Stránky

pondělí 27. října 2008

Stát ve tmě...


Stojíme často ve tmě
a vzbudíme se do světla,
snad kousek písně zve mě,
na louku, co teď vykvetla.
Jsem chladná síla ohně,
co rozplyne se do tmy,
aby ovce našla jehně
a já byl tím, co poví.
Když ohně zapalují květy,
na loukách našich ran
a hvězdy zblednou, věř mi,
radost přišla zas k nám.
A co je ve mě? Světlo!!!
Chcem si být navzájem blíže,
aby snad štěstí neuteklo
aby se plamen snesl z kříže?
Do srdcí lidí spálit zlost
to, aby louka vykvetla!
Studeným plamenem a lhostejnost
postála v koutě a pak utekla...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ