Prší

A dávej radost dokola,
až přestanou tě,
hledat shora zezdola,
když nenajdou mě...

Směj se, pleskala tvář,
 rukou, co drží
a samotu ti drtí snář,
 když tiše prší...
Dnes a ani zítra už
 nemusíš nic být,
 stačí jen žena a muž
a vědět, co chtít...
Člověka nedělá, že ví
a pokusit se něčím stát,
 stačí, když hlína napoví,
 co déšť si bude přát...

PS: pro ty, co stále hledají rozuzlení příběhů zla a dobra. 

Prostě zkuste někdy pochopit, že když prší, tak je hlína i mokrá...

MZ

............................................
věnováno všem, co žijí svůj život zaťatí ve výkonu
a sami sobě nedovolí přijíti k nám ostatním...