úterý 22. února 2011

Zde přichází slunce (Here comes the sun)


Nemůžeme přimět člověka k ničemu jinému než v něm už je. 

Svoboda člověka není v tom, že si dělá "co chce",
ale vždy jen v tom, že "zušlechtí" (od toho pochází slovo
šlechtic, šlechetný) 
to, co je mu dáno.
Pokud nenachází v sobě sílu k vnitřnímu zušlechtění
ve skutečnosti není svobodný, ale je otrokem astrálních sil
- tzv. egregorů (ať žije výuka magie - :) )
a je iluzí si namlouvat, že zrovna my jsme zcela svobodní,
když jsme otroky vášní a celé dějiny nás o tom přesvědčují.
Člověk se rodí na určitém místě a do určité doby
neboť potřebuje pracovat s určitými silami, aby učinil 
sám sebe celistvějším. I já sám. Bez vyjimky.

Když se pozorně dívám na sebe do zrcadla a učím to ostatní lidi,
ptají se mně mnohdy ostatní, proč by se měl člověk dívat pozorně?

Odpovídám jim, aby se naučil vidět sám sebe 
a ne jen svůj obraz, který si o sobě předem utvořil...

Tisící básničku píšu jako prózu a tímto se omlouvám všem, kdo si k ranní kávě dali ještě i mou básničku. Nebudu teď nějakou dobu psát. Pokud budete mít chuť a bude vám nějaké téma chybět či přebývat,
napište mi, zkusím vám něco stvořit a poslat
A jestli se k psaní vrátím, ukáže čas.
Teď je třeba žít. Mějte pěkné dny. A Bůh vám žehnej.

Váš Michal Zachar

pondělí 21. února 2011

Nesmrtelná (Je suis malade) - 999


možná, že láskou
stárneme předčasně
a že se na ní umírá

přechylujem souhláskou
máme jen své vášně
a mládí to nic nesvírá

a možná, že mládneme
i když jen na pár dní
nadělí nám spravedlivě

a než si zase lehneme
poslední loď opouští
podlehnouc direktivě

láska je divoká síla
zkuste ji zkusit zkrotit
tak nás prostě zničí

zajmout jí, aby nám zbyla
a můžeš i krev potit
tak s námi jen cvičí

k pochopení nám nahrává
ale bezradně stojící
a nevydává ani hlásku

je to jen srdce potrava
nejdůležitější jsi ty: volící
nikdy nedám to, co mám: lásku

Michal Zachar
------------------------------------------------------------
Skutečnou hodnotu našemu životu dává vědomí ne toho,
co děláme a umíme, za co nás považují rodiče, partner, přátelé,
ale toho, kým jsme. My sami.

S láskou v sobě, nikoliv našich představ o druhých, 
mylně vydávaných za lásku máme ještě naději...

Odkazy dcer (Don't Blame Your Daughter)


kam dáváme oči?
když se máme podívat?
a kdo do nich vkročí?
a začne si zpívat?


když jsme šli dál
kousek cest svých dcer
zkusit si, jak bych stál
a nabrat si směr


vyšší rovinu lásky
vnímáme svými smysly
a že k uchopení krásy
není třeba mysli


šachová dílna prahů
kde v sobě lepíme lekce
polámaných kousků vztahů
šach dostáváš i pěšcem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------
Pokaždé, když jsem byli zdrceni nebo prožili trauma, byly to situace, kdy se nám nepodařilo naučit se předložené lekci. Místo toho, jsme rozlámali svou mysl na kousky. Byly to situace, kdy jsme měli možnost vystoupit na daleko vyšší rovinu lásky a porozumění. Nic není ztraceno, protože tyto zkoušky k nám přicházejí stále znovu prostřednictvím našich vztahů. Naše vztahy jsou dílna, kde se můžeme naučit své polámané kousky zase znovu pospojovat. Protože až přijde další zkouška, bude ten novej sekáč jinej - ten se už nezakecá...

neděle 20. února 2011

Vše (Everything)

Photo by © Marino Parisotto

čemu se podobá láska?
malému listu z topolů?
žirafě když si mlaská?
kolotoči dolů nahoru?
životu na ploše šikmé?
a žije příčetností dam?
světlo, že ve tmě blikne?
kolik dám času hodinám?
jaká jsou její pravidla?
nadšená je cesta k ráji?
řeka, co zvedla stavidla?
spláchne vše, co jí dají?
podobá se všemu na světě?
rozeznáš její obraz od skic?
pokud jo, jsi na jiné planetě
jí se přeci nepodobá nic...

Michal Zachar
..................................................................................................................
Když hledáš opravdovou lásku, musíš se nejdřív unavit
průměrnými láskami, které tě potkávají.

Ta opravdová je jediná, co vydrží.

sobota 19. února 2011

Vzpomínám si (I remember)


sněte sny nahlas
proudem stým
životem za čas
dojdeme k svým

kolikrát nemohl
jsem se uchopit
a rád se přemohl
a s ní šel chvíli si být

sny o malé velké
lásce na inzerát
sečtěte si celkem
i se slovy mám tě rád

cit nevyměříš cestou
ani jako tu silnici
doslechneš se stou
zkazkou čekáním vonící

co čekáš? zázrak?
a s obnošenou vestou?
poslouchat vždy budeš, avšak
místo abys šel svou vlastní cestou

Michal Zachar
----------------------------------------
Muž může být šťastný s jakoukoli ženou, pokud ji nemiluje.

Kruh (Hříšná těla, křídla motýlí)


shazujeme kůže ctné
smrt už tu stojí zas
kdo to zažil, ví své
prodáváme sebe z krás

těla hřeší a jejich duše
se pokoušejí být čisté
pod okolnostmi kluše
srdce, co nebilo si jisté

přežil jsi zápas o tělo
se šrámy na celý život
tam, kam jdeš nechtělo
ať duše dělá deštivo

hlupáci, co přehlížejí
co umíš, než spadne
Damoklův meč na naději
a než zbydeš sám jen

vzpomeň si na kruh
vystav své tělo sluncím
do vlasů zapletených stuh
pálíš v koších hrudních

dáš dohromady obraz
vezmi si nalezenou sílu
vymanit jen svůj odraz
z křídel světa, jdi a miluj

Michal Zachar
------------------------------------------------------
Pokud chceme, aby byl náš vztah stále živý, musíme do něj pořád vnášet život.
Čím víc se poznáváme, tím víc se doopravdy milujeme.


Staré fotky (Naval)


zase nemůžu spát
a budí mě staré fotky
jde z nich chlad
a jsou trochu i krotký


tváříc se černobíle
vyprávíc mi příběhy své
dnes je všechno milé
o tom, že bylo dobře a i zle


odkrývám z nich
koruny stromů a plachetnic
láska je srdce zdvih
zas trochu domů a co je víc?

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------
Každá oblast vztahů, kde nepanuje úplná hojnost, ať se jedná o komunikaci, peníze, sex, volný čas, štěstí či cokoliv jiného - je oblastí, kde se nám zdá, že máme pravdu anebo jsme o trochu lepší než náš partner: jde o oblast, kde bojujeme, aby partner či situace uspokojili naše potřeby, ještě než to skutečně udělají. Míra nedostatku určuje, jak dalece ještě nejsme ve vztahu vpravdě partnerském.


pátek 18. února 2011

Poslední píseň, kterou na tebe vyplýtvám (The Last Song I'm Wasting On You)


proč si máme
naslouchat?
srdci dát sen
a ne si lhát
tam, kde je
je i tvůj poklad
když dospěješ
k bodu milovat?
každý den je
jiný a s ránem
si zpíváš sen
o přestálém
štěstí zrodu
nových světů
a k nim vchodů
na jednu větu
když hledáš
lásku dál a zas
i když nic nemáš
láska zachrání nás

Michal Zachar
......................................................................................
Očekávání a požadavky se rodí z pocitu nedostatku, kterým se v skryté rovině bráníme budoucnosti. Do budoucnosti se ženeme plni očekávání, ale přijímat jsme schopni jen málo, sice něco žádáme, ale neumíme ani přijímat, ani se z daru radovat. Každé očekávání je strachem z budoucnosti.

čtvrtek 17. února 2011

Dovedu žít (Dreaming With A Broken Heart)


tak se láme zas
postavit odpověď
možná hůl a čas?
jen tady a teď

a můžeme zítra
vyrazit zas dál
zda chvějí se jitra?
když jsem se bál

maličcí z lásky
hledáme napětí
adresář sázky?
počítej do pěti

daleko kam vím
i když je chtěno
tam za údolím
dojdem tam někdo?

když touha žene
opít se za vinu
nikdo krom tebe
neznáš tu krajinu

jen blázni změní
výzvu žít i smrtce
dovedu žít bez snění
i s tímhle srdcem

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------
Význam jde s citem ruku v ruce. Dává nám směr a smysl. Když naplňujeme smysl své existence, když žijeme v souladu se svým pravým významem, žijeme pro lidi a ne pro ty zbytečné drobnosti, kterými myslíme jen a jen na sebe. Je důležité cítit co nejvíce, abychom mohli rozšiřovat vlastní osobnost, protože pokud nic necítíme, umíráme.

středa 16. února 2011

Jak je daleko?


Jak je daleko?
Tvá víra?
Jak je daleko?
Když svírá?
Jak je daleko?
Pohyb řas?
Jak je daleko?
Když ne v nás?
Jak je daleko?
Všechno tajné?
Jak je daleko?
Jen už ráj ne?
Jak je daleko?
Drama krás?
Jak je daleko?
Plamen zhas?
Jak je daleko?
Boj o moc?
Jak je daleko?
A za den či noc?
Jak je daleko?

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Existují dva důvody, proč v nás vzniká drama vztahů. Buď s partnerem vedeme boj o moc, v němž jeden z nás či oba hledáme stále dramatičtější způsoby, jak vyjádřit svůj názor, anebo nám pak vztah přijde nudný, takže stvoříme drama, abysme unikli chladu. Ale každý zápas a chlad v nás bohužel znamená jen to, že se vyhýbáme vlastní kreativitě. Ta by v nás našla řešení. Ale chceme ho najít v sobě? My skutečně milující?

úterý 15. února 2011

Navždy (Forever)


jsou dva pár?
a jak se učí láska?
v čem je největší žár?
v nenasytnosti, když praskáš...
a tvé vize očí?
bič sleduješ příští?
zločiny a do nich kočí?
testuješ srdce z nenávisti...
co je to smutek?
nejhlubší než snění?
i večer bez pohnutek?
ti normují své odloučení...
vážnější nemoc?
možná, že zmrzneš?
a než ti přijde pomoc
je to jen prázdnota srdce...
ptáme se dokola...
jsem už jak každý...
stačíš než nás předvolá...
pochopit a to už navždy ?


Michal Zachar
-------------------------------------
Vize znamená, že přeskočíme přes propast k lásce a necháme stát most, po němž nás budou následovat ostatní. Když sami sebe dáváme tak intenzivně, beze zbytku, že se obrátíme naruby, dovolíme, aby se na zemi znovu zrodila láska. Umožňuje nám přeskočit bezednou propast nevědomé mysli a překonat nicotu. Vize nám umožnuje dostat se na nové území lásky, kde nacházíme i nové odpovědi. Potom jsme schopni vybudovat most, po němž mohou následovat ostatní i objevit jazyk, kterým lze vyjádřit nevýslovné. Máme-li vizi, žijeme pro smysl své existence. Dáváme dar sebe sama tak opravdu tvořivým způsobem, že cesta je bezpečná i pro ty, kteří jdou za námi.

Rozhovor (Your house)


"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A co se mne vlastně chceš zeptat?"

"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"
Bůh odpověděl:
"Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili..."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. 

Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"


Bůh se usmál a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, avšak odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit mnoho kromě lásky a štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli. 
Lidé zapomenou, co jste udělali.
Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Andělé & Démoni (Angels & Demons)


andělé nebo démoni?
jsme si podle nálady?
utrhnout plody jabloní
jen tak z cizí zahrady?

a tvořím vlastně člověka?
kdo odpovídá za celek?
jaká je sláva odvěká?
a proč šeptám nesměle?

že jsem tě nikdy neztratil
když jsi si ani nevšimla
protože jsem nevlastnil
ani slzu, co byla prolita

spojenci dne či noci?
ta kapitulace není lehká
pravá láska je ve tvé moci
a může říct, jsem křehká

Michal Zachar
......................................................................................................
Pravda není zbraň, kterou bychom měli mlátit po hlavách lidi kolem sebe. Pravda dovoluje zvítězit každému z nás. Pravda je sjednocením všech názorů na současnou situaci. A vždy škodí, že si lidé neříkají pravdu do té míry, aby mohli DOSPĚT k plnému porozumění a k řešení. Dokud nezvítězí všichni kolem nás, není to ještě celá pravda.

Anně

pondělí 14. února 2011

Všechno, co potřebujete (All I Need)

obraz - autor Alice Vegrova

chci říkat slova
nejen bolavá
o radosti nová
co srdce vydává

vyplňující šrámy
jak na ochoze
mraky jdou sami
naproti po obloze

kamsi směřující
svou pozornost
já jsem vnímající
napořád a dost

chci si tady říkat
teď jdi a vytrvej
očima se zříkat
jako poprvé

Michal Zachar
...........................................................................................
Všichni, kdo stojí na obou stranách konfliktů, mají nějaké skryté pocity. Jestliže jsme ochotni zjistit, co vlastně skrýváme, co nechceme cítit, tvoříme pro sebe příležitost. A když projdeme ohně těchto pocitů, přirozeně se pohneme kupředu.

neděle 13. února 2011

Zlomený (Broken)



na obzoru kouř zmlžený
do oblak stoupající
klečící zlomený
a dávající

jen tvá malá panenka
zbyla nám z válek
bez klik okénka
a taky šálek

poslední bitva vzplála
a jsem mezi kameny
přeživší jen z mála
že by znamení?

zlomeným zůstávám
a všeho do času
co dostávám
svou spásu

Michal Zachar
.................................................................................................................
Problém je jenom znamení, že je mezi námi přerušeno spojení. A protože všechny dobré věci jsou obtížné a vzácné je lehké jej ztratit a těžké jej nalézt. Srdce totiž vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje.

Celou tu dobu (All this time)



z rozmaru ponoříme se
do vod plovoucích
dobrý bůh uvidí tě
a že jsi žádoucí

z rozmaru bolesti víme
nám žít láskou nejde
a tak ve dne spíme
co na tom sejde

z rozmaru strachu sil
tady si pokouříme
a taky bych i pil
třeba zabavíme

z rozmaru rozumu své mysli
štětcem děj každodenní
celou dobu jen závislí
v srdci to tak není

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Obětování se je skoro jako láska. Chybí v něm jen důležitý prvek. My sami. A protože obětovat se můžeme prostřednictvím role v níž nejsme my sami přítomni, platí že sice dáváme, ale nepřijímáme. Dáváme-li ve svém daru i sami sebe, je to dar z největších, neboť nám umožňuje také přijímat. Ale to tehdy, až když se dáš zcela beze zbytku.

Tajemství (Secrets)


touha je tajemství
co odkrývá i splín
bolest z panenství
že mi otevírá klín

někdy jsme objekty
na cestě svodu těla
v hloubi sebe vím
že jsem to chtěla

jak dávat se sama
a přitom bez obalu
co nás písmenama
píše nezpomaluj

sdělujem světu sex
facebookovou fotkou
kdo komu kam vlezl
a nedělám se krotkou

kouzelnou hůlkou
mávnu na pozdrav
jsem jednou půlkou
zralou bez poprav?

Michal Zachar
........................................................................................................
Sexuální touha je někdy jen zástěrkou naší bolesti. Když někoho přilákáme, aby s námi prožil sex, nemusíme se touto bolestí zabývat. Je dobré se podívat, co se skrývá za naší sexuální energií. Protože teprve když se osvobodíme od své bolesti, můžeme získat nazpět svou skutečnou přitažlivost.

sobota 12. února 2011

Dobrý život (Good life)



krásný den nám přináší
úsměvy slunce s políbením
paprsků, co do té naší
návštěvy života přikořením

jsme zajatci spouští snů
o tom, jak žít s sebou
máme padací most k dnům
a úsměv jde samosebou

stačí jen okamžik radosti
a nehledat roznětky
výbušných směsí ne zralosti
postrádajících zápletky

možná, že úsměv stane se mou
záchranou jít na brzdu
bomba i roznětka, kde vždy jsou
 jen otisky našich prstů

Michal Zachar
............................................................................
Jestliže se obětujeme, jde o zátaras na naší cestě k vyšší rovině života jak ve vztahu, tak v profesi. Jsme-li ochotni sebe sami vložit do hry, vytvořit si svůj prostor, kde můžeme dýchat a žít, dá nám to více odvahy vykročit do budoucnosti a vstříc úspěchům života. 

Kateřině

pátek 11. února 2011

Odpadnout (Fall away)


zase padla clona
a objektiv mlčí
necvaká znova
a ticho si srší
máš chvíli klid
a promýšlíš život
kam vlastně jít
a bude to pivo
radost z nečekaných
okamžiků splynutí
na jazyku slaných
v duši bodnutí
dáváme sami sebe
do všeho kolem
odpadnout z nebe
seslaných uniforem
i my je oblékli si
závoje zahalující
objektiv umínil si
pravdu odhalující
a tak tu nazí
i když oblečení
blázníme až mrazí
radostí rozdivočení
umění je síla krás
když všeho dost
jen láskou v nás
vzniká skvost

Michal Zachar
---------------------------------------------------------
Když jsme s nějakým člověkem, ale neradujeme se z něj ani ze sebe, obětujeme se - jde o protiklad dávání. Pokud se z někoho neradujeme, důvodem je, že mu nedáváme sami sebe. Čím více lásky někomu dáváme, tím jasněji vidíme, jaký opravdu je. A více radosti nás obestírá.

poděkování celému teamu (Petrovi, Tereze a Aničce), který dnes do naší společné práce při focení vložil své srdce...