procitám ze svých snů
jdouc pouští lhostejných
aby zřídla našich dnů
pokrýval dech zřejmých
procitám prý padlým vstříc
kroužícím mystérium zla
a dobru sloužící se mstíc
spadlá propustka pekla
procitám, pro kterou iluzi?
krajiny života, co známe?
srdce je klíčem k čemusi
a lásky kryptogramemem
Michal Zachar
.......................................................................................
Jsme jen my a my jsme láska. Života a k životu. To ostatní jsou iluze.
