Kolotoč bezedných dnů

Každičký pohyb vesmíru,
mi připomene tebe lásko.
Srdeční tlukot na míru
odvíjí niť, jak život krásko.
A tak hledám i tvé dotyky,
co bolestí i steskem straší.
A chci vypadnout z putyky,
kde chlast je čím dál dražší.
Když večerní špunty létají,
hospoda na tobě nechce tratit.
Radost už žádnou nedají,
zaslechnou jen platit, platit.
Dívám se plačky na měsíc,
nádobí myju za ten chlast.
Mačkajíc slzy srdcem vězíc,
v deliriu představ, co je slast.
Ještě poslední pár půllitrů
a mám zas chvíli vystaráno.
Tak se po jitru dívám na dno,
až bude další nadbytečné ráno.
Ten kolotoč bezedných snů,
končívá každý večer sázkou.
Zaklínám Boha všech nocí i dnů
a šeptám LÁSKO, LÁSKO LÁSKO ...

Tvůj dotyk

když vyjdeš ze světla mlčící vděčností

stejně jak měsíc nemá svůj vlastní svit

odrážíš i ty lásko má, jak slunce věčností

radost, že síla okamžiku jde mne políbit

koho že zajímá světlo mrtvé milionů let

úsvitů galaxií, když se mihne bez stínění

to tvoje srdce bije mi láskou tady a teď

a já jdu za ním po světlu krve rozechvění

malinkou chodbičkou, až slyším se hřmít

dokud každou z těch kapek smrt nevymění

přiběhne pohladit tvou duši a ne ji jen mít

takhle tě miluje úsvit od noci do rozednění

Bůh ví, že jsem se snažil (God Knows I Tried)

mě stačí i malý kousek tebe

když vím, jak moc se bojím odmítnutí

bojujíc se svým tělem, co zebe

takovým ledem se ten koktejl nedochutí

a pohár života, co si říká grál

bráním tomu pnutí, prst míchá po zradě

napětí po boji, už jsem ochutnal

bolest, co jsem prožil, je znovu na řadě

je odskočit si od svých pocitů

vstupenkou do pekla či ráje prázdnoty?

Bůh ví, že sem se snažil, upitu

napít se z číše je jen bránou do Golgoty

se strachem, že mě opustíš

se těžko žije, když umíráš z nenaplnění

i malý kousek, když upustíš

dostaneš zpátky z lásky bez obvinění

a tak drobím srdce do poháru

tak tělo, co se teď stalo v tichu chlebem

jak se láska jí a pije, nemám páru

ale vím, že mi stačí i malý kousek tebe

OTÁZKY XV.

foto: © Stas Kadrulev

jsme jen jeden člověk

když trápím se já i ty

kotvíme v jednom slově

hobit hledající hobity

máme moc proměňovat

prstenem čaroděje

hlasem nás zabarvovat

srdcem, co rozechvěje

v kruhu, který je přítelem

stává se z tebe maják

a fénix stal se popelem

jsme jedné krve, ty a já
---------------------
Martině

ŽIVOT

foto Geddes

hladívám tě v představách

tam kde jsi volalo po zrození

a za vším otce matky strach

že jednotu na dva nerozčlení

vnímám tě živote v klínu skal

a vím, kam došlo rozhodnutí

jdem největší ze všech bran

kterou projdou jen nesehnutí

dáváme si sebe navzájem

já, ty, my co láskou zazněly

srdce srdci našlo podnájem

a denně vidět boha s anděly

Vše o mě (All of me)

jsem zabijákem představ

to, když lidem otevírám sny

rychlostí jakou měl telegraf

aniž čekám na to, že smím

nejsem si jistý tou pravdou

bezesné noci tvoří pochyby

leguána v pralese nenajdou

a já si tam vlezu, co kdyby?

být hledá důvod v smyslu já

a proto chybuji a dál se ptám

zanechávám dole vše, co zná

čeho že dosáhli, už nehledám

z vrcholku hory můžeš uvidět

je třeba dávat srdcem pozor

ztrácíš se ve mně, my jsme svět

svět velký, co široký má obzor