čtvrtek 25. září 2008

Když vadnou růže...


...když vadnou růže na hradbách vzpomínek

tak jen čas může vložit další kamínek


z pocitu bolesti a viny toho co je v nás

zakoušíme neštěstí, co si hledá správný čas


k úlevám a chvíli štěstí nestačí xanax či lexaurin

snad cestu dlouhé pěsti, co drtí ten tvůj splín?


když vadnou růže i na tom co už zbylo,

dej šanci tomu, co zmůže pěsti, aby nezabilo


z pocitu bolesti nezbylo nic a snáz

zbavíš svět neštěstí, než kopřivou spálíš mráz....


MZ

..............................................
na motivy obrazu Pavla Bergra - Dívka s růží

Pohledy


Díváme očima, dívání zvláštní,
někdo tím začíná a někdo zas zháší.
 Pohledy snivé dětskýma očima,
hltáme živé, objevit svého Merlina.
 Oči se střetly a jsme připraveni a jak,
vidět se s hvězdami, hoří můj zrak.
 A pohled do očí, tvého dítěte?
Copak se rozskočí růže hned z poupěte?
 I pohled poslední, když pošleš do dálky,
nezdraví sousedy, nelížeš obálky.
 Ať už je ošklivý a nebo pohledný.
Umíme prožívat všechny své pohledy?


MZ
....................................

na motivy obrazu Pavla Bergra - Modrá královna

Modlitba


Modlitbou prosíš o milost,

božího syna, ženu co je kost?


Modlitba skládá slova,

myslet, jak obruč ocelová.


Modlitba vinu nenese,

za to, že požár běhá po lese.


Modlitba ho ani neuhasí,

ale je zázrakem tvé spásy.


Modlitba, ať je i troufalá,

jen nesmí býti zoufalá.


MZ
......................................

věnováno obrazu Pavla Bergra - Apophysis

neděle 21. září 2008

Nebe není temný


Tak zase sedím v metru.
A mám triko zelené.
Kolem víc o pár svetrů.
To prišla zima, ne, že ne...
Potkávat lidi je snadné.
Hledáme však i člověky?
Mít v erbu srdce není marně.
Rytířem být je na věky.
A k tomu nemusíš mít zbraně.
I kopí spadne před květinu.
Jen vědět, kdy HRR na ně!
A kdy sjet z hory na rovinu...


MZ
...................................

Sudá a lichá

z lichých slov vzniká
nenávist, co nezaniká
ani, když někdo pyká

čím jsou jiná slova
sudá, co zas a znova
bohatnou do kovova

když víš co smýká
city, co se bojíš o Jeníka
Ježibaba spí, to jen cvakla klika

čím jsou nám činy
osudu, co blaží splíny
duše, když v ní není viny

děl dobro a zlo, co kleslo
na život, aby tě vzneslo
a na křídlech z času vyneslo

MZ
..................................

sobota 20. září 2008

Kdo vlastně jsou bohové s modrou kůží? Aneb zase trochu o barvách...


V mytologiích nejvyspělejších kultur starověku mají nenahraditelnou úlohu velice podivná božstva, která jako by ani nepatřila mezi klasické mytologické postavy. Tito bohové mají shodné vlastnosti, postavení, podobné úlohy a také jednu zvláštnost. Je to jejich modrá barva kůže!

Představme si náhlou velkou katastrofu, ničící centrum vyspělé civilizace. Její příslušníci nemají čas na evakuaci, ale několik se jich přece jen zachrání. Jejich cesta pak směřuje k nejbližší pevnině, kde nalézají sobě podobné, avšak na mnohem nižší úrovni žijící lidi, kterým předají své vědění. Ti je pak se vším všudy přijmou za své bohy. Mohlo to tak být?

Učitelé z hlubin věků?

Je pozoruhodné, že u dávných kultur Egypta, Indie a Mexika se nejvyšší úctě a oblibě těší bohové, kteří byli původně vždy zobrazováni s modrou barvou pokožky. Tito bohové jsou nanejvýš ctěni za skutky, které vykonali v dobách, kdy ještě nebyli skutečnými bohy, nýbrž normálními bytostmi. V rolích tajemných učitelů předávají lidem moudrost, znalosti a dovednosti do té doby neznámé. A učí své žáky, jak nově získanými dovednostmi vládnout. Není tedy divu, že došlo k jejich zbožnému uctívání. To, co už bylo naznačeno, se týká také jedněch z nejvyšších bohů egyptského panteonu (soubor bohů jednoho náboženství – pozn. red.), Atuma a Usira, indických božstev Višnua a Kršny nebo aztéckého boha číslo jedna, Huitzilopochtliho (čti „vicilopočtliho“). Kým byla tato božstva a co o nich vyprávějí mýty?. 

Ti, co přežili kosmickou katastrofu

Největší z velkých říší starověku je mystický Egypt, ve kterém byli milováni dva modří bohové, Atum a Usir. Je zvláštní, že právě tito dva bohové bývají zpodobňováni jako lidé, nikoliv jako zvířata, jak je tomu u většiny ostatních egyptských bohů. Patří k vůbec nejstarším v egyptském panteonu a svým způsobem se vymykají ze společnosti ostatních. Bůh Atum, často ztotožňovaný se slunečním bohem Re, je ve starém Egyptě, v období zhruba od 3. tisíciletí př. n. l., považován za stvořitele všeho živého a první bytost, jež byla na počátku světa. Podle egyptských mýtů dává život lidem a věnuje jim území pro život i základní dovednosti. Je prý také dárcem Nilu, který je životodárnou tepnou Egypta. Tomuto bohovi je zasvěcen býk a lev, ale nejvýznamnějším tvorem je had, jenž je symbolem a připomínkou jakési mýtické kosmické katastrofy, kterou mají údajně přežít pouze Atum a Usir. Zajímavá shoda náhod, že ti, kteří uniknou, jsou právě „modrokožci“. 

Kdo byl první faraón?

Druhým z egyptských modrých bohů je Usir, který dříve než je povýšen mezi bohy, je vůbec prvním vládcem Egypta – mnohem, mnohem dřív než legendární faraón sjednotitel, Meni. Usir vyniká nad ostatními svou moudrostí a dobrotivostí, pro které ho Egypťané milují. Svůj lid učí zemědělským dovednostem, řemeslům a hudbě. Stanovuje zákony a po celém Egyptě rozšiřuje civilizaci. Jak už to však bývá, jeho bratr Sutech, zosobněné zlo, začíná žárlit, lstí Usira zabíjí a nastupuje na jeho místo. Usir je ale probuzen k životu a začíná věčný život boha podsvětí, zatímco Sutech je svržen Usirovým synem Horem. Usir je zřejmě nejmilovanějším a nejuctívanějším ze všech egyptských bohů. 

Modrá je dobrá i v Indii

Druhou zemí, v jejíž mytologii figurují tajemní modří bohové, je zhruba ve stejné době také Indie, další z kolébek novověké civilizace. Zde se objevují dva bohové s modrou kůží, a to Višnu a Kršna. Prvně jmenovaný je považován za nejvyššího boha hinduismu, představuje vtělení dobroty, milosrdenství a mravnost – jako takový je nepřítelem boha smrti. Višnu je většinou ztvárňován jako božstvo, ale má i mnoho lidských a zvířecích podob. Pokud je zobrazován jako božstvo, potom je obvykle znázorňován s korunou a čtyřmi pažemi, jeho ruce drží lasturu (darovanou démony), disky (používané jako zbraň), hůl (symbolizující sílu přírody a času) a lotosový květ (symbol radosti, rozkvětu a obrození). 

Bohové na létajících strojích

Bůh Kršna proslul jako velký milovník a někdy bývá považován za vtělení Višnua. Má vlastnosti dobré i špatné a celý svůj život bojuje se zlem, ať už v podobě démonů či obřího hada, který sužuje lid. Sám je zabit omylem, když si ho lovec Jaras plete s jelenem a zasáhne ho šípem do pravé paty, jediného zranitelného místa na těle. Také Kršna disponuje záhadnou zbraní, kterými se indická mytologie ostatně jen hemží, totiž ohnivým metacím diskem nazývaným sudaršana, jehož ostří nic neodolá a po zásahu cíle se vždy vrací zpět. V eposu Mahábhárata jsou účinky této zbraně popisovány velice působivě, podobně jako létající stroje vimany, používané bohy k cestování i válčení. 

Proslavil Aztéky nebešťan?


Dostáváme se k poslednímu ze jmenovaných modrých bohů, Huitzilopochtlimu, nejvyššímu božstvu zhruba v 15. století opravdu mocných Aztéků. Tento bůh a vůdce bývá také označován jako Modrý nebešťan (Ilhuicatl Xoxouhqui), což je již samo o sobě velice zajímavé. Huitzilopochtli, který vládne slunci a válce, má být napůl historickou postavou, jež sehrála důležitou roli při vzestupu aztécké moci v Mezoamerice (nejčastější geografická definice tohoto pojmu zahrnuje střední a jižní Mexiko – především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca, Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu – pozn. red.). Aztékové jsou původně nevýznamným kmenem bez jakéhokoliv vlivu, a to údajně až do doby, kdy jsou vyvedeni Hutzilopochtlim z ostrovního domova Aztlanu, jenž je zničen velkou katastrofou. Svůj národ vede a učí ho vládnout nad velkou říší. 

Ohnivý had připomíná plamenomet


Huitzilopochtli je vždy zobrazován s modrou barvou těla, ve slavnostním šatu s velice zajímavými atributy, totiž mocnou a obávanou zbraní zvanou ohnivý had. Tuto zbraň prý Aztékové dlouho uchovávají a údajně se ji pokusí použít ještě roku 1523 při posledním odporu proti Španělům. S Huitzilopochtlim také bývá spojováno tzv. dýmající zrcadlo, o jehož podstatě zatím není mnoho známo. Pokud však jde o ohnivého hada, neubráníme se možné asociaci s tím, co dnes známe jako plamenomet. Ostatně připomeňme, že severoameričtí indiáni říkali pušce hromová hůl…

Jde o neznámou rasu?

Je opravdu zarážející, kolik společného toho zmínění bohové mají! Již samotná modrá barva kůže by mohla naznačovat příslušnost ke stejné rase. Navíc se shodují i tvarem lebky. Všichni bohové bez rozdílu totiž mají na vyobrazeních protáhlou lebku s jakousi pokrývkou hlavy kónického (kuželovitého) tvaru. V případě egyptských bohů je to tzv. koruna, u aztéckého boha čelenka z peří a cosi jako korunu-čepec mají i hinduistická božstva. Také to, že všichni výše jmenovaní oblíbení bohové mají být stvořiteli národů, které učí znalostem a dovednostem dosud neznámým, je shoda značně zajímavá. A pak ještě jedna záležitost –země, ve kterých prý působí, leží ve stejném podnebném pásu! Je možné se domnívat, že to má reálné a docela prosté vysvětlení: Všechny tři země mají stejné životní podmínky, jaké byly ve ztracené domovině mocných bohů-učitelů. Otázkou však je, kde ona domovina ležela. V úvahu prakticky připadají pouze dvě alternativy. Modří bohové přišli z hvězd, anebo byli obyvateli zmizelého kontinentu, obývaného vyspělou neznámou civilizací. 

1. varianta: Kosmičtí uprchlíci

Těžko říci, která ze dvou alternativ je pravděpodobnější. Podívejme se nejprve na možnost první, dnes velice oblíbenou, totiž že modří bohové byli příslušníky jiné, mimozemské civilizace. Jistou nápovědou by mohla být již zmíněná legenda o kosmické katastrofě, kterou měli přežít jen egyptští modrokožci. Nedá se zcela vyloučit, že právě nějaká velká katastrofa v kosmu donutila příslušníky vyspělé civilizace k útěku na jinou planetu, možná i do jiné galaxie, s podobnými životními podmínkami ztracené domoviny. A proč ne právě třeba na Zemi?

2. varianta: Z Atlantidy všemi směry

Alternativa druhá nabízí možnost, že modří bohové pocházeli z jednoho z legendárních ostrovů, jež byly zničeny obrovskou přírodní katastrofou. Můžeme uvažovat o bájných ostrovech Atlantis nebo Mu. U Aztéků, ve starověké Indii i v Egyptě patřila k nejstarším legenda o vzkvétajícím ostrově, jenž zmizel po strašné katastrofě v hlubinách oceánu. Aztékové této pravlasti říkají Aztlan, Egypťané mluví o zemi Ta Nátru, jen indický eposMahábhárata jméno nezmiňuje. Připustíme-li, že ztracenou domovinou byla proslulá bájná Atlantida, ovšem za předpokladu, že ležela v Atlantiku, je její poloha více než příhodná. Před blížící se katastrofou by se nepochybně obyvatelé snažili uprchnout k nejbližší pevnině, tedy na východ do Egypta a odtud do Indie a na západ, tj. do Mexika. V nových domovinách se mohli stát vůdci a učiteli mnohem méně vyspělých národů, které je po smrti povýšily na svá mocná vševědoucí božstva. 

ENIGMA uzavírá

Jak to tedy bylo doopravdy? Jednoznačně odpovědět nelze. Faktem však je, že kultury všech tří zmiňovaných civilizací – egyptské, indické i aztécké – a jejich úroveň jsou si ve svých základech velice podobné. Vyspělá věda, monumentální stavby se shodnými rysy, podobné legendy a záhadná modrá božstva. Kdo tedy byli tajemní bohové s modrou kůží? Snad příslušníci neznámé rasy a civilizace a nedobrovolní uprchlíci? Nebo musíme hledat ještě dál?

Jan R. Hrdina  

čtvrtek 18. září 2008

Srdce


...když už jednou vezmeš někoho do svého srdce
pak se podívej, jak půjdou zavřít jeho chlopně
když biješ svým srdcem příliš prudce
nemužeš se tvářit pořád jenom schopně...

...jsme malí v tom, co máme rádi a myslíme, že ne
jsme ztraceni v tom, co nám nikdo nenahradí
a proto jsou v srdci cévky místy jemně vložené
a proto trháme kopretinám hlavy, vadí - nevadí...

...jak velké je tvé srdce a může být i nezbedou
to pak navždy zvažuj a nejen o mezníku
jsi-li silný v chodbičkách vzácných, co krev přivedou
k zdroji toho, co jsi v tomto i jiném okamžiku...

MZ
-------------------------
věnováno  lavmi - blance

sobota 13. září 2008

Kletba bojovníka



strach číhá za nocí,
na duše, co jim chutná
z života dar je nemocí
po boji je láska smutná

bojuješ být si pánem,
v nitru a své bezmoci?
nebo nenasytným džbánem
co rozdrtí ho buldoci?

vyvoláš-li strach sobě
buď proklet na věky
ať sám sejdeš v zlobě
i bez boje jsi někým

MZ
...................................................................................................
všem warriors, co se museli probít na své území

Pěsti



Svíráme ruce v pěsti,
až zčervenají dlaně.
Myslíme, že tak štěstí
přeskočí i na ně.

Podáváme ruce s pěti
prsty a jsou tím znamením,
že se srdcem spjati,
postačí nám k pábením.

Když ruka v ruku,
vletí jako vlaštovky,
od latinky až po azbuku,
brnkáme štěstí na krovky.

Svíráme ruce v pěstích
a zaříme odhodláním,
každý z nás je duše zvěstí,
když svíráš srdce v dlaních.

MZ
.............................
na památku všech rukou co nosí srdce v dlaních

U 4 stromů...


Sedíš vprostřed 4 stromů
a navracíš se domů
do kořenů země žil,
s mízou, cos kdy pil...

A klid je nyní v tobě,
byl to sen, cos sobě,
 zazpíval ať ti poví,
jazykem, co býval nový...

Člověk jím přišel na zem
a nemyslel jin na zen,
tak zpívat slovy jazyka,
co spolkla ústa básníka...

A slovo vzplálo tělem,
myšlenku štkajíc nad popelem,
co říct to správně?
Dřív nebylo než mravně...

Ale to slovo bez jazyka,
už se tě nyní nedotýká,
je navždy pryč a ty víš,
co u 4 stromů uslyšíš...

MZ
.................................
Edině a Pavlovi a jejich 4 stromům

úterý 9. září 2008

Co takhle oslavit konec světa...


Koho by nebavilo počíst si čas od času v nějakém apokalyptickém příběhu. Ten nejdivočejší a nejbeznadějnější popisuje Nový zákon a nikdo ho v tom zatím nepřekonal. Ale to už je hrozně dávno i když zároveň najednou hrozně blízko. 

Aktuálním hitem je evropský cyklotron - zítra, nejpozději do konce týdne by měl zrušit náš vesmír. Nesmysl? Ne tak zcela.V největším centru experimentální fyziky na světě, v ženevském CERN se má zítra po četných odkladech spustit nejvýkonnější urychlovač elementárních částic. 

Nepoetické jméno monstra (Large Hadron Collider) nenechává na pochybách, jakým způsobem se tak má stát. Není to poprvé, kdy se lidstvo pokusí zjistit jak vznikl vesmír, tentokrát se však spojily síly nejchytřejších hlav světa a po desítkách let příprav zahájí představení, jehož konec nedokáží ani odhadnout.

Srážky částic, kterým urychlovač dodá zatím nevídanou energii, mohou vytvořit zcela nové, neznámé částice, čti nový vesmír.

Abyste něco podobného mohli vyzkoušet předem někde hodně daleko od svého domu, potřebujete mít k dispozici nějakou šikovnou hvězdu - nebo právě LHC. Co takový experiment způsobí v našem právě existujícím vesmíru nám vědci neprozradí - sami neví.

Může vzniknout zcela nová struktura částic, neslučitelná s tou naší a buď ji zničí, nebo trochu pozmění, což v konečném důsledku vyjde nastejno.

Skalní skeptikové vedli bezvýsledné soudní spory ve snaze tento experiment zastavit. CERN předkládal rozsáhlé rozbory byť ani v jednom nedokázal elementární rizika vyloučit. Obavy jsou prý naprosto zbytečné. Uvidíme, snad...

Jsme zvláštní specie - na jedné straně sralbotkové, kterým se už podlamují kolena hrůzou při pohledu na kolonu robotů na plně automatizované lince montovny aut a na druhé straně nebojácní a mocní co je dokázali sestrojit, aniž by si uvědomili, jak snadno a neodvratně tím mohou ublížit i sami sobě....

Kdo chce vidět možný konec světa v přímém přenosu klikni ZDE.

Petr Marinov  www.kampe.cz

K čemu


K čemu je dobré, když v hrudi nezní hudba
a píšeme sobě, slyš slova, co jsou až u dna...

K čemu je dobré, že má roucho šarlat zdobný,
když nejsi k sobě ani trochu neoblomný?

K čemu je zvuk lžiček, cinkajících lehce na poháry,
když srdce jako míček, skáče v hřišti plném škváry?

MZ

--------------------

neděle 7. září 2008

Máš hvězdy nad hlavou...


jen když máš hvězdy
nad hlavou
a uvnitř praská oheň...
zkus duši věřit
máš ji zkoumavou
jsi nebi nápodoben...
a svíráš tiše srdce svý
tam v hrudi
a síla tepla spustí sen...
jen když jsi srdečný
tak led, co studí
roztaje a může ven...

MZ
...............................................................................................

sobota 6. září 2008

BENÁTČANKA



Zrzavě vlasy rozvitá,
na růžích až se mi úží dech
já kůň jen mlčky, mlčky klopýtám,
co v nůši naložil jsem jemu na zádech.

Benátčanka, vydechneš,
paní jsi skutečnou a nebo vílou?
A na zádech nůše zapraskala, nemůžeš
unést, cos prohlédl a spatřil krev s kůži bílou.

A vhlédl kuň do stavení,
kdes chvěla se v ránu chladem.
Uchopit do dlaní srdce, co nezkamení,
vzít nic, co zbylo z koně, když se stal hadem.

Jsou ženy okamžiku,
a vráží se nám krutě do slabin.
Jak nůše koňům, zbělí kuži od mezníku,
kde snažíš se, kvůli pohledu, překročit svůj stín.

MZ
..................................
věnováno obrazu malíře Pavla Bergra

pátek 5. září 2008

Radostný úsměv


Radostný úsměv a kulatá malá obroučka
tvá ruka co je heboučká
a v hlavě zpěv...

Stuhy a věnce, šerpujíc myrtu na ženicha
a nezní ticho, ty šeptáš lásko,
co svedlo ty milence?

Říkej jí lásko a nejen šeptem ta slova
a zas a znova nejsou zbytečná,
když máš tak krásno...

Umývej těžkosti, po tom cos našel prach
a strach, aby nezůstal jen kašel,
co rovná kůtsku ke kosti...

ber všechno s povděkem a krásný slib
kdo je bez chyb a možná není jasný,
dík, že jsme se stali člověkem...

MZ
...............................
Edině a Pavlovi

čtvrtek 4. září 2008

a když umíš


a když umíš vzít do rukou tužku
a narodí se tvoje slova
mužeš pak vzít i třeba pušku
a nezastavíš, co jde znova

a když umíš dávat slovům význam
a tvůj hlas i emoci
spouštíš si v hlavě malý seznam
toho, čemu chceš pomoci

a když umíš říct slova plnící se
smíchem a něčí radostí
jsi teď kouzelníkem vlnícím se
že sdílels život bez zlostí

a když umíš jít po mostě slov
co běží jako vzdor
tak síla vln, co zvou: jen pojď
tě dovede až za obzor

a když umíš dávat krásu chvíle
a svrbět budou tě tvé rty
tak nezapomeň, že i když mile
jsou slova někdy zbytečný

MT