Legenda o návratu (Legend of Bagger Vance)


život je hra
co se nedá vyhrát
ale jen hrát
bez moudrých výhrad

hledáme sebe
jako prostor kolem
trháš chlebem
a solíš lásko bolem


nezdá se mi
a teď to asi přijde
máme na zemi 
naučit se žít jako lidé

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
věnováno všem golfistům a Míše

Život se nepíše, život se žije. Až když se k němu vrátíš v pohybu a srdci svého prostoru, který netvoří jen tvá mysl. Toho tvého prostoru, který tvoří tvé bytí.


Po lásce (after love)


po lásce zůstávají těla
choulící svůj rozum do dlaní
před chvílí ještě zněla
teď ukazují všechno bez ptaní

po lásce zůstávala radost
když srdce si jen skočí do skoku
v čem dneska žije mladost
v tanečním reji šoků z žraloků?

po lásce zůstávají zblitky
toho, co trápí nás až do dna těl
možná není čas na výčitky
splnění toho, co by každý tolik chtěl

po lásce ti zbývá života
vždycky jen tolik, kolik do ní ty dáš
hraješ světlo si temnota?
kolik ti dá Jidáš zdraví na guláš?

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Domnívajíc se, že je láska není nic jiného než sex, možná se jako civilizace usouložíme k smrti. Je to také přirozené, rozletět se mylně za štěstím bez citu k citu. Avšak láska je v životě jen jedna. Hluboká jako moře a bez břehů. Ale je-li světlo prvním sexem života, zda-li pak tvá láska není sexem tvého srdce?

Prohráno (Dream on)


promítám si své dny
a zachycuji oka mžik
abych si sundal sny
co z prahů krvavých chci smýt

prohrané bitvy velikonoc
to když nedokážem
a místo slova pomoc
jsem mesiášem bojujícím o moc

vklady a své výběry
dávajíc bitvu o žal
připomínáme si záděry
které mi tvůj dar vzal i s úvěry

krvácíme si na prahu
upomínáme pomstu
upíři srdečních slev
teď i za tebe si loknu čerstvou krev

Michal Zachar
..................................................................................

Hluboký žal je vždy určitou formou pomsty. A pomsta je jen bitva, kde hoří bitva o moc. A o ní my často bojujeme. Odpusť lidem, o kterých se domníváš, že ti zlomili srdce. Odpusť i sobě. Nepoužívej jiné k tomu, aby ses sám mohl držet zpátky. Protože prožíváme-li hluboký žal, znamená to, že jsme se ocitli na konci prohrané bitvy o moc.

Chybíš? (Piano Man)


věříme na cestu
do země zaslíbené
tančíme v atestu
to, co je nacvičené
zpíváme do dlaní
držící prázdno v nás
pliváme místo líbání
máš víc, že jsi zhas
kolikrát kroky jdou
na kostky dlažební
jen proto, že žhnou
kdo ví, že potřební
ducha jsou pryč
když dávají sliby
stín místo nás vztyč
kdo pozná, že chybíš?

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

PRINCIPIUM OMNIS REI MAXIMA PARS - Nejtěžší je vždy začít.
Začít znova hledat člověka v sobě.

Pravda je BÝT (Another me)



stíny jsou světlem
a světlo je tmou
já lehce si vzlétlo
jiným o mě lžou
stojícím ve středu
sebe a směr je cíl
žít pravdu dovedu
neklid je probudil
pohodlím si spící
ty pravda popouzí
poslušné a věřící
žít pravdou ostouzí
uváznu-té rolemi
slídiči povinností
spářící se všemi
jed spravedlností
pokrok nedělá čas
krok pravdu vdech
že pravda o nás
je pravdou všech


Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------

Chovej se k sobě pravdivě. A díky tomu, že žiješ v souladu s pravdou, chováš se pravdivě ke všem. Přestože fakt, že žijeme svou pravdu ostatní probouzí a popouzí, tak v zrcadle pravdy nejde o to MÍT pravdu, ale BÝT pravdou.

Autentická (Question)



někdy jde jen o tělo
a dál zas trochu o duši
a co komu srdce nechtělo?
že láska netuší

někdy jen představy
to omílají vnitřní neklidnou
to planetou, když se zastaví?
po nás dvou

někdy jen ta setkání
bolestí radost až exotická
žízní života ven otázkou uhání
jsi autentická?

Michal Zachar

....................................................................

Je tolik slyšet, kdo jsi, že neslyším, co mi povídáš.
To, co je už za námi a to co je před námi
jsou maličkosti ve srovnání s tím, co je uvnitř nás.

Procitám (Fallen)


procitám ze svých snů
jdouc pouští lhostejných
aby zřídla našich dnů
pokrýval dech zřejmých

procitám prý padlým vstříc
kroužícím mystérium zla
a dobru sloužící se mstíc
spadlá propustka pekla

procitám, pro kterou iluzi?
krajiny života, co známe?
srdce je klíčem k čemusi
a lásky kryptogramemem

Michal Zachar
.......................................................................................

Jsme jen my a my jsme láska. Života a k životu. To ostatní jsou iluze.