středa 28. října 2015

Jsme


Jsme oheň a led
Co se láskou rozpouští
A chceme všechno hned
Třeba vodu na poušti

Jsme labuť a drak
Zpíváme si oheň chrlící
Milovat můžeš teď, ne pak
Skutečnost, co je žijící

Jsme nocí i dnem
Spojeni chlebem i vínem
Hmota, žijící si svým snem
Příčina, následek splyne

 Jsme žena a muž 
Uprostřed všeho světa
K tomu, co nedokončil nůž
Nám stačí jedna věta

Jsme slovem, co smí
Vteřinu srdce nad osudem
Říct, můžeš být poslední...
Jaké to tvoje bude ?

čtvrtek 8. října 2015

Malými dotyky


zas mi ubíháš
myšlenko na lásku
co v sobě máš
můj myší ocásku

hledám dospělost
vzdálený jsem život
když říkáš dost
nejsem tvůj lodivod

jak slova spolu
celí a srostlí srdcem
že nejde dolů
inkoust ani škrtem

popsaní křídly
malými dotyky per
staly se zřídly
lásky hry, dávej a ber

Zbytky z poesie


do dlaní přidávám
tvou lásku z rozmarýn
a do vzduchu pěnkavám
si kreslím symbol prastarý

co je z duše láska?
tělo vstane, hra svalů
to když ti srdce praská
abys uvolnil bolesti skálu

té poslední milost
jdeš zabít svého vraha
že myšlenky nemají dost
síly, zničit, kam paměť sahá

z dotyků prstoklad
odkud se má krev lije?
že tělo je lásky vodopád
a někdy zas zbytky z poesie

neděle 4. října 2015

Tak jak


tak jak s každým dotykem
usíná má zloba
jsme sami sobě rizikem
každý den znova

tak, jak dýcháš hrudníkem
a v něm srdce bije
jsme posledním mezníkem
uchopit lásku poezie

tak, jak ztrácíme se se zvykem
co někdy pálí a zebe
jsme v naší lásce praktikem
a to mě k tobě vede