co vlastně potřebujem?
kolikrát jdem si číst z tváře?
a bez citu přehrabujem
když vedle brečíš do polštáře
čím stala se nám láska?
je smetištěm mých myšlenek
tak jako váza praskla
letící k tobě za počty milenek
nikdo zde není rád doma
zima na úpatí hor přede mnou
do propasti noha chromá
a já sázím svůj kříž nás dvou
