pátek 10. června 2016

Lumina


má lásko nezměřená silou citu
vím, kam kladeš svoje nebesa
nechceš hlasitá vyznání, jsi tu
když láska v srdci je tvá adresa

možná, že křičím, co se šeptá
polibkem, když promluví rty
slovo je nádoba lásky křehká
pro mě jsi lásko, láska jen ty

vznešená, řeč i zjev smrtelnice
do duše píšeme podpisy krásou
trochu anděla, trochu do čertice
jsi světlo, má paní, mou spásou

má lásko nezměřená silou citu
vím, kam kladeš svoje nebesa
nechceš hlasitá vyznání, jsi tu
když láska v srdci je tvá adresa

čtvrtek 9. června 2016

WOLFBORN


v tom zlatém kočáru, kde běh světa plane
kde lidé jdou si do páru, je místo i pro nesezdané
a kdyby mi patřil svět, dal bych je všude
na křídlech slunce uletět, a nečekat, co mi zbude

ale jsem člověk a tak smím šlapat zem
za každou šlápotou, co nově, říká příběh uzavřen
jsem dobrem i zlem, jdu světlem i šerem
získat napořád čím jsem, kdo se ptá, kde ji berem

jak poutníci v čase, i já se lásky dotýkám
běžícím stopám nejen v hlase, srdce ví kudykam
svůj osud v sobě mám a stopa i slza běží
milovat obrazy, kterým jsem dán, když srdce sněží


fotozdroj: https://i.ytimg.com/vi/za8eYjQ7Nz8/maxresdefault.jpg

středa 8. června 2016

The Heart Never Lies


všichni si jen tak žijeme, že doba je zlá
a srdcem hrajeme si, kdo koho ovládá
do ráje i pekla stejným člunem, náhoda?
my láskou zranění umíráme v armádách

 a když nedoplujem, umřem si pod palmami
tam, kde posloucháme ty ctihodné kmety
co v klínech žen říkávají, že jsou to dámy
básní tichem, dnem i nocí, přistáním vzlety

tancem proběhnout květy a z věnců smích
když srdce se lehce dechem rozechvívá
to, že láska jsou věnce z vávřínů zelených
a uprostřed milenců, že se smrt tiše skrývá

děkuji lásko

úterý 7. června 2016

Haló, haló


někdy jsem v lese zcela sám
bez dryád, které výčitky neunesou
hledám, co jim z té lásky dát
když vraždíme, schováni za noblesou

a tiše volám jen haló, haló?
ozvěno? zbalená do lehkého vánku
a šeptávám ti, co se to stalo?
že jako svíčka mám teď na kahánku

do hvězd jsi Luno zahalená
skládankou oblohy, pocitů, co vsadíš
aby svět nebyla chladná stěna
a že sevřenou pěstí, srdce nepohladíš

sobota 4. června 2016

Poprchává


dnes zase začnou zpívat
ty zvony v srdci mém
jdeme jako lidi splývat
v proudu slz zoufalém

a někdy se i láska chvěje
že třeba světlo neuslyší
někdy je tlukot z beznaděje
hry koček s malou myší

a zas je zvláštní smutno
žebravých mžiků bez lásky
z koček aniž by bylo nutno
zbylo pár chlupů a ocásky

a tak si na hladině hrají
světlo s tmou a poprchává
v slzách se myši vzdají
to láska byla vždy naléhavá

tátovi