učíme se žít tak rychle
že ubývá i život sám
na poušti sedím ztichlé
sedím sama, počítám
po zrnku zrnko počítám
spálená v sluneční lázni
vzdálená z houfů vran
prosím všechny ať blázní
písek ze srdce krunýřem
a kde čísel už houšť
čeká, kdo bude rytířem
když přikrývám poušť
poslepu hrabu v písku
odkrývajíce vlastní sprint
stisknu bez zrnka zisku
duši svou, co je labyrint
Michal Zachar
................................................................................
Postupně si uvědomujeme vzorce vlastní slepoty. Učíme se rozeznávat své pudy a vášně, které jsou skutečnými motivy našeho jednání. Nevědomí je stále přítomno a jeho moc je velká. Jsme hliněné nádoby, v nichž je ukryt poklad. Určité aspekty tohoto pokladu jsou nebezpečnější než si uvědomujeme. Osvětlíme-li ho vědomím, přestáváme být vězni. Tím světlem je svoboda.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ