čtvrtek 16. září 2021

Duna

cokoliv se ti stane, jdi dál až k branám pekla
všichni umíráme na vlastní smrt v zběsilosti
že žádný pocit není nekonečný, jsi mi řekla
ze zrcadel života nikdo nevyvázne nemilostí
celá věčnost mnou na kolena smekla

a tak vtažen do světa za stínem vlastních vin
celý den pěší poutě pouští představ v horku
pouště, co buší zrnko za zrnkem do kovadlin
důkazy objevují se, mizí v expedičním morku
dotkneme se radosti bytí z rozvalin

hlava, jediné místo v němž je voda a já plavu
plno emocí, málo místa a spousta trnů bolesti
utíkám pískem skrz skály v milimetrech davu
cesta hledání hvězd navždy v pokoře oklestí
poslední, čekání na poslední zprávu

jedna za druhou spadla každá tvoje maska
to jediné, co ještě uvidíš je čisté noční nebe
miliardy hvězd svit radosti, když strach praská
zbláznil se, abys ty našel normální kus sebe
tak už se ho pusť, líbá tě tvá láska






Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ