sobota 30. července 2011

Pomalu se rozpadá (Slowly Falling Apart)


cestovní mapa z duše
kde zrcadlíš se
pomalu se rozpadá
a nesaháš na retuše
prahneš po remíze
potokem v přehradách

žiješ radost a smutek
kdykoliv nefunkční
nechci být v lásce sám
koukám, k duši schůdek
zase se klonují
netleskám, když vzdám

boj základních kamenů
staví ti zeď
pěstí výčitek vpal otázku
na co si v srdci vzpomenu
pověsím na žerď
štěstí, požitek, žal a lásku

Michal Zachar
.....................................................................................................
pro herce filmu To, co dýchám
foto - Radka Szábo

Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny.
Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.

Neobyčejná láska (No Ordinary Love)


spálené knihy osvítily svět
požárem mysli zhasínajíc
jak včela hledá si svůj květ?
v pohnutí sebe spoutávajíc

závojem ohně závist halí čas
než dojdem k přesvědčení
že to nevědomost pálí nás
napodobováním k poražení


sám sobě být si svůj cíl
i když je vesmír plný dobra
tys císařovnou od všech víl
je ve mně zda chci prohrát


životem po sobě jdoucí lekce
prožívám, láskou způsobil
uchopit sílu, že jde tak lehce
už vím, že jsem pochopil

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------------------------
autorem fotografie je Radka Szábo

Lidé jsou ve všech směrech lepší, než se zdají.
Jde jen o to, jestli v to věříme i my, když už ne oni...

čtvrtek 28. července 2011

Ona byla vítr (Itane aeras)


žena je stvořením dokonána
nejdokonalejší je ze všech
to snad i láska zúčtována
andělům krást boží dech

láska se rodí v nás a těžce
uchvacuje srdce nákazou
prchá, že připomíná běžce
když stávají se sami tmou

a jak ona své plody oživíme
ona byla vítr, šeptám zklidní
s láskou se sami nerodíme
s láskou se stáváme lidmi

ona byla vítr, tvá jediná
co tvé slovo dokončí
láska v člověku začíná

ale nikdy v něm nekončí

Michal Zachar
.................................................................................

Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání.

úterý 26. července 2011

Smutek aneb zastav se a přemýšlej, který jsi zedník

Smutné na smutku je to, že je. Ale jde v podstatě o naši připoutanost k prožitkům, které jsou mírně řečeno prostě trochu depresivní. Skoro opačně pozitivní jsou sušenky BEBE dobré ráno se svou reklamou vtírající se do mysli tak, že snad ani smutek mít nemůžete. Někdy je ho mnoho, někdy zase nepřijde několik dnů po sobě. Prostě, když už na náš dosáhnou chmury a vidět pěkné věci kolem sebe je skoro nemožné, říkáme si: "K čemu to vlastně všechno je?"

To se prostě zastavíme, a najednou jsme nuceni se zamyslet. Hledáme nějaký smysl toho všeho a to, že jsme jen tak malinkatou kapkou v moři lidí a věcí kolem nás, nás mnohdy vede k myšlenkám, že je všechno zbytečné a naprd. Jako kapka přeci nemáme pražádnou moc nad mořem kolem. A ještě se "musíme" rozčilovat nad tím, že jsou kolem nás ty kapky, které žijí naprosto spokojený a śtastný život v tom samém moři jako my. Jak je to sakra možné? To raději nemluvíme o kapkách, které jsou schopné dávat cosi "navíc" těm ostatním kapkám kolem sebe.

A to jsme u moře. Představte si oceán kolem celé planety, představte si celou planetu a co hůře, zkuste si představit si sebe jako kapku v poměru k vesmíru. Takže to s tou méněcenností máme vlastně skoro napořád.


Jenomže žít ve starostech a vymýšlet si problémy tam, kde nejsou, není ani trochu "cool". Zvláště někteří facebookáři maji mnoho problémů, které prohlubují jejich smutek. Akorát se mi nad tím mnohdy chce spíše brečet vzteky nebo smutkem nad lidskou hloupostí. Jak je možné být smutný nad tím, že mi v krámu vedle naší kanceláře vyprodali ty nová letní trička? Nikdo z těch lidí se nikdy nedostal do situace, která je opravdu smutná. Vždycky, když si náhodou čtu tyhle bláboly na sítích je mi smutně.

Držel jsem v ruce mrtvou ruku člověka, který umřel před mýma očima. A který nedlouho potom spatřil svou matku, tedy lépe řečeno ona spatřila jeho. Tehdy jsem viděl smutek živoucí i mrtvý a je nezapomenutelný. A ten smutek, za který se mnohdy schováváme mi od těch dob přijde jaksi nepatřičný.

"Sami víme, že to, co děláme, je kapkou do moře.  Ale kdyby tahle kapka v moři nebyla, chyběla by tam." - Matka Tereza


Smutek je prostě někdy způsoben naším podvědomím, které se k němu jako k pocitu upoutává. Ale nemůže nás přeci ovládnout. Nemůžeme se k němu upnout jako k jedinému řešení. Když se nedaří je snadné hodit do ringu ručník a vzdát se. Jsou přeci kolem nás spousty důvodů, které jsou větší, silnější a opravdovější nežli jsme my sami. My jsme jen ty kapky v moři. Bez odpovědnosti, bez lásky, s touhou vyrovnat své kolísání. A tak lehce padneme k drogám, lékům či alkoholu nebo sportu, prostě k závislostem. A náš smutek se neumenšuje. Naopak.


"Hrstka lidí přemýšlí dvakrát nebo třikrát ročně. Získal jsem celosvětový věhlas za to, že jsem přemýšlel jednou nebo dvakrát týdně." - George Bernard Shaw


Někdy je třeba zastavit se a přemýšlet. Avšak zůstat stát a nic nedělat? Je dobré nalézt tzv. zlatou střední cestu. Zastavit se a jít dál s cílem a směrem, a ten může být i naprosto odlišný od toho současného. Pamatujme, že ať už jsme na tom nyní jakkoliv "špatně", můžeme něco udělat. A to možná nejdůležitější, z toho všeho, spočívá v našich postojích. Tady a teď.


Kdysi velmi dávno šel jeden muž kolem tří zedníků. Započali stavbu a stavěli zeď, tedy zrovna začali a srovnávali si cihly. Stáli vedle sebe a pracovali. Ptal se jich, co že to tam vlastně dělají? Rovnám cihly, povídá první, jakoby snad nebylo jasné, co tam dělají. Stavíme tu zeď, povídá ten druhý a taky podiveně potřásal hlavou. A ten třetí, s pohledem upřeným do nebe povídá, stavíme tu katedrálu.





Můžeme být smutní.
To znamená se jen zastavit a rozhlédnout se kolem.
Ale pak jít zase dál. Jako ta kapka stavící svou katedrálu.
Z našeho moře lidí.


neděle 24. července 2011

Tak daleko (So far away)



občas podléhám mylnému snění
že bez tebe nebudu sám
lpění není skutečnost, co změní
to, co už dávno znám

není možné nic pro štěstí udělat
šťastní jsme právě teď
neposílej do pekla svého anděla
ty jsi ten, co říká srdci veď

vše, co není tím, co mám rád
má jen jedinou příčinu
má mysl postavila z lpění hrad
dávajíc mi to vše za vinu

nadšení připoutávajíc z radosti
toho, co není sázkou
nás z podstaty života vyhostí
než vrátíme se s láskou

Michal Zachar
--------------------------------------------
Janě...

Na lpění je tragické to, že pokud nezískáme předmět lpění (může to být i odpověď na otázku), přináší nám to bolest. Získáme-li ho však, přinese nám pouhý záblesk nadšení, po něm následuje znudění a obava. Podstata lpění je v tom, že vytváří neskutečnou sílu krve chuti  upíra nasávat to, co potřebuje. A není možné nad ním vyhrát. Nikdo neví, jak si udržet to, na čem ulpíváme bez boje, strachu, úzkosti, prohry a ztrát. Je jediný způsob, jak vyhrát. Zbavit se ho. Lpění. Proto všichni tzv. bohatí, co chtějí vstoupit do království, nemohou nalézt cestu. Jak by taky mohli, když jsou osleplí ze strachu o své věcí a správné odpovědi?

sobota 23. července 2011

Jménem (Maestro)


TO JSEM TI ŘÍKAL JMÉNEM
VOLAJÍC HO VŽDY ZPŘÍMA
A TOUHA VZPLÁLA NEVYBEREM
ABYS BYLA TOU, CO DŘÍMÁ
NĚKDY JSOU PROBUZENÍ JINÁ
NEŽ NAUČÍ NÁŠ JÍZDNÍ ŘÁD
ŽIVOTA, CO K NÁM RUCE VZPÍNÁ
ZA TO, ŽE HO JEN NEMÁŠ RÁD
KAM ANDĚL S KŘÍDLY KULHÁ?
CO POTRHALA SLOVA SÍLY?
NEBYLAS NIKDY TA DRUHÁ
LÁSKA JE JMÉNO MOJÍ VÍRY!

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------

Ať je to již víra náboženská, víra národní, politická nebo víra v krásu
a v potřebnost nějakého díla, každá společenská víra obdivuhodně posiluje lásku.

čtvrtek 21. července 2011

Atrium (You Don't Belong)


hledáme rovnost a bratrství
bez sesterských objetí
celebritám i lásce povrchní
skrz naskrz nic proletí

bojíme se lásky z nenávisti
zavření ve sklepích
od svých vlastních bitů čisti
odpadlí z podstat osleplí

kážeme si místo vody víno
čisté jen čisté a víc
stydíme se, pravdu za lacino
Jidáše inspirujíc

jak chceme být si otevření
když o bezpečnost
strach zkuje k odsouzení
naši skutečnost

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------------

Když sílí strach, vzrůstá naše kreativní (sexuální) energie. Čeho se tak moc bojíme, to v hlubší rovině přitahujeme. To je jedna z neskrytějších částí naší mysli. Ta co ji nejvíce potlačujeme. Identifikujíc se hlavně se svou myslí, myslíme si to samé o sobě. Změnit to můžeme jen tím, že si budeme přát, aby se stalo to, co doopravdy chceme. Je paradox, že toto před ostatními tajíme, ale při tom hledáme šíleně a vášnivě ten "skutečný" kontakt. Když bysme tuto stránku před lidmi odhalili, teprve po tom, by nám to umožnilo navázat skutečný kontakt s tím, kdo nás skutečně chce. Jinak si hrajeme na slepou bábu. Sami se sebou i s ostatními. A říkáme tomu život. S láskou.

středa 20. července 2011

Volám tvé jméno (Call your name)



láska je pro někoho beton
do kterého vrýváme otisky
ať je tvé jméno prokleto
mými srdečními ložisky

nadáváme lásce jmény múz
nadšení, že vydrží i na věky
pak najdeme slova hrůz
a přijde bída v člověky

boříme hlasem, oddáni tělem
bojící se, jsme sto si připustit
že sami mezi nepřítelem
to v tónu hlasu není klid

možná, že stejně jak písmo
dotkne se hlas i mých pekel
až bude volat tvoje číslo
hlas, co psal mene tekel

nikdo nám neřekl, jak těžké
je jen tvoje jméno vyslovit
tvé srdce láskou viděné
může vyřčené znásobit

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Život není hledání zkušeností, ale hledání sama sebe. Objevíme-li vlastní stav do základu, všimneme si, že tento stav těsně souvisí s naším vlastním osudem, a dojdeme klidu. A možná konečně pojmenujeme milence zajatci. Protože posedlí druhými nevidíme sami sebe. A naše jména jsou v zajetí.

Horoskop (Learn My Lesson)


chce se mi zas učit se ty lekce
to, abych nezapomínal 
co jsem dostal těžko, co lehce
zhoř by plamen neusínal

a pořád očekáváním napnutý
čekající hry srdeční
nejkratší cesta vede po žlutý
značce dnů svátečních

překládám pohyby pochybujíc
jaká je hloubka vod
když ctím život sobě vymezujíc
co správně je a co svod

a tak se toulám místy životem
bloudí tvář nevědomá
než někdo zavolá, že za plotem
 skoro jsem už byl doma

Michal Zachar
........................................................................................

Toho, kdo chce jít, osud vede, toho kdo nechce, vleče.

úterý 19. července 2011

Vše (All in)


zas jedem nocí do daleka
bolest stíhající odhazujem
a žádná dálka nepoleká
nás si taky dokazujem
co na tom, že láska trvá
i léta a sex jen ty minuty
nezáleží jestli jsi ta čtvrtá
z času prostor vyjmuty
čím stárnu míň si všímám
co lidé říkají a v co doufají
co dělám, jak žiju vnímám
učím se v něm i o tajích
stačil jsem dnes říct zas
jen tak, že mám tě rád?
malé jsou okamžiky krás
bez lásky je vše chlad
a maskou noci chladivou
vezeš naléhavou depeši
je rozdíl mezi první láskou
a kdy ti na lásce prvně záleží

Michal Zachar
...............................................................................

Otázka nezní "stačí ti to, co máš?", ale spíš "stačíš na to, co máš?" - R.Fulghum

neděle 17. července 2011

Září (September)


tak ve mně ve tmě záříš
myšlenka schovaná
ani nevím, zda se vrátíš
láskou očí utkaná

když vidíš duši oddělenou
schovávající si tvář
cos byla nezapomenou
to právě pro tu zář

s ní se dává sbohem tmám
když svítíš poznáním
milovat musíš každý sám
láska je tmy svítání

Michal Zachar
...........................................................................................................
autorem kresby je František Krčmář

Je věk, ve kterém žena musí být krásná, aby byla milována.
A pak přijde věk, kdy musí být milována, aby byla krásná.

sobota 16. července 2011

Hrající duhovými barvami (Iridescent)



pokřik racků ve větru
jsou to mí známí
žít zimou bez svetru
radost odevzdání

zvon čekající na odlet
už měsíc tmavne
krásný nejen za pohled
hledajíc to správné

otevřením srdce svého
dávajíc bez obětí
a tneš mrtvé do živého
barvou duhy posvětí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Může být něco krásnějšího než dělat to, co máte rád a vědět, že to má význam?


čtvrtek 14. července 2011

Spartacus (No Life Without You)


když vyrovnávám svoje pocity
do řady, jak padlé bojovníky
a ze zbroje už dávno prožity
 si v hlavách stavím památníky


pro ztrátu samu šiješ kostým
aby do bitev šla zas a znova
pomocník nepravdivě prostý
co vstává mrtvým ze hřbitova


stále těm druhým pomáháme
s bolestí sami v sobě šťastní
role, co končívají epigramem
a skrýváme si jen svou vlastní


jak dítě vyrůstající z podstaty
Spartacus je i jméno v dějepise
bojovník znamenající návraty
setřást svou roli a uchopit se

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------
To, že občas skrýváme svou bolest za pomoc ostatním, nám znemožňuje jít dál po své cestě. A nemůžeme se hnout z místa, když unikáme svým starým ztrátám. Zrodit se pod svou rolí je touha dovolit si postoupit kupředu a tím získat větší schopnost pomáhat ostatním. Protože naše role, s kterou se identifikujeme, je kostýmem pro neoplakanou ztrátu.

neděle 10. července 2011

KSHANTI (Odpuštění)



na cestu k nebi požádal
jsem tebe srdcem o ruku
a dostal víc kdy kdo dal
byť slepý jdu tam po zvuku

ať už je nebe plné andělů
a nebo se v něm vaří olej
chci najít to slovo - rozděluj
až pak lásko domů volej

že umíráme v současnosti
si plni sebe nazdařbůh
ani mně ještě nic neoprostí
odpustit, žes plná půvabů?

a tak mysli říkám ztichni
že proč si vlastně lhát?
do nebe chceme všichni
jen nikdo nechce umírat

Michal Zachar
......................................................................................................

To, co chceme odpustit jiným, odpouštíme sobě.
Až potom se můžeme dostat
do stavu vědomí, radosti a lásky.


Kshanti ( . skt , Ksanti ) nebo khanti ( Pāli ) je trpělivost, shovívavost a odpuštění. Jedná se o jednu z praktik dokonalosti (skt / Pali:. páramita ) obouTheravāda a Mahāyāna buddhismus .

To je praxe výkonu trpělivost k chování nebo situace, které nemusí nutně si zaslouží, a je viděn jako vědomou volbu, aby se aktivně dát trpělivost, jako by dar, spíše než být ve stavu útlaku, ve kterém se člověk cítí povinen jednat jako způsobem.

Pod palbou (Under fire)


když mi srdce láme žal
díky dávání se rodím
práskl v hlavě povel pal
k povstání se brodím

pocit, co mě prostupuje
pohladit ho v náručí
láska v nás vše rozšiřuje
i pevnou sílu obručí

proměňuje ochota dávat
i když srdce láme žal
život zachraňuje rabat
pod palbou jde se dál

Michal Zachar
...............................................................................................
Františkovi

Buď připraven, že v každé situaci při níž ti hrozí bolest, strast, zoufalství, marnost, zbytečnost, osamění a prázdnota můžeš skrze své zranění i dávat. Pokud dáváme, jak nejvíc umíme. Pak zjistíme, že se pohybujeme vstříc novému.

pátek 8. července 2011

Psáno ve hvězdách (Written In The Stars)


očekávání bez odpočinku
přivádí hvězdy k šílenství
na rtech mám tu zmínku
převracíš bolest do štěstí

když vybuchuješ perfekcí
nedokonalý tvůrce života
dostáváš jednu z erekcí
troskotáš v dechu godota

neodpočinutá tvář s vizí
snažící se jít po cestách
nikdy si nevšimne a zmizí
co je psáno ve hvězdách

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Dopřej si odpočinek, který dá vyšší perspektivu a oslavu co tě bude motivovat, aby ses posunul na další uroveň svého člověčenství. Nech plynout svá očekávání a najdeš pohodu, co tě ponese vpřed...

úterý 5. července 2011

Nezřelé (Braveheart)


někdy jsou dny a noci nezřelé
pohádky se sami zavírají v knihách
hluboká bolest a ty jste přátelé
až paprsek svitu s tmou se sbíhá

snažíme se nezávisle živí být
s odstupem času stavu bez zranění
neochota dát se znovu polapit
do lásky dát, že mě nic nepromění


až obzorem uvidím svůj paprsek
a nebude v něm ani v dalších má zloba
i kdyby pravdy zbyl mi jen útržek
vím, že vstřícnost lásky vyléčí nás oba

Michal Zachar
......................................................................................................................

Buď vstřícný k tomu, kdo je v nouzi. Pomáháš totiž hlavně sám sobě.

sobota 2. července 2011

Křídla ke svobodě (wings to freedom)


stávám se tím, co miluji
už pomalu vnikám do středu
souzním, když srdcem slibuji
radost, že láskou být dovedu

zjišťuji, že láska je také v nás
dávat, přijímat, sdílet sblížení
osázíš tu zahradu všech krás
dávat všem květ místo zranění

dívej se koho teď miluješ!
malinký elf usnul na jahodě
to vše ti tady darem sděluje
láska jsou křídla ke svobodě

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------------

Láska, která miluje ze srdce, je ta nejbohatší, protože dává.
Ta, která hovoří o obětech, jen obírá kosti bez masa.


Každý tlukot mého srdce (Every beat of my heart)


každý tlukot svého srdce
co bych dal za trochu snění
dotkne se náhle prudce
být doma je víc než chvění

stále se vracím do duše
když dívám se tam nahoru
jen dva tři kroky od buše
nebo od řeckého mramoru

jsem v sobě sám hledající
co rukou mi dává zkušenost
a tak dál v mysli stoupající
křičíme svou ódu na radost

příběhem z mého života
je každý tlukot mého srdce
a ta nejkrásnější hodnota
je to, co mi do života vtrhne

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------------
Daně a všem, kdo si myslí, že nejsou doma.

Je mnoho věcí, které jsem ve svém životě neudržel.
V rukou, mysli nebo ve svém těle. 
Ale jednu vzpomínku nikdy neopustím.
A to na místo, kde jsem doma.
A doma jsem právě teď a tady.
A kdekoliv budu, budu vždy doma.
S láskou.

pátek 1. července 2011

Forrest Gump (Forrest Gump)


co tvoje oči nevidí
když běžíme svým životem
jen možná trochu složití
k tomu, co necháváme za plotem

když čteme řádky slov
co kolébají snad osud v duši
a větřík unáší zpět sklo
čistotou slz srdcem křišťálů buší

kam utíkají bolest strach
pocit, že zabalil´s na dlouhý tramp
možná i hloupější než prach
čistotu srdce jménem Forrest Gump

Michal Zachar
------------------------------------------------------------

Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít. A proto je mít rád lidi a milovat lidi to celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.