Stránky

pondělí 2. června 2014

Vojáci štěstěny


tvůj pohled obléká mě do krásy
a duše světů žene do květu
do smrti být čelenkou na vlasy
písmenky v básni popletů

a po proudu paprsků měsíce jít
a dojít až k pramenům dnů
drobná a štíhlá, copak ty jsi štít?
co prohnul se, když meč tnul

odlivem přílivem země krví zalité
plujeme ve vodách krvavých
ty sama sníš, co mají květy rozvité
tvé slzy z mostů skřípavých

do duhy ohňů svoláváš smrti stín
tak teskně se končí láska žen
usmíváš se v polibku loučení vím
my muži pracující pod křížem

..................................................

Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný. - Fridrich II. Veliký

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ