neděle 21. června 2015

Zdání (You are)

FOTO: Alexia Sinclair

a kdyby nezbylo už nic
a všechno bylo jenom zdání
je v životě něco víc
než pohled tvůj, tvé milování?

a zbyly prolomené ledy
co řekou bytí táhnou proudem
kousky lidské abecedy
ti, co si lásku udělají poutem

a vstává srdce z popela
neříkám mu už miluj tak a tak
jen spatřit v ženě anděla
a milovat, nečekat na zázrak

čtvrtek 18. června 2015

Temná noc duše (The Dark Night of the Soul)



jak ti mám říkat, že tě miluji?
když ne svým objetím?
jak se v lásce říká slibuji?
když ne tvým srdce dojetím?

jak se ženě žene slza do oka?
když tvoří dva, co milují?
jak se dívá láska? zvysoka?
když někteří dole chybují?

jak se nám život posmívá?
když se srdcem bouří?
jak říct, že jsi jedna třpytivá?
když kapou slzy, oči se mhouří

jak mám říkat, že tě miluji?
když to noc neuměla?
jak se v lásce slova skloňují?
tak, že srdce se nám chvěla

Michal Zdeněk Zachar

pondělí 8. června 2015

Theomachia


v každém koutě mé duše
stojí oltář jiného boha
a bušící srdce silně kluše
raz a dva, píseň strohá

a tak se zvedám z popela
jak Fénix z bájí věku
snad, že syna jsi nechtěla
křičela duše na útěku

kdo vstává ze země a letí
a letí jen dál do nebe
to, že k lásce je třeba třetí
nešetřil´s solí, chlebem

tvé světlo zapálilo tmu
a duše byla pokřtěna
došel sem tam, kam jdu
léčí mě tvá proměna

a tak, kdo hledá najde
klid síní srdečních
učit se, dřív než zajde
život je lásky tanečník


↕↕↕↕↕↕↕↕↕↕↕


"Tak jako sluneční světlo dopadající na mořskou hladinu ozáří a prosvětlí jen horní vrstvy vody, zatímco hlubší vrstvy zůstávají zahaleny v temnotě, dokáže pomyslné světlo makrokosmu representované Sluncem v přírodě osvětlit pouze horní vrstvy substance, z níž je utkána lidská existence. Její hlubší vrstvy setrvávají ve tmě, podobně jako je tomu v moři. Na místě, kam světlo dosáhne, však vzniká paradoxně stav ohrožení, protože se zde odehrává pokračující proces Stvoření: zde se setkává světlo s temnotou, věčnost s časností, profánní s posvátným. Ve starozákonní době, kdy lidé byli dosud bohabojní, žádali Izraelité Mojžíše, aby za ně jednal s Hospodinem: „Mluv s námi ty, a my budeme naslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“ Ti, kteří jsou s to toto světlo přijmout a integrovat je v rámci své individuální osobnosti, dostávají darem přemíru tvůrčí energie. Ti, kteří nejsou schopni tento příval světla zvládnout, onemocní „svatou nemocí“ – neurózou." - Hans Blüher


PS: To, co se odehrává v našem nitru, je theomachia – zápas bohů a obrů, střízlivě jungovsky řečeno, zápas archetypových psychických mocností. Vyplývá z toho, že naše nepatrné individuální Já zápasí o přežití a sebeprosazení ve světě obrů, ať už je označujeme tradičně jako bohy, démony, duchy, draky, čaroděje atd., nebo jim v jazyce soudobé psychologie říkáme archetypy, psychické faktory, dominanty apod. Když se individuálního Já zmocní některá z těchto psychických mocností, a když je takových jedinců ve společnosti většina, vznikají společenské jevy, jako byl německý nacismus, italský fašismus, ruský bolševismus, nebo soudobý islámský fundamentalismus atd.

Je třeba mít na zřeteli, že posedlý davový člověk je skutečným obrem, jemuž kultivované a diferencované individuální Já, jakkoli skvěle technicky vybavené, nedokáže čelit, pokud se mu nedostane podpory ze strany stejně mocných vnitřních, duchovních a psychických faktorů. Největší problém současné západní civilizace spočívá pravděpodobně v tom, že v případě budoucího střetnutí s obří silou nepřátelské davové ideové posedlosti nebude již umět oslovit ty nadosobní síly, bez jejichž pomoci se jí nedokáže ubránit.  - Rudolf Starý

čtvrtek 4. června 2015

Bílá voda (Wiped out)


tak jako na splavu bílá voda
jak stesky bušíš mi do prsou
když v tobě cosi lásku hlodá
a já srovnávám tě s oblohou

vše si splývá, jak vlny splavu
kdo z nás je tu měsíc a slunce
jen nápěv andělů pro zástavu
jsem život na hluboké strunce

v dálce, jak město dělá shon
a u mě v srdci broukáš stesk
kde rozléhá se v dálce zvon?
něha z tvých tváří, dává lesk