Málo chladné srdce

málo srdce chladné mám

odmítám všechny škůdce

ale stejně už zase otvírám

pomalu a bije mi prudce

kolikrát kolibřík uchopí

kapky medu do zobáčku?

úder za úderem pochopí

šumění větru na obláčku

ve dne mám v srdci vrátka

jsou malá, jen pro skřítka

let slunce krví je splátka

co nefunguje na pravítka

málo chladné srdce mám

a taky mi docházejí síly

někdo čeká, že to vzdám

ale kdo tu věří na apríly

bosá noha v trávě jde dál

má žízeň po dotyku země

a každým úderem je grál

nabírán světlem ve tmě

mé sestře Blance

Dlouhé schody

autorem obrazu je Gabriela Flimmelova

v záplavě modrých světel

rodíme v bolestech svoje sny

a potom už jen nádech a jděte

že kamkoliv kdokoliv jde, spí

my hledáme okamžik tmy

a minulost přestane existovat

a nikdo z nás neví, co se smí

a nic z toho už nejde schovat

srdce se napíná ke skoku

a odpouští z řádu cti a krve

všechny, co chtějí do kroku

milovat jenom tak napoprvé

a když pláču jsem kapkou

to stáváme se součástí vody
možná jen pohladit tlapkou
láska jsou dlouhé schody

Extreme Ways

láska je rubem temnoty

v srdci, které poznalo své jméno

platíme svými bonmoty

za život vše, co mu bylo ukradeno

cihla prý ztvrdne v kámen

a nebo rozdrobí se pod tlakem meče

v pravdě srdce říkám ámen

když do něj vodu nabíráme vkleče

jsme živé duše pátého dne

a ani láska nepřináší vytoužený mír

pořádně máchni nežli tne

ozvěna prvního v žilách ještě hřmí

OTÁZKY XXI.

FOTO MARTIN ČECH

blaženě si tancuji a smíchem pláču

jsem jak šílená a pak z ničeho nic

klečím na kolenou a cítím strašný smutek

svět se mi smrskne jen na pár rváčů

těch amorů, co ulomili ze svých špic

ostří, kterými tě bodají jen pro zármutek

k uzoufání šťastní, nevděčné obrazy

a jde si s námi pohrát taky gilotina

když hlavy padají do košů pod popravištěm

to mrtvoly z ledu v srdci nic nemrazí

a my se jen hádáme čí, že je to vina

nikdo z nás se nestal pro druhé útočištěm

v chrámu andělských srdcí je noc

deště se zaplétají do sítí z pavučin

a místo polibků se tu jen slzy tiše splácí

kdo požádá srdce srdcem o pomoc

když každý učitel tě něčemu naučí

ale tvé lásce tě naučí jen tví vlastní žáci

V tobě

hrajeme svoje hry, které jdou do ztracena

a tam k nim nedoléhá hluk velkoměst

radost i strach míchá se a nejsou odečtena

na miskách, na vahách, se provonět

s houfem prstů mávnu a tak letíme nyní

možná zblednu, ztmavnu do krve

jdu po světě nevidouc kroky, co dobrodiní

a přece je každý můj krok poprvé

zlehka si nese kamikadze lásky samostříl

kam dech jde sám, jak motýlí křídla

tak i ty své srdce v lásce sám rozprostři

možná, že pomalu či prudce svitla

dopadám na zem každým dotekem tebe

když jsou ty sny v nás na pořád

a zase hlouběji jsem v tobě, když nebe

spustí svých kapek vodopád

FOTO

Křižovatky z cest

a zase stojí na křižovatce a povídám si se zdí

kolena jdou sama vratce a vržou, že to nezní

komu dáme svoje dny, když noci jsou a budou

vteřinu za vteřinou spí, svědomí hrazené nudou

za peníze nekoupíme lásku nebo spásu pro Boha

k ránu snad trochu chrápu, nespí mé duše výloha

proutníci povážlivých stezek, upletli si pomlázku

kam si zajíc vleze, do křoví, do košíku? pro lásku?

stojíme na prahu svého srdce a není dobré žít kříž

krom těch, co nevěří smrtce a nejdou k dobru níž

křižovatky srdcí vždy táhnou, kam? to je nasnadě

možná, že jen navždy, nepřestanu vnímat beznaděj

Ještě?

FOTOZDROJ

♥

orgasmus žene nám prý barvu do tváří

a kdekdo se při něm tváří jako imitace

milování už vyšlo z mody, my lichváři

umíme tak pouštět vzdechy do matrace

♥

a vznešená slova plná břitkých nástrah

už nedopadnou srdcem do vymazlení

místo prosím chci, to je teď tvůj zásah

 a meditace jako bonus nebo přilepšení
♥

co chodí kolem tvého srdce jak pes?

co asi dáváš za kosti svým démonům?

den za dnem, stejný včera jako dnes

podléháme všichni stejným zákonům

♥

copak to jde zatratit lásku? a jak snadno

když potom za nocí ženou se slzy deště

pomalu utichá tlukot, zamrzá, je chladno

a ty se tu ptáš Boha, jestli já chci ještě?

♥