středa 7. listopadu 2018

Zajíc


píšu, když se v rukách nedá vydržet
do poslední slzy sbíhají se atomy vody
srdce skáče, zajíc soudného dne do strže
potrhaný, potlučený, skáče do svobody

ve svých představách objímám les
každý den přijde poslední krok do ticha
a neskočíš jednou a zemřeš právě dnes
a dřevo všech křížů silně zavzdychá

hra nekonečna věcí ho překračuje
letící naděje, že v každém kroku je cíl
neprchá, před něčím, čemu se nedá ujet
vykročil, aby se nadechl a dál žil

a tak si sčítám své roky pod nebem
a říkám sobě pravdivé lži pro důvody
ukážu všem svůj vlastní krok, první za sebe
jsem zajíc, co skáče do svobody

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ