hrajeme svoje hry, které jdou do ztracena
a tam k nim nedoléhá hluk velkoměst
radost i strach míchá se a nejsou odečtena
na miskách, na vahách, se provonět
s houfem prstů mávnu a tak letíme nyní
možná zblednu, ztmavnu do krve
jdu po světě nevidouc kroky, co dobrodiní
a přece je každý můj krok poprvé
zlehka si nese kamikadze lásky samostříl
kam dech jde sám, jak motýlí křídla
tak i ty své srdce v lásce sám rozprostři
možná, že pomalu či prudce svitla
dopadám na zem každým dotekem tebe
když jsou ty sny v nás na pořád
a zase hlouběji jsem v tobě, když nebe
spustí svých kapek vodopád
