nejasná a nezřetelná prázdnotu naplňuje
ostrý štít a srázy se v mlze ztrácí
tam, kde tvar i stín prostý neexistuje
na úpatí všech hor zázraků se vracím
klamem je vysvětlovat tajemství forem
a mluvit o jejich podstatě v nás
nevíme, kde začíná jeden svět norem
a kam druhý míří, spatřím ho zas ?
já sejdu z hor k potoku a umyju si nohy
vzhlédnu k nim a projasním si zrak
už nesním o světě slávy, jsa bez předlohy
co víc si ještě mohu Bože přát ?
Michal Zachar
..........................................................
To, co milujeme, je předmětem našeho nejhlubšího poznání.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ