čtvrtek 30. června 2011

Vlna (The Approaching Night)


hledáme lásku v horizontu
doufajíce, že je trvalá
co dělá z písmen čára fontu
když svoje znaky šeptala
že na obzoru jen chvějící
je schopna milovat
tu čáru hor, co drží dělící
schopnost ti diktovat
milovat můžeš i prchající
vlny, co klepou břehy
moře se na zem sápající
to vše z lásky a něhy
nežádající záruky a jistotu
vrhá se celá do objetí
tou láskou dáváš životu
velikost bytí bez prokletí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Až se dáš úplně celý. Pak už nebudeš mít nikdy nic pod kontrolou....

úterý 28. června 2011

Věci půjdou podle mě (Things Will Go My Way)


čím více bereme
sebe na křídla nevědomí
prázdnější modleme
nejistotou svou nevidomí

čím více bereme
tím méně jsme spokojení
přijímat nechceme
strachem svým poražení

čím více bereme
bez srdečních kontaktů
ztrácíme, co chceme
asketové hledící do aktů

čím více dáváme
přijímáme nazpět branou
než ztvrdnem na kámen
vždycky máš na vybranou

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Zasloužíme si přijímat. To, co si bereme nám většinou brání radovat se z toho. Ta malá provinilost z toho pocitu blokující radost a udržující tě v pocitu, že jsi míň než jsi. A tak, když se přistihneš při braní, udělej co musíš, aby ses mohl přistihnout při dávání.

Život je život (Life Is Life)


život jsem i já
a není to mé ego
jsme prostě dva
v jednotě tebou

ego bolest působí 
ale taky ji i léčí
láska se znásobí
až když je něčí

soutěžíme v já
zbytečnými úkoly
soupeřící svár
kdo komu dovolí

to, kým jsi ty
to je podstatné
ego nech lžím
láska žít zůstane

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------

Z lásky se vám může chtít umřít,
ale taky můžete pro lásku žít.

A také můžete láskou žít.
Kolika lidem jsi dnes řekl, miluji tě?


Signatura (Love The Way You Lie)


vyléčím cokoliv
když láska spí
vlastně nic nebolí
když jsi sama lží

oceňuji tvé dlaně
jak vztáhla jsi
když popel na ně
padal počasím

oceňuji proud sítí
které otevíráš
jak tvé srdce svítí
lásce neubíráš

oceňuji svět kolem
smysly ti dané
jsi jak úrodné pole
pluhem usmýkané

oceňuji tvůj dech
co stoupá vzhůru
něco mi tu nech
na lásky signaturu

Michal Zachar
.............................................................................................

Člověk může dosáhnout dokonalosti jen tehdy, 
když nechá rozpustit svou krásu v lásce.


neděle 26. června 2011

Podivný svět (Strange World)


pustošíme si splavy dne
a láska umírá nám za noci
to každý vidí jen to své
bez těla, duše pomoci

a kolikrát zakřičíme tmou
co obklopila naše kořeny
ať na děje hledíme si stou
tváří, co sedí mezi rameny

a radost s bolestí se střídá
tak jako mraky stíní den
bez lásky milovat je bída
a prázdno vchází Bohu do oken

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý. Přestaňme být dalšími z Božích zmrzlíků, co si nedovolují pociťovat lásku. Dovolme si sami v sobě cítit lásku, radost a štěstí. Pokud nic necítíme, pak celý život jen tiše umíráme.


úterý 21. června 2011

Ztracená vesnička (Lost village)


tak ti zas odeznívá čas
a vítr vanoucí se bál
najít se můžeme v nás
o co by každý stál?

požadavky slov a pocitů
kdy naše srdce kráčí
slýcháš u svých rozkmitů
že by i hlasy ptačí?

iluze domněnek čekající
na kdyby potřebných
a do duše voláme si věřící
se zas snáší tichý sníh

po schodech pyramid jdem
ztracenou vesničku spás
bojíme se, že sobě naleznem?
když stopy k ní odnesl čas?

Michal Zachar
...............................................................................................

Zavři oči a jdi do sebe. Za hranici toho vnějšího života, do své ztracené vesničky, kde je tvá duše doma. Na místo, kde jsi celistvým člověkem a kde neexistují tvé potřeby. To je místo, kde máš všechno. To je základní skutečnost tvé mysli. A teď oči otevři. A uvidíš tu svou ztracenou vesničku...

neděle 19. června 2011

Stará cihlová zeď (Old brick wall)


jak se teď cítíš?
u staré cihlové zdi
sám na svět hledíš
a duše ti skládá mši

kde cihla je tónem
zdi v srdci zvonící
a říká jdi honem
jsi láskou věřící

ruka se dotkla
drsného povrchu
hledáš svůj poklad
blesk svitu paprsku

a tak rozebereš zeď
tu starou cihlovou
začneš hned teď
stavět nanovo?

Michal Zachar
------------------------------------------------------

věnováno TRADJAIG

Příliš často dovolujeme věcem v životě přerůst ty lepší stránky povahy, a proto je třeba, aspoň jednou denně číst pár veršů, zazpívat si nebo se podívat na krásný obraz. Příliš často stavíme zdi názorů mezi sebe a svět domnívajíce se, že se tím uchráníme zklamání. Protože jsme-li vzdáleni od toho, co milujeme za zdí, ovládáme se, a zdá se nám, že, čím mocnější je naše zeď, tím více sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Zbouráme.li zdi, opět se objeví to, o čem jsme se domnívali, že se toho dovedeme zříci. I to je láska. Bourat s-vědomím své staré cihlové zdi...

sobota 18. června 2011

Padat (Falling Down)


uchopila s do zubů smršť
z toho, co říká si tvůj život
a že to byla tvá náhlá smrt
zapomněla jsi tu i to pivo

padat zpátky mnohdy chcem
za branou mysli života jsme
kam kdo z nás teďka jdem?
zapomínáš jedno sto jmen

napravit chyby náleží času
tomu, co odplaví proudy dnů
segregací smyslu pro rasu
šlechtěným z bojových psů

veselou dáváš rozkazem
srdci, co už tě nikdy neuvidí
tys byla lásky důkazem
obsáhnout bolest všech lidí

Michal Zachar
.........................................................................................................

Blance a její babičce

Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít,
a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.


čtvrtek 16. června 2011

Pochod proti mně (March against me)


skvoucí se tiše v dějinách
prohlédl jsem a řekl ách
čemu, že říkáme naděje?
láska, že jemně zahřeje?

svit kalným ránem prosekl
tmu slasti až bol utekl
a mračnou chmuru ve tváři
odlesky meče jenom ozáří

tak směle kráčím k rovinám
když dáváme si lásku hrám
co šikmě ční mi do života?
třpyt z úsměvů nanobota

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát.
Srdce jen jednou.