Stránky

čtvrtek 1. června 2017

Hodinky


chvěji se, jak ruce na dívčím klíně
a její tvář usmívá se za oknem
podobná mechu a kovadlině
jsem v suchu, nezmoknem

květina se odvíjí, jak dech na skle
v tichu Bethovenových symfonií
vizitka srdce, co vidím na rtech
že už rozbité se dál nerozbíjí

fotografie mrtvých jsou smutnější
a když svět hrůzně poloplný krás
s kytičkou uschlých slz konejší
vše, co ti zbývá je slovo zhas

chvěje se v klíně láska po záruce
a že poslední G bod je malinký
co máte natažené,? ale ruce...
nikdy ne ruce, jen hodinky

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ