sobota 31. prosince 2011

Jen jsem zavřel oči (Just closed my eyes)


vydáváš v srdci nové příběhy
odchází to, co bylo bolestí
vzpomínám, všechny noclehy
těch očí, co přišli na scestí

zavírám oči před propastmi
z toho mála, co mi zbylo
i když vím, že se nezúčastní
víčky zavřenými tě ukrylo

výraz, co je znakem navždy
symboly toho střežíme
já, ty srdce v jménu pravdy
symboly víc než tušíme

Michal Zachar
....................................................................................
Pravda prožitá, tak základní a živá, že ji nelze zachytit
a sdělit pouhými slovy. 

To je můj život.

Život začíná dnes (Now Life Begins)


život začíná dnes
a zase vždy poprvé
když se kus vody vznes
a kra ledu praskla bez krve

životem kniha osudu
píše své verše na hrdiny
a každý ví, že až tady nebudu
vejdem se všichni v řádku na jediný

žijeme jakoby v ledu
zamrzlí v představách snů
toužící šťastní a ty srdce sleduj
přijímej osud než ti samo řekne stůj

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------------
Kdo touží být šťastný, musí si obstarat to, co mu žádný osud nemůže ukrást. Sebe.

pátek 30. prosince 2011

Poslepu počítám


učíme se žít tak rychle
že ubývá i život sám
na poušti sedím ztichlé
sedím sama, počítám

po zrnku zrnko počítám
spálená v sluneční lázni
vzdálená z houfů vran
prosím všechny ať blázní

písek ze srdce krunýřem
a kde čísel už houšť
čeká, kdo bude rytířem
když přikrývám poušť

poslepu hrabu v písku
odkrývajíce vlastní sprint
stisknu bez zrnka zisku
duši svou, co je labyrint


Michal Zachar
................................................................................
Postupně si uvědomujeme vzorce vlastní slepoty. Učíme se rozeznávat své pudy a vášně, které jsou skutečnými motivy našeho jednání. Nevědomí je stále přítomno a jeho moc je velká. Jsme hliněné nádoby, v nichž je ukryt poklad. Určité aspekty tohoto pokladu jsou nebezpečnější než si uvědomujeme. Osvětlíme-li ho vědomím, přestáváme být vězni. Tím světlem je svoboda.

čtvrtek 29. prosince 2011

Porouchaný (Broken)


to když se prostíráš
je tvůj život krásný
bezduše vymíráš
viděním spásných

s lidmi si hraješ šach
pro srdce ostatním
přeříznutím šlach
toužící neztratím

co smysl tvé otázky
po smyslu života
sbírám ti oblázky
na pláži samota

a všechno malinkaté
vejde se do dlaně
to srdce hrbolaté
bije tak oddaně

Michal Zachar
......................................................................................
Každý, s kým se v životě potkám, mě v ledasčem předstihuje. Tak se od něho učím. Hlavně se však učím to, že člověk může milovat i ty, jež nechce už do konce života ani spatřit. A proto si neberte svůj život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živý...

středa 28. prosince 2011

Nejhezčí věc (The Prettiest Thing)


krvácet očima z přemíry něhy
zraněný uvidět srdce slov
řeky, co probouzí radostí břehy
opouštějící křídla tanců vdov

usínat v náručí očí nevidomých

tajemstvím cesty pokrytou
zbytky, co jsou jen od lakomých
k hudbě z lásky sněhem jdou


neprozradí nikdy své tajemství
oči lidi, jež byste milovali
úspěch života, co mají někteří
rozhodnutí, co by dokonali

žít, tak ať jsou si stále na očích
a z duše je nejhezčí věc
mlčení slzy zázrakem vyskočí
otevřít srdce, to mi věř

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------
Tajemství je tvým sluhou, držíš-li je, tvým pánem, sdělíš-li je.

Někdo jiný (Someone Else)


a život říká jsem někdo jiný
se smrtí spojen v tenkém kolotoči
když dva jsou teď jeden chrt
co běží kolem života, mé činy
co označují srdci ať se nerozskočí
když zkoumají lásku vidí smrt


co milovala poprvé svůj život
jsme jedno v pohledu očí za vzkazy
srdce nechme plynout a plout
odkud a kam jde lásky přívod
do míst, kde jsou tvé krásné obrazy
nech věci do sebe zapadnout

Michal Zachar
.....................................................................................
Je jedno, co jsem, když ty víš, kdo jsem.

pondělí 26. prosince 2011

Besame mucho


všechny polibky jsou variace
na jednu píseň stého osudu
a tak se k nám zase vracej
ty lásko čas štěstí prohlubuj

v písni zní přísaha z melodie
když si tichá v tobě zanotuje
jak voda z krve svět zalije
polibky lásky si pamatuješ

my navždy zůstaneme spolu
když tichá píseň hlavou zavrtí
znám píseň tvého srdce bolu
ty moje a já tvůj až do smrti

Michal Zachar
.........................................................................................
Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v nás.

Co všechno popírám (Negue)


co všechno můžem říct?
podoba světa tvoříc stíny
a světlem život smíst
rvoucí si k dlaním hrst hlíny

co všechno můžem být?
když se slovo stane tělem
bereme vavřínový list
jsoucí si k sobě nepřítelem

co všechno můžem mít?
když nic, co je za příčinnou
nám říká s láskou klid
jdoucí si k smrti nezahynou

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
památce Cesaria Evora

sobota 24. prosince 2011

Buď svou touhou

Je úplně normální, že se život člověka odehrává ve vlnách. Stejně tak se nachýlil náš život. Po dlouhém strmém stoupání nahoru následuje mnohdy sešup dolů. Pozoruješ-li moře víš, že vlna jde nahoru a se stejnou razancí i dolů. Opakuji se stejnou. Člověk musí být jenom připraven tomu čelit.

Mnoho kultur lidstva strávilo čas na tom, že se chtělo dostat do stavu NIRVANA, samadhata, jing-jang, božského vytržení a já nevím, jak ještě se ty věci jmenují. Jde však pořád o stále jednu a tutéž věc. Hledání stavu klidu mysli, protože v něm neexistují vlny. Ale ani rozkoše, ale ani bolesti. Dosáhnout tohoto stavu v bdělém vědomí je v podstatě nemožné, proto se lidé uchylují do samoty, kde daleko od vnějšího světa jsou jakoby spící, v polotransu. Nic je tam netrápí, protože mít bolest oni nechtějí.

Může to být a určitě je to krásné. Je to však jedna z cest. Stejně důležitá je i cesta BYTÍ. Prostě normálního světského života. Její hodnota oproti té meditativní a božské cestě odříkání je stejně svatá jako mše v kostele. Chrámem je celý člověk, a věřícím je taky celý ON. A jsme u jádra pudla. Věřící. Člověk, aby mohl činit cokoliv, i strašné věci, musí věřit. Proto je víra v sebe sama tou nejvíce odmítanou disciplínou na světě. Protože, když zjistíš, že si můžeš věřit, pak můžeš dokázat cokoliv. A to je právě to co na tom člověka děsí. Proto si radši nevěří a hledá tu víru jinde, mimo sebe. Víru v rodiče, víru v přítele, víru v kostele, v rodinu atd. ... Ta jediná a nejdůležitější, která je - je VÍRA v SEBE SAMA!

Bez ní totiž ty ostatní opravdu nemohou fungovat. Jak toho dosáhnout? Jít cestou zvanou život a jít hodně daleko sám do sebe! Protože, jak daleko do sebe ujdeš, tolik ujdeš i na cestě naproti ostatním. To je stejná rovnice. Jednou ze základních potřeb člověka je potřeba sounáležitosti. Každý chce někam nebo někomu patřit. Chceme být součástí nějaké skupiny, být členem rodiny a mít také pevný osobní vztah, i vztah k místu, kde pracujeme. Mnoho lidí nespojuje svět domova a práce, dělíme je až příliš často a neuvažujeme o jejich vzájemných vazbách. Mnoho lidí má naivní vztah k systému, jehož jsou součástí. Když se pak systém zhroutí (a to může i sám, nikoliv jejich příčinou) připadají si zlomení, opuštění, zranění a ponížení. Se samozřejmostí bral jejich energii, ale nebral ohled na jejich duši. Jádro je zde = nikdy nenáležej NIČEMU, co je VNĚ tebe. Je dobré, aby tvoje vztahy byly s okolím vyvážené. Nikdy by se člověk neměl cele oddat jenom hnutí, systému či jedinci! Lidé hledají vazby mimo sebe proto, že se totiž bojí náležet sami sobě a svému životu.

Když duše procitne, uvědomíš si souznění sounáležitosti s ostatním světem. Nyní už tvoji touhu nemůže NIC ohrozit. Anglické slovo BELONGING = sounáležitost, je příbuzné se slovem LONGING = TOUHA. Jestliže slovo belonging rozdělíš, vznikne krásný výraz duchovního růstu. BE-YOUR-LONGING = BUĎ SVOU TOUHOU. Touha je cenným instinktem. To k čemu se vztahuje by mělo být hodno tvé vlastní důstojnosti. Především bys měl/a náležet své vlastní niternosti. Pokud náležíš svému nitru, žiješ v souladu se svým vnitřním rytmem a jsi spojen/a s jedinečným pramenem energie v hlubině svojí duše, pak tě nebudou moci zranit změny, kterými logicky prochází naše vnější vztahy - jejich vyhasínání, relativizace a zánik. Stále budeš moci přebývat na svém vlastním území, kde nejsi nájemcem, ale kde jsi DOMA. Tvoje nitro je území, z něhož tě NIKDO nemůže vyhostit, vyhodit, či vyhnat. Je to tvůj POKLAD. A jak říká jedna moudrá stará kniha: "..... a kde je tvůj poklad, tam bude i tvé SRDCE."

Ag borradh...a život se už chvěje touhou po zrození…
A tohle je moje modlitba, ať pomůže i tobě:
-----------------------------------------------------

Kéž tě vede světlo tvé duše.
Kéž světlo tvé duše požehná tvou práci srdečnou láskou a vroucností.
Kéž v tom, co děláš, vidíš krásu své vlastní duše.
Kéž posvěcení, kterého se dostává tvé práci, osvítí, obnoví a uzdraví ty, kdo s tebou pracují, i ty komu jsou určeny výsledky tvé práce.
Kéž tě tvá práce nikdy neunaví.
Kéž v tobě otevře pramen svěžesti, inspirace a nadšení.
Kéž jsi přítomen/na v tom co děláš.
Kéž tvá duše neutone v roztržitosti.
Kéž pro tebe den neznamená břemeno, které musíš nést.
Kéž tě jitro nalezne bdělého, svěžího, plného snů a otevřeného možnostem a příslibům nového dne.
Kéž tě večer zastihne v dobré pohodě, vyrovnaného a naplněného.
Kéž je tvá noc pokojná, bezpečná a klidná.
Kéž tě tvá duše uspokojí, utěší a obnoví.


zdroj: Kniha keltské moudrosti
-------------------------------------------------------------------------

pátek 23. prosince 2011

Opravdově, šíleně, hluboce (Truly Madly Deeply)


kruh hrnčíře, co uhnětl
naše těla podobá se
stromu, co teď rozkvetl
tam, kde toulám se

tak kruh ročních dob
uzavírá se jak zima
a přes díry vidíš plot
srdce je zmrzlá hlína

když je ti v životě zima
a vše jde opravdově
vnímám šíleně to klima
na hluboce a hotově

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Každý kruh života, co se nyní uzavírá je naším poznáním, které přinášíme sobě. A my jej uzavíráme v sobě a dáváme jej ven drobnými střípky a to ve dnech vysokých teplot, které umožní kouskům ledu, jenž takto uvízli v našich srdcích, aspoň na chvíli vyplout ven, nazpět do života...

středa 21. prosince 2011

Horník (Moon river)


měsíc jde klást
svou hlavu níž
tvůj dotyk krást
to když jsi blíž
už vnímám tělo
seté světlem
co by se smělo
a ty hned vedle
hebkou má srst
to měsíční svit
podaný ruky prst
vlkem ti chci být
krásná sebrání
odnesou už pryč
překážky a přání
života jsi můj klíč

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Jednu polovinu života jsem kolem sebe nastavěl samé zdi a navalil na ně tuny hlušiny ze skal doporučení těch druhých. Tu druhou mám na to, abych, i když postupuji za rok o milimetry, se zkrvavenými nehty, odřenými lokty a tupými zuby prorazil cestu skálou tam na druhou stranu, kde je slunce, voda a čerstvý vzduch. Stále jen budu odklízet překážky, které jsem si v první polovině života postavil mezi sebe a život.

pondělí 19. prosince 2011

Třpytivé hvězdy (Shimmering Star)


po milování říkáš
trvej věčně, jsi tak krásný
životu čas odříkáš
stárnutí je ztráta navždy
nejsi jen zánik
tvá duše se vzpírá smrti
kruh kam zváni
jsou ti, co časem tělo drtí
sklizeň tvé duše
podzimní sklizeň posvátna
tichá radost kluše
pochopení ruka bezvládná
a okamžik je místo
kam dveřmi duše putují
nic není nanečisto
v čase se tajemství nulují

Michal Zachar
.......................................................................................
Paul Murray = Sedím za oknem své mysli a bedlivě pozoruji, míjející dny, ty cizince, kteří nemají žádný důvod, aby se u mne zastavili...

Věž (Trust unspoken)


neříkám ti nic
zas jsem trochu zhas
jdu k dalšímu oknu, abych víc
uviděl světa krás


věž mého života
tiše stojící si zůstává
okny běžící si moje temnota
pohledem šedavá


dlouho jsem chodil
k tomu oknu s obrazy
kam jsem to své srdce vodil
pro svoje důkazy


a zatím jiná čekají
až prohlédneme ven
neznámé krajiny, co nám dají
se uvidět mým oknem

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Samolibá spokojenost, ustálené zvyky, pohodlnost a netečnost nám brání v tom, abychom svůj život žili opravdu citlivě. Protože vždy záleží na úhlu našeho pohledu, na okně, kterým se na svůj život díváme. A na tom, abysme nestrávili celý život jen u toho jednoho výhledu.


Oddávám se (Surrender)


samota zažehnává klid
já vzdávám se svých těl
a tam, kam vchází svit
myšlenku nezapomněl

že vzdávám žal kráse
to, aby netrpělo bytí mé
i smrt je třeba ke spáse
už nedělím dobré či zlé

posvítit v duši lucernou
do pohádek se navracíš
tys nám dal sílu niternou
už každý ví, že teď spíš

nejsme jen schránkou
tělo, srdce a ostrý meč
to tys byl tou stránkou
když smích chytala křeč

četli jsme tě neznabozi
pro příští bránu k síle
tak zase jsme tu bosi
a pokračujeme v díle

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
památce Václava Havla

sobota 17. prosince 2011

Zastavení (Flight song)


když letíš svou myšlenkou
nad polem nesebraných zrn
nebe jde blíž a za tenkou
ozvěnou větru slyšíš mé, strň


co hladoví po okamžiku
zůstávej tu aspoň ještě chvíli
i vítr má smysl heraldiků
když kreslí ty kruhy po obilí


hledáme v našem srdci
lásku ze mě k chlebu a o víně
a než řeknem oku mrkni
tak postůj v tvé srdce krajině

Michal Zachar
..................................................................................
Život a naše city zanechávají stopu. Láska nám nezůstává jen v srdci, ale proudí z něj ven do krajiny, kde budujeme své tajné svatyně.

pátek 16. prosince 2011

Love song


z pohledů tvých poznávám
jak mužnou silou je žena
proti tobě stojící dostávám
zprávy, jak jsi lásko čtena

a když se v tobě roztávám
blíže než vločka sněhu
tu tvář života si získávám
i pro tvoji sněžnou něhu

buď svou vnitřní touhou
srdcím všem zasázíš
myšlenku lásky pouhou
to ať nikdy nescházíš

Michal Zachar
..........................................................................
Člověk není nic jiného než je jeho život.

čtvrtek 15. prosince 2011

Soupeři (Duelist)


každý z nás touží se projevit
vyjádřit sebe svojí myšlenkou
a já ti říkám, že chci jen být
i ďáblem, když ne Jitřenkou
úžasně hbitá, jak letící klid
ke komu chceš, se rozlétne
to, co je neviditelné je svit
té naší duše v pravé poledne
tak abyste neztratili odvahu
k práci na něčem, co nevidíte
soupeře dál k sobě přitahuj
dýky a meče s ostrým břitem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Pravé tajemství života je hledání krásna.

Dnes (Today)


dopřát té duši světlo
když už je zhasnutou
srdce buší, aby střetlo
svítání lampy s tmou

duše je měkká peřina
oblaků nachových rán
a to, že zvolna zhasíná
když den je odevzdán

v tom času shledání
to smrt už není spása
nás na konci zachrání
že v duši zbude krása

Michal Zachar
.......................................................................................
To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe.
Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.

středa 14. prosince 2011

Osamělý (Lonely)


sevřený úzkou cestou
už k dálce nespěcháš
půlhodinu máš šestou
když jednu vynecháš?
krajina mlčíc dává cíl
a střed nakreslený je
tvým hodinkám chvil
já jsem přidaný vjem
nevměšování ducha
bez rovin do zatáček
a i když není suchá
silnice jménem svět
jako správcové jsme
přišli do chrámů ran
tak zas jemně dát vše
tichem snů nespěchám

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------
Součástí duchovního života a jeho moudrosti je, abyste některé aspekty svého života dokázali nechat být. To je umění. A to, co tak moc volá po naší pozornosti, prožijme znovu, ale tak, aby jsme nejitřili staré rány. Protože to bysme za chvíli byly poseti ranami jako JOB. Prožijme je v hlubokém soucitu se sebou samým, jemně a něžně. S láskou...

Necháváš mě čekat (You Keep Me Hangin' On)


když chceme milovat
nenecháváme čekat
běž si sním jinam driblovat
míč vesmír, co chceš svlékat

potřebujeme se k sexu
potřebujeme se k lásce
reaguješ mým tělem po reflexu
jak tiket, co propad v tvojí sázce

přes to, že jsme jiní
a každý z nás se bál
přetáhnout vesmír do jeskyní
aby zas oheň prudce vzplál

Michal Zachar
...................................................................................
Večer života přináší sebou i svoji lampu. To abysme viděli sebe a své názory. Protože kdo nikdy nemění názory, miluje sebe víc než pravdu. A to nejlepší v člověku, je uvidět jeho mladistvé city a zralé myšlenky.


úterý 13. prosince 2011

První den mého života (First Day Of My Life)


nečekám zázraky, ale naplnění
pozvat sám sebe k nevinnosti
mé dny za mne jiný nepromění
a srdce se nejí bez zbožnosti
pamatuji se na život, který křížil
a bral cesty těm zúčastněným
tak těm, kterým nikdo neublížil
vzkazuji, že budu jen uviděným
život je životem z lásky plodné
já žil až dosud ze své nenávisti
prázdné slovo nevidíš, že bodne
pro víru v Boha se už nekořistí
a tak se těžce budíme ze sna
životem starým si sám listuješ
žil jsem podle svých představ!
řekni: žije tvé srdce, když miluješ?

Michal Zachar
--------------------------------------------------
Pravdivě, pravdivě ti říkám, žena spasí svět, ne muž, ani proroci.

Oslepující prach (Dust)


chodíme spolu mokrou alejí
pod nohama splývají si listy
jako se do nich kapky vpíjejí
modlíme se za ně, za sboristy

akordy srdcí dvou a teplem
dlaně, co se jen tak povedou
když jsi to ty, to co já nejsem
někdy mi pláčou vodu stoletou

prach už je dávno spláchnut
modlitby znějí rytmem kroků
možná, že zas deštník stáhnu
ten sbor lásky z kapek v skoku

Michal Zachar
..............................................................................................................
Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce. - Charles Dickens


pondělí 12. prosince 2011

Vybíráme cesty (Love in Spain)


vybíráme si své cesty
podle sebe a bezcitně
že až, když láska nespí
vybíráme si i soucitně
to k nohám, co jí šlapou
a k rukám dávajícím cit
kde hlava, je tvou mapou
k místům, kde chceš být

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------
Michaelovi

Láska je výběrem z množství našich vlastních představ. A čím si je vybíráme? Ty, které nakonec zvítězí? Rozumem? Je to, co potom cítíme opravdu láska? Nebo jen rozumný pokus o ní?

neděle 11. prosince 2011

Sametová (Stardust Soundtrack)


miluji tu jemnou ruku
co mi s ní pomáháš
když jdu k tomu zvuku
otevírá tě, mě přijímáš
do našich těl dát touhy
po stém dechu kolotá
nevíme, jak jsi dlouhý
poslední zbytku života
umíráme slastí hmoty
těl, co prošla prahem
a zároveň do jednoty
vstoupila tím blahem
a uvolnit prostor času
a dotýkám se znova
ten tlukot srdce hlasu
to když jsi sametová
a nacházím tě v sobě
a spatřím, jak se tváříš
že nepodléháš době
když v duchu tiše záříš

Michal Zachar
................................................................................
Když myslím na lásku, myslím na to, co jsem v ní zanechal. Před chvílí slastný okamžik, nyní už je za vzpomínku. Těm, co přijdou po nás. A jestliže je láska věčná, jsme tak věční i my.


věnováno všem, kdo byli posypáni prachem z vlastních hvězd na kurzu LES 2.

sobota 10. prosince 2011

Smrti (Flow Like Water)


někdy je k umírání chvíle
a ještě do polibku smrti
tvořící skutečné a milé
beroucí v čem jsme hrdí
vypouštím strach mžiků
ze srdce, co nebude žít
bez těch lásek rétoriků
že pero je ten meč i štít
umírám obklopen lékaři
život je hluk, tak hláskou
ticho polož pero písaři
a dotkni se mě s láskou

Michal Zachar
...............................................................................................
Každý čin, který nevychází z lásky, nese v sobě zárodek smrti. A pokud ten čin produkuje bytost zbavená svého já, své vlastní lidské lásky k sobě, přináší tím všem ostatním jen smrt. V domnění, že jim nese lásku a život a taky radost. Když tak vehementně zabíjíme ego, bylo by možná dobré si povšimnout, že při tom zápase, kdy vraždíme sami sebe, rozdělujíce se na to, co je dobré a zlé, stojí ego stranou a jen se nám všem hlasitě směje.

čtvrtek 8. prosince 2011

Čím jsme? (Любимый)


každý je samostatný svět
a mostem k němu je láska
k čemu vede cesta zpět
každý si říká snadná sázka

všichni jdoucí po koberci
osudy naplňující své chování
jsem sám jednom v herci
co vpřed ustavičně pohání?

myslíme stejně jak stroje
i smrt je všední a snadnou
každý můžeme žít bojem
ale láska? tak růže vadnou

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Kdo nemůže nebo nechce myslet srdcem, musí věřit. Jinak nemůže žít. Bůh: to je pro něho jen východisko, hromadný pojem pro tolik různých druhů představ, kolik je různých druhů lidí bez rozumu srdce - a pochopitelně i zvířat. Například sloni mají jistě svého sloního boha a kdyby trojúhelníky mohly myslet, představovaly by si boha jako trojúhelník. - J. M. Simmel


neděle 4. prosince 2011

Shalom (Don't You Remember)


zdravím tě do hloubky dnů
které prožíváš mimo mě
loví tě mnoho tvých psů
kdy skončím lovecké žně?

zdravím tě slovy hledající
míru všech skutků znám
když tu dýchám za oslici
i já ti můj Bože požehnám

zdravím tě z počátků krás
bytostí všech s tajemstvím
rozpomeň, když jsi byl čas
a vosk božským početím

zdravím tě, jak dítě změny
vážící si každé tvé akce
když vnímám hluboký mír
co byl než došlo na ovace

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------
Zatímco pro někoho znamená slovo shalom pozdrav a vymezení slov pokoj a mír znamenající nepřítomnost války, tak pro dalšího znamená být naplněn a odevzdat se.