Stránky

sobota 6. září 2008

BENÁTČANKA



Zrzavě vlasy rozvitá,
na růžích až se mi úží dech
já kůň jen mlčky, mlčky klopýtám,
co v nůši naložil jsem jemu na zádech.

Benátčanka, vydechneš,
paní jsi skutečnou a nebo vílou?
A na zádech nůše zapraskala, nemůžeš
unést, cos prohlédl a spatřil krev s kůži bílou.

A vhlédl kuň do stavení,
kdes chvěla se v ránu chladem.
Uchopit do dlaní srdce, co nezkamení,
vzít nic, co zbylo z koně, když se stal hadem.

Jsou ženy okamžiku,
a vráží se nám krutě do slabin.
Jak nůše koňům, zbělí kuži od mezníku,
kde snažíš se, kvůli pohledu, překročit svůj stín.

MZ
..................................
věnováno obrazu malíře Pavla Bergra

1 komentář:

  1. Anonymní9:33 dop.

    ...taky se snažím překročit svůj stín, váš zájem mě potěšil, hned to pošmourný nedělní ráno vypadá o něco líp...díky Pavel Bergr

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ