bojím se připoutat
a při tom toužím po dotyku
váhám, co mohu dát?
když tělo mizí v okamžiku
svým srdcem naslouchám
učím ho vést kroky, ať neulpějí
a oč víc hloupě vypadám
ptám se tak, co je za nadějí?
vlastním víc než očí jas
pronikající tvou nocí dnem
a hlavou se mi žene hlas
že milovat nemusí být snem
nemohu dát víc než kousek místa
budoucnost bez jistot v okolí
a i když vím, co mi osud chystá
láska se smrti nikdy nebojí
ptám se tak, co je za nadějí?
vlastním víc než očí jas
pronikající tvou nocí dnem
a hlavou se mi žene hlas
že milovat nemusí být snem
nemohu dát víc než kousek místa
budoucnost bez jistot v okolí
a i když vím, co mi osud chystá
láska se smrti nikdy nebojí
Michal Zachar
..............................................................................
..............................................................................
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ