sobota 27. ledna 2018

Probuzení


našel jsem tvou láhev sprchového gelu
a v ní posledních pár kapek tebe
vůni, co mě zasáhla, jak neřízenou střelu
namísto nebe, mě v žilách zebe

ublížit si slovem, co láme, šlo jaktěživo
co bylo pevné, jsou teď destičky
zase běží tělem, jak husté rudé oběživo
místo nevěst přicházejí družičky

zas přišla nečekaně, ta vůně tvojí kůže
proto se nezamilujeme do krásy
jsi už dávno pryč a já vím, co se může
tyhlety vzpomínkové zápasy

vidím posledních pár kapek, co kapou
jsou jako tehdy všechny slzy
nespěchej ze snu do života za atrapou
možná, že se budíme moc brzy


pátek 19. ledna 2018

Do sebe


jsem oceánem vzpomínek a představ
do kterých tvé vlny naráží
přicházíš do mozaiky střípků sestav
mé tělo je tvé boží zápraží

a tak sedím v oceánu sama a vnímám
když hladina je výš a níž
vlna za vlnou, cestuje klínem přímá
a ty se neptáš ani neslyšíš

a tak prolínáme bez cti jen rozumem
bez slůvek lásky děkuji
křič, jak chceš, je srdcem přitlumen
tohle si všechno slibuji

a tak vlévám se teď srdcem do sebe
do tmy lásky bez obětí
 nevěřím na nic, jen že ze mě na nebe
jsem otázkou i odpovědí

sobota 13. ledna 2018

Tlumočník


někdy už jen tiše pozoruješ
co se vlastně děje kolem
a s míčky slov si nadhazuješ
kdo je židlí a kdo stolem

já sledující duší bez pohledu
pocit odpojený bez těla
zažitý zážitek čí? bez ohledu
zda by to chtěla, nechtěla?

aby nakonec nebylo tak žalu
chráníme se odpojením
bohužel však srdečního svalu
a bez něj se neožením

vzít si za svůj stav hrůzy, děsu
a jak dotkne se mne silně
tak možná se jenom víc třesu
a zhasne mi ve svítilně

ne plakat, už neumím brečet
už neumíme ani řvát
za to však dokážeme klečet
hrdě a asi napořád

všechno to začlo kdysi dávno
když se v nás skryl strach
kdy už si řekli, že když přáno
uchrání to pel na řasách

když umíme zrušit nevinnost
dotekem bez srdce, co má
sílu jako pravzor a povinnost
nalézt své srdce doma?

jsme nomádi digitálních pouští
bojíš se, co z nich vyskočí?
srdce je tvou a morovou spouští
láska se žije, ne tlumočí