně namáhá

srdce nechráním
a dávám jej pro hry
otevřít své oči znamením
postačí milovat tě tak, jak jsi

na cestě za pravdou
bez nálepek našich oslovení
slova křesťan, žid, muslim lžou
svíráme srdce, jak žáby na prameni

Michal Zachar
................................................................................


Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá.
Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí, jak hezký a láskyhodný je svět.


středa 28. července 2010

Úlet


někdy si tak rapuji,
ani nevím,že si zpívám
ale pořád se vnímám
a jen tak si pobrukuji

a říkám si, že to dobré
a zmrzlina tam patří taky
je vlastně nejprve špatné
jak slunce nad mraky

jsi schopný říct, na to máš
a jdeš pořád kolem dokola
sprayem zeď postříkáš
a nakonec, jóó kofola

a tak si říkám, to je cool
budou tady pořád-ny baby
nevím, jestli patří sem pool
já vím, jen ice, ice baby

Michal Zachar
...............................................................................
jestli v tomhle někdo hledáte nějaký smysl, tak jste úplně mimo...

video je zde...


 a stejně praštěný video je i zde

Vězni mysli


jako jednotlivé schody
které přístup znamenají
přemýšlím, jak to chodí
hledám směr, kterým utíkají

vídáváme často tak i sebe
strach nás drží, ne víra
chci vidět taky kousek tebe
než se nám brána uzavírá

vězni mysli, tak si žijeme
a někteří to nechávají tak
a tak si i taky zemřeme
vzbouřence nemá nikdo rád

když přijdeš na to, kde jsi
obklopen stěnami strachu
tak jediné, co lze je přej si
pozorovat systém krachu

tvých manýrismů a názorů
co vznešeně si sami hájíme
sám sebe vidět jako potvoru
to přeci nejsme, to vidíme :)

a tak nakonec poznávám
že žiji mimo svět své mysli
tu tvojí bourat nehodlám
kam by jsme to vlastně přišli ?

Michal Zachar
..............................................................................................................
Mysl otřesená pochybnostmi se bojí. A protože se chceme cokoliv, jen ne bát se, děláme vše proto, aby naše vlastní mysl nebyla náhodou znejistěna pochybnostmi okolního světa. Co kdyby to všechno kolem nás náhodou byla pravda? No a co?

pondělí 26. července 2010

Jako kdyby jste nic neřekl... As If You Said Nothing...


budete-li hledat v srdci
najdete, co umožňuje být
možná nebýt jako krtci
co si rýpou letní byt

jiskřičku rozčarování
co zažehuje další ohně
požár, co spálí v dlaních
i držák od pochodně

celý ten svět iluzorní
ve kterém skvěle žijem
byly jsme tak nepozorní
k tomu, co dýcháme i pijem

bezmocné čerpání z lpění
na útěku před strachem
až do ranního kuropění
letíme k zavislosti 1 machem

a naplnit si život věcmi
které naši radost neužijí
chuť zakřičet: kde jsi?
je to, co se nepromíjí

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Simoně

Rozdíl mezi klidem a jistotou mysli - jistotu poskytuje jen pravda,
klid skýtá upřímné hledání pravdy.

neděle 25. července 2010

Vzájemnosti


láska zrozená z citu
sebere formy díků
neodpovídá v skrytu
hotovým okamžikům

v prvé chvíli je to zlé
zažít citlivost jádra
sdělení, že skutečné
vidíš a zeď spadla

ochranná zeď boří
se tvou laskavostí
tak ať tvé srdce hoří
když vidíš vzájemnosti

Michal Zachar
-------------------------------------------------
Vlaďce

Láska je spojení muže a ženy a spoluúčast v celém životě, sdílení božského i lidského zákona.

Sen


prostě vyplouváš
z běžných měřítek
na hladinu myšlenek
jak je ostatní nechápou

z dnešních věcí máš
možná i trochu užitek
jsi sama sobě dovětek
prachem slunce prosátou

jak tvoříš ty dny
všem kolem i v nás
působíš rázy svědomí
toho, že máš tolik, co dát

svět je nekonečný
a hledáš spousty krás
možná, že když zdáš se mi
je sen láskou na stotisíckrát

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Nesni svůj život, ale žij svůj sen.



sobota 24. července 2010

Zaklínač - witcher



kolik věcí a lidí
vstoupilo do života
který si nezávidí
co sbíráš na godota

každá z nich
vzbudila jen trápení
ať žiješ jako mnich
či podléháš mámení

najít jen radost
co by netrápila 
a neztratit mladost
aby tě nezabila

žebravou miskou
klepeme na dveře
chceme uznání tou
mocí árie v opeře

nad tvým tělem
zaklínám, abys živá
pochopila, co seberem
v tom štěstí nespočívá

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------

Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.

pátek 23. července 2010

Sometimes cockle - někdy koukol...


někdy mám chuť si zavzpomínat
 na ty dny, co tenkrát kvetly květy
které voněly až z dob těch vlád
kdy hrály v rukách kastaněty

někdy mám chuť se dál podívat
na ruce, co dali tvar mé duši
jen láskou se zalykat a plát
to je to, co ženám sluší

někdy mám chuť nadechnout
to, co životem mi voní v lese
a smůla, že jen malý bloud
v pohádkách strach třese

někdy mám chuť se rozpovídat
o tom, co znali všichni kolem
a stačí jenom zavzpomínat
na louky s koukolem

Michal Zachar
....................................................................................

Příroda dovede stejně jako básník vytvořit největší efekty s nejmenším počtem prostředků.

V objetí asfaltu


a co ty, máš taky problém,
zastavení na moři změn
v té síti nových net domén
hledáš život vedle, ne v něm

co přinášíme sobě sami
někdy, když pozoruji měny
cosi nazýváme hrami
říkám, kdo platí tyhle změny

měníme prostě vše
způsobem trest, disciplína autorit
a kázáním viny zlé
své pýchy nad tím všechno mít

vytržen z kořenů přírody
spočívám v objetí asfaltu dnů
co dokázali do vody
jen dostat z očí mých mou sůl

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------

Příroda není nic jiného, než Bůh ve věcech.

Krása a duch


jsme pouhá slova
dělají existenci skutečnější?
tak tedy znova
pokusit se být statečnější

duch trvá déle
nežli krása vyprchá do bublin
a v hlavě v kostele
stříkáme šťávu z rudých jeřabin

v zuřivém boji o bytí
pouhé chceme mít, to co nepomíjí
v hlavě veteš do sítí
a bláhově doufáme, že se to nepromíjí

krása je jen podoba
ducha, co nepotřebuje vysvětlení
jen odraz toho, co doba
odráží v temných vodách zastínění

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------
Nově jmenovaný velitel v Alžíru jel automobilem z letiště do své rezidence. Ihned vydal příkaz vysadit kolem cesty alej stromů. Pobočník oponoval: "Ale pane, stromy rostou přes sto let než poskytnou stín". Velitel odvětil: "Právě proto je musíme zasadit již dnes!"



čtvrtek 22. července 2010

Halo



všechno čemu, kdy žehnáš
není-li přijato mění se v zápětí
slýcháváš často, ty se máš
nevidouce to prokletí

a tím, co nikdy nevidíš, 
když všem sbíhají se sliny
přijmout tajemství, že víš
že každý z nás je jiný

a jako není jedna hora
tak není ani jedna rovina
příležitost tady a teď volá
a neboj není jediná

Michal Zachar
...............................................................

Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.